Recenze druhé desky PLACEBO začínala vzpomínkou na letní brigádu nedaleko Oxfordu v Anglii, kde rádio dokola hrálo několik aktuálních singlů. Na konci léta se k nim přidala i novinka od THE MANICS. První singl z jejich páté desky má sice dlouhatánský název „If You Tolerate This Your Children Will Be Next“, ale to je jen malá nedokonalost na jinak dokonalé skladbě. Plným právem zajistil pro kapelu historicky první Nr. 1 v britském singlovém žebříčku. Osobně ho považuji za nejlepší song MSP, za jeden z nejlepších songů Více

Už jste někdy slyšeli o kalifornské ryze thrashmetalové kapele poloviny osmdesátých let zvané DÉTENTE? Já donedávna nikdy. Zvláštní. O to větším překvapením pro mne bylo zjištění, že šlo o poměrně dravé a nabušené těleso, které se jistým způsobem vyjímalo z průměru, neboť v sobě vlastnilo určitý emoční náboj a frackovitost, které do jejich zvuku proudily skrze přítomnost tehdejší nespoutané front-woman a zakládající členky Dawn Crosby, excentrický to živel, jež tuhle divoce znějící kapelu stran působení na losangeleské scéně táhl. Kape Více

Ten rok a půl mezi vydáním „Death or Glory“ a následující řadovkou „Blazon Stone“ byl pro fanouška RUNNING WILD jako věčnost. Ještěže mne v průběhu té doby čekalo postupné objevování spousty nenaposlouchaného metalu, mnohdy tvrdšího ražení, no a taky vyšla za tu dobu celá řada fantastických novinkových alb, které jsem měl možnost v průběhu roku 1990 poslouchat, jednak díky síti kamarádů, spolužáků a známých, druhak díky prodejcům co tehdy tato alba za peníze nahrávali na kazety. Gramec či CD přehrávač jsem tehdy v patnácti letech zk Více

WET LEG svým eponymním debutem v roce 2022 pořádně rozvířili vody indie rockové scény. A když píšu pořádně, tak myslím fakt hodně moc. Start z prvního místa albového žebříčku doma v Británii, 14. místo v Americe, dvě sošky Grammy, spousta ocenění doma. A všechno si to zasloužili, album bylo skutečně vynikající. Pětice z Isle Of Wight se letos připomíná druhou deskou a změny jsou evidentní úplně ve všem. Od image kapely, která z intoušsky, hipstersky, šíleně trendy a vágusovského modelu přesedlala do téměř uniformně a st Více

Když Angelripper v roce 2016 vyhodil ze SODOM kytaristu Bernemanna a bubeníka Makku, moc sympatií si tím u mě nezískal. Chápu, že se mu (jeho) kapela mohla zdát lehce zacyklená. V čem? V jakési metalové perfekci, plynoucí z technické vyspělosti spoluhráčů, jejichž hra se svým pojetím i určitou barevností stále více vzdalovala zčernalým proto-thrasovým kořenům. Zůstává však otázkou, zda se něco nedalo řešit citlivěji. Každopádně teď, po devíti letech, se dá říci, že mu záměr v podobě sázky na dřevní pojetí nejspíš vyšel. Po komerční stránce rozh Více

Ztráta jednoho z členů musí výrazně poznamenat každou kapelu. Zřejmě se vynořuje spousta otázek, na které není jednoduché najít odpověď. Zabalit to? Pokračovat dál? Přejmenovat se? Doplnit partu o nové posily? U MSP to muselo být ještě složitější, protože Richey byl pořád „jen“ nezvěstný. Hledali ho, pátrali po něm, doufali, že se znova objeví. Dokonce i v rozhovorech pro média zbytek kapely zoufale vysílal signály, které by snad mohly najít adresáta. Prosili, aby alespoň dal vědět, že žije, že je v pořádku, i kdyby se už do kapely nech Více

Když kapela vydá novou desku po 25 letech, zavání to vždy trochu možným zklamáním. Nebo nenaplněnými očekáváními. Nebo v nejhorším případě absolutním nezájmem posluchačů. Naštěstí u nové desky sheffieldských legend (nejen) britpopu PULP se nic z toho nenaplnilo. Nebudu vám lhát, není to jejich nejlepší zářez, ale myslím, že se jedná o důstojný návrat. Jarvis Cocker prostě kolem sebe potřebuje tento ansábl, aby krotil jeho intelektuálně depkoidní tendence, které se na jeho sólovkách zhmotňovali do neposlouchatelných artových, sebelítos Více

Zřejmě každý fanoušek metalové hudby má ve svém srdci album, na jehož první poslech a nadšení z něho vyplývající nikdy nezapomene. Těch alb může být dokonce v životě každého metalisty celá řada, ale pak je zde u někoho možná jenom to jedno jediné, jehož bezprostřednost a schopnost překonání očekávaných met vygenerovala skrze první poslech absolutní míru euforie, která se už vlastně nikdy potom u žádné jiné nahrávky nezopakovala. Zkrátka láska na první poslech! Pokud budu mluvit za sebe, u mne je tím albem právě jízda „Death Více

Už druhým rokem jsem zavítal na část festivalu v průmyslovém areálu Dolních Vítkovic uprostřed naší moravskoslezské metropole. Prostor Vítkovických železáren zahrnuje bývalé ocelárny, koksovny a vysoké pece a je svým genotypem zcela specifický. Vzhledem k jeho kontinuálnímu využívání v průběhu roku nejde o prostor unikátně spojený s Colours of Ostrava. Tanečníci sem jezdí na Beats for Love, metaleros na Ostravu v plamenech, milovníci alternativního rockpopu a world music na Colorsy. Každopádně magický areál, který sto Více

V roce 1986 se mezi některými fanoušky a hudebními kritiky začalo povídat, že se Petr Janda asi zbláznil. Postarala se o to závěrečná skladba z tehdy vyšlého alba „Big bít“ s názvem „Jako tele na vrata“. Byl to trochu šok, ne že ne. Ve světě naplno řádila metalová vlna, vycházela jedna (dnes) legendární nahrávka za druhou, nicméně v socialistickém Československu byla taková hudba v nemilosti. K zahraničním nahrávkám se ti šťastnější (a movitější) dostali jenom pod rukou, a co se týče domácí metalové scény, žádná oficiálně vydaná Více