WALTER SCHNITZELSSON z Bratislavy jsou zajímavý zjev slovenské indie scény. Jejich první deska „Fever“ (2013) vtrhla na tehdejší scénu s mladistvým elánem a milou drzostí kombinujíc vlivy THE STROKES a THE HIVES a špetku THE WHITE STRIPES se specifickou karpatskou melodikou. Zněli světově a přitom jste hned tušili, že nejsou ani z Ameriky ani z  Ostrovů. Sympatický garážový nádech, cit pro silné songy, zajímavá dramaturgie. A výborné koncerty. Všechna esa v rukávu. A někde se to zaseklo. Z různých důvodu nekuli železo, dokud bylo žhavé Více

Vlastně by mě nikdy nenapadlo, že UGLY KID JOE uvidím. Rozpustile zábavná skejťácko-metalová kapela vystřelila na začátku devadesátek rovnou na vrchol hitem „Everything About You“ a nadupaným EP „As Ugly As They Wanna Be“ (1991). Ipíčko sázelo jeden trumf za druhým a i následující dlouhohrající debut „America´s Least Wanted“ byl solidní. Kapela těžila ze skladatelského střeva kytaristy Klause Eichstadta a z přirozeného projevu charismatického frontmana Whitfielda Cranea, na své silné začátky však navázat nedokázala a po dv Více

Občas člověk natrefí na album, jehož poslech v něm vyvolá skoro až strach. A právě jednomu z nich se zde nyní pověnujeme. Letos na tuzemské metalové scéně nevyšlo asi nic zajímavějšího. TRNY A ŽILETKY přicházejí právě v těchto dnech se svou čtvrtou řadovou deskou nazvanou „Je nutné zabít beránka“ a stylově ne zrovna snadno zařaditelný projekt se znovu nezpronevěřuje svým zásadám dodat moderně znějící, neprvoplánově metalovou a hodně temnou desku, která bude schopná posluchače uhranout a to nejen svou energií, ale i znamenitými texty odhalují Více

Na ROXETTE jsem vyrůstal. V zamilovaných ploužácích v deseti letech na lyžácích ve stylu Sněženek a machrů. S prstem na spoušti červeného tlačítka rec u video recordéru v deavadesátkách, kdy jsme poprvé začali chytat MTV. V prepubertálních odpoledních s tehdy tak populární a všudypřítomnou deskou „Joyride“ (1991) na umaštěné stočené kazetě. Přestože jsem jim během let přestal věnovat detailní pozornost, tak jsem se ke švédskému duu čas od času vracel a minimálně jedním očkem sledoval, co dělají, a druhým uchem dával š Více

Billy Corgan je bezpochyby mozkem a duší THE SMASHING PUMPKINS. Mě ale vždy více zajímalo tepající srdce. A tím je Jimmy Chamberlin. Fantastický bubeník, bez kterého by kapela nikdy nebyla úplná, který její muziku posouval ještě o krůček blíže k dokonalosti. Je v mém all time TOP5 bubeníků a nikdy z něj nevypadne. Prošel si různými životními zvraty, naštěstí své démony přemohl a vrátil se krýt záda Billymu. Tato dvojice je bezpochyby základní kostrou kapely, která stála v čele alternativní revoluce začátkem devadesátých let a která i dnes, po více než Více

V klasické sestavě a s čerstvým albem na kontě se po dlouhé době vracejí na scénu newyorští hardcore burcíři BIOHAZARD. Nejde však jen tak o nějaký běžný návrat, jakých slyšíme spousty, ale je poznat, že kapela, která má asi největší zásluhu na přiblížení hardcoreové hudby širším posluchačským vrstvám včetně metalového mainstreamu, v sobě našla skutečně dlouhodobý impuls k nastartování nové kapitoly. Tohle bylo poznat již z koncertů, které nové řadovce předcházely. Deska „Divided We Fall“ tne do živého a útočí s tím, co dost pravděpodobně o Více

Miluji ty okamžiky, když se dostanete k albu kapely, o které jste nikdy neslyšeli, jen podle vágního popisku je máte hozené do škatulky, která by mohla být zajímavá. Tak si to člověk pustí a doslova mu to vyrazí dech. Přesně to se přihodilo u alba „Belgian Boy“. Jeho syrová energie mě doslova nakopla. Podle zvuku, v kombinaci se stylem nahrávky, jsem to odhadoval na nějakou britskou partu s neznámým a zvláštním přízvukem. Proč ne, ono se to teď docela nosí, neskrývat svůj původ ani co se týče dialektu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem si je hodil d Více

Na počátku listopadu se centrum Prahy otřáslo pod náporem pozitivní rockové energie, které si stran vibrací patrně mohli všimnout i obyvatelé hlavního města, nacházející se toho večera na stanici metra Můstek. Američtí HALESTORM totiž přijeli propagovat svou aktuální desku „Everest“ a během svého vystoupení neponechali nic náhodě. V rámci posledních tří let to byl jejich čtvrtý koncert u nás. Solidní počet koncertních návštěv na Američany, co říkáte? Kapela okolo charismatické Lzzy Hale je tak dnes již zkušenou stálicí na celosv Více

Pod producentskou taktovkou Randalla Dunna (SUNN 0))), WOLVES IN THE THRONE ROOM) a posíleni znamenitým mixem od Jonathana Nuñeze (TORCHE) staví američtí CASTLE RAT na druhém albu „The Bestiary“ svůj pomník metalu, který je od základu ovlivněn světem fantasy, komiksy, literaturou Sword and Sorcery a vším, co čpí kouzly, magií, mystikou i nadpřirozenem. Nutno říct, i díky rusovlasé krysí královně Riley Pinkerton jim to nadmíru sluší a působí v houfu relativně nových jmen velmi nápadně. Oproti rok starému debutu „Into The Více

Dvě nastupující hvězdy tvrdšího moderního metalu nás obšťastnily v předsvátečním pondělí, kdy byl potenciál návštěvnosti vzhledem k probíhajícímu prodlouženému víkendu omezený. Přesto se Roxy vyprodalo. Svědčí to o solidní přitažlivé síle těchto souborů. Nebo možná jen metalisté nejezdí na chaty ani na dovolenou… Jelikož já jsem na možnost využít prodlouženého víkendu zapomněl, vyrazil jsem do tohoto většinou těsného a vydýchaného klubu bez mobilního signálu i já. ORBIT CULTURE už jsem párkrát viděl, zbylé dva vystupující soubo Více