ZNOUZECTNOST - The End ...?

70%

Něco už jsem nastínil v netradičně vedeném koncertním reportu z minulého týdne. S hudbou ZNOUZECTNOSTI se teprve seznamuji a činím tak nyní opravdu ve velkém. Ono to vlastně ani jinak nejde, pokud člověka až s takovým zpožděním zaujmou písničky od kapely, která jich má ve svém portfoliu za těch skoro čtyřicet let ...no řekněme mnoho stovek. To, že dlouholetý příznivec rockové (ve valné míře však spíše metalové) hudby objeví kouzlo kapely ze stejného města až zpětně, může o lecčems vypovídat. Buď že je dotyčný blbec :-), nebo naopak, že se z dlouhodobého pohledu dotyčná kapela věnuje mnohem méně iniciativám vlastní propagace a mimohudebního zviditelňování, než tvorbě hudby stranou hlavního proudu.

Každopádně s novinkou ZNOUZECTNOST nespěchali a na výsledku je to znát. Je dokonale vyžehlená, úhledná a odpovídá věku těchto rockerů. V pražském studiu Jámor pod dohledem Ondřeje Ježka vznikla vyzrálá punk-rocková sada přímočarých písniček, ve kterých je v podstatě všechno na svých místech. „The End...?“ je prvním počinem ZNC po desetileté pauze a z alba dýchá nejen odžitost, vyzrálost a nadhled, ale díky mnohdy hořkým textům také ironie. Je poznat, že hudebníci chtěli nějakým způsobem reflektovat současné dění kolem nás. 

Kapela na mne vždy dělala dojem jednotky, která si tak přežívá někde stranou, sama pro sebe. I dnes jistě hudebníky nikdo nepopoháněl. Tesknější nálada desky je vlastně i poplatná věku trojice, která aktuálně glosuje mnohdy neradostná témata a společenské jevy posledních let. Ta hudba je o životě mnohem víc, než by se mohlo na první poslech zdát, tím myslím hlavně fakt, že lyrika působí v řadě případů nadčasově. Věřím, že by se dala vztáhnout i na jevy ovlivňující náladu ve společnosti i v nějaké jiné době.

Každopádně jde o solidní rockové písničky inklinující k street-rocku či jemnějším verzím punku a ty zachycují slušnou porci životních mouder. Na textech je možná trochu znát, že od roku 1989 jsme reálně nejblíže k bodu, kdy lze mluvit o špatném a nebo stále se zhoršujícím společenském klimatu, nicméně nasranost zde opravdu neslyším. Naději dává již první song „Všechny krásy světa“, jehož mottem je zjevně fakt, že je na každém, čím nebo kým se v životě obklopí. S tím souvisí i druhá „Ráno bude zase líp“, coby víra v lepší zítřky u jedince přihlížejícího globálnímu úpadku kolem sebe. Song mne svým refrénem trochu připomněl klasiku „Garden Of Serenity“ od RAMONES, ale je to asi jen zdání.

Na poetickou notu se přikloní „Na řece Léthé“, čerpající svým názvem sice z antické mytologie, ale beroucí si na paškál věc aktuální, a sice krátkou paměť lidí, kteří ve stavu nasycenosti a vlastního pohodlí ani netuší, kam by se věci díky jejich ignoraci mohly neodvratně ubírat. Stejně jako se brněnská INSANIA strefuje do různých zatvrzelců a nositelů vlastních pravd v songu „Placatej svět“, jdou ZNC na zteč s podobným druhem „zálesáků co se před nikým neskloněj“ skrze song „Spolčení hlupců“, kdy si kapela bere na paškál ,především různé zpochybňovače systému, združující se u společného názorového ohně za účelem vzájemného ujišťování a poklepávání po ramenou. Naopak téma nesoudržnosti společnosti a její stále větší rozdělování je vlastní vypalovačce „Proti všem“.

Skoro až pohádkovou auru má „Tajemné místo“, určitě jeden z nejlepší songů nové desky, ve kterém se potvrzuje, že také v mírným polohách dokáže být ZNOUZECTNOST silná. Deska je vlastně plná dobře poslouchatelných tříminutových hitovek, takže se i o svobodomyslných skladbách jako „Nechte mě bejt“, „Pochod ignorantů“ nebo „Proudy“ dá mluvit jako o chytlavých rockových věcech. Z nahrávky, vyznívající sice nepřeplácaně, avšak bytelně a zejména po zvukové stránce pečlivě, dýchá obrovská pohoda. Jde tak o povedený zářez s perfektním komiksovým obalem.

14.08.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz