ZZ TOP - La Futura
Obdivuji zápal pro vlastní jižanské blues, s jakým se
trojice vousatých Texasanů prezentuje na své nové nahrávce „La Futura“, která vyšla na
podzim roku 2012 po dlouhých devíti letech od jejich poslední řadovky „Mescalero“.
Nové album je kombinací nejlepších momentů éry ZZ TOP ze sedmdesátých let (zde
upozorňuji zejména na jejich vynikající album „Tres Hombres“, které tehdy stanovilo normy), se znovuobnovenou chutí
dělat věci po nějaké době surověji tedy s určitým nádechem modernosti a tak
nějak více od podlahy. Přesně jak tomu bylo u alb vycházejících v průběhu valné většiny devadesátých
let, jakými tehdy byly například vypiplané hrubozrné vály „Antenna“ a „Rythmeen“. Kytaru
Billyho Gibbonse zde hledejte opravdu za vším. Ve všech skladbách je jeho rukopis znovu zatracenně cítit. Jeho nástroj opět podmanivě štěbetá, hvízdá, zdušeně přede,
či jen tak potutelně promlouvá k posluchači skrze zdánlivě ledabyle
nahazované tóny, které u samotných skladeb umocňují skutečnost, že si je
kapela od počátku vědomá své pozice a přesně ví kam patří a chce i po letech
relativního nicnedělání patřit.
Dřevní bluesový sound, jakým nahrávku opatřil legendární studiový machr a producent Rick Rubin zde prostě nemá chybu. ZZ TOP totiž docílili jedné zásadní věci, podařilo se jim, při celém tom lpění na přirozenosti, stylové čistotě a vlastních rokenrolových kořenech, že nepůsobí nikterak zastarale, ale naopak, velmi průrazně, energicky a i v dnešní době k věci. Ihned mne napadlo, co na tuhle nahrávku asi řekne namátkou třeba takový Josh Homme z QUEENS OF THE STONE AGE? Mám pocit, že skáče nadšením. Vždyť tohle jsou přesně ty kořeny a vlivy, ze kterých vyšla i jeho dnes již věhlasná kapela. Dnešní ZZ TOP však neztrácejí ani schopnost napsat mimořádnou skladbu, což potvrzuje jak kostrbatý pilotní singl „It Gotsta Get Paid“, tak další vcelku povedené položky typu „Chartreuse“, „Consumption“, „I Don´t Wanna Lose, Lose, You“, nebo v neposlední řadě dvě krásné bluesové balady „Over You“ a „It´s Too Easy Maňana“. Hned zkraje vás v nich zaskočí zejména Gibbonsův chraplák, mající zde intenzitu drtičky štěrku, přesněji řečeno, působí jakoby dotyčný právě spolykal pěkně velkou hromádku texaského písku. ZZ TOP prostě nahráli po dlouhé době velmi zdařilé album a jsou stále (tedy po více než čtyřiceti letech) znamenitou kapelou.
| 22.01.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
