Album vydané (tradičně prostřednictvím Century Media) v roce 2005 je mnohými považované za jeden z vrcholů diskografie NEVERMORE. Ti jakoby se před jeho tvorbou poučili z předchozích chyb a tentokrát vůbec nic nepodcenili. Materiál tak splňuje vysoká kritéria kvality a to nejen po stránce zvukové, ale rovněž té kompoziční. Navíc se kapela ze Seattlu rozhodla znovu trochu přitvrdit a ve výsledku zmodernizovat své vyznění. Hodinový materiál působí opravdu narubaně, čemuž vtiskl pečeť i producent Andy Sneap, který si právě v nultých letech Více

WAR ON WOMEN bude buď macho kapela chlapáků, pro které je ženská jen objektem něčeho (můžete si dosadit dle vlastních preferencí), nebo naopak feministickou sebrankou, bojující právě proti těm macho chlapákům. To je přesně případ této pětice z Baltimoru v Marylandu. A co by tak asi naštvané feministky (oni jsou vlastně v kapele i dva chlapi) mohly hrát? Napovím vám, dreampop můžete vyloučit. Kdo je hudebně tipoval někam do prostředí hardcoru, tipoval správně.Výraznou tváří kapely je energická zpěvačka Shawna Potter. Pak ještě dvě kytary, basa a bicí. Dá se ř Více

Už nějakou dobu se mé občasné procházky nesou ve stejném duchu, nasadím si sluchátka, otevřu Bandcamp, chvíli listuju svou virtuální sbírkou, a nakonec si opět pustím „Old World Dead“ od NAHUM. Ostravští se mi svou novou deskou prostě strefili do noty. Precizně zahrané, melodické, nápadité a opravdu tvrdé, ano, přesně o takovém albu teď píšu. Nedělat kompromisy, nenechat se vláčet klišé ani trendy, složit skladby, které baví posluchače i samotnou kapelu. Kvadratura kruhu, říkáte? Daleko od pravdy nejste. Řešení podobného problému si každopádně Více

Pokud se zaměřím výhradně na hard rock a dění v tomto žánru od poloviny osmdesátých let do současnosti, přičemž vyřadím ze zorného pole všechny ty legendy a velké (vesměs britské) grupy sedmdesátých let jako LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, URIAH HEEP, BAD COMPANY, WHITESNAKE a další, pak si opravdu myslím, že (snad s vyjímkou německých SCORPIONS) největší evropskou kapelou z tohoto ranku zůstávají po čtyři dekády stále švédští EUROPE. Tahle kapela hned po svém návratu v roce 2004 dokázala, že zcela jistě nebude svou novou existenci stavět na syntezá Více

7 let je zatím nejdelší pauza mezi jednotlivými řadovkami GARBAGE. Sice v roce 2007 vydali best-offku „Absolute Garbage“ s jedním novým songem, ale v mezičase skutečně moc aktivní nebyli. Některé věci prostě vyžadují čas. Potřebovali si od sebe odpočinout, taky měli různé vedlejší aktivity. Zmíněná výběrovka zároveň završila jejich kontrakty u všech labelů, takže ani z této strany žádné tlaky nepociťovali. A řekněme si tu na rovinu, GARBAGE nikdy nebyli ani rekordmani v efektivitě a jejich nahrávací proces vždy trval docela dlouho. I deska „Not Your Ki Více

Mluvit hned o kulturním úpadku by asi působilo poněkud zahořkle, přesto mě nízká účast na dvou naprosto odlišných, každopádně však vynikajících koncertních akcích, kterých jsem se zúčastnil v rozmezí dvou dnů, zarazila. Ale možná, že se vše jen blbě sešlo. Tou první bylo vystoupení kytarově blackových HEIDEN v pražském klubu Subzero, spojené s křestem jejich vynikající novinky „Cma“; druhou pak spořilovská zastávka festivalu Horn Fest Praha, zaštítěný světovou extratřídou ve hře na daný nástroj, Radkem Baborákem. Hornisté svým příznivcům navíc dopřáli Více

Od zaběhlých kapel jako ANTHRAX již dnes nelze čekat nic jiného než sázku na jistotu. Zvlášť když jejich albová novinka „Cursum Perficio“ přerušuje desetiletou pauzu tvůrčího ticha, po které by bylo opravdu bláhové čekat od nových skladeb nějaké úhybné manévry do neprobádaných oblastí. Fanoušek newyorských thrashers tak dostává materiál, kde klasický rukopis ANTHRAX poznává prakticky okamžitě a kde se toho zajímavého ve vztahu k starším nahrávkám děje zas o něco méně. Je však dobré mít na paměti, že ponávratové období započaté albem „Worship Music“ z Více

Drtící riffy, majestátní plochy, atmosférické vrstvení, barevné palety, nepravidelná metra, velkolepá témata. Němečtí THE OCEAN se už čtvrtstoletí pohybují na špici post-metalu, kde podle mého názoru okupují tu vůbec nejvyšší příčku. Méně repetitivní a pestřejší než jejich souputníci si vždy inspiraci brali také z progu a v poslední době i z elektroniky. Nikdy nestáli na místě, vždy se pohybovali kupředu, ale zároveň si trvale ponechávali dostatek osobitého DNA, ze kterého povstávaly jednotlivé položky jejich diskografie. Ač chameleonští, tak stále ch Více

Dvě špičkové kapely technického death metalu a jedna zajímavá instance melo-deathu zavítaly během babího léta do pražského klubu Modrá Vopice. Šlo o intenzivní večer, který ukázal, že i death metal je žánr, který se dál vyvíjí a může být pestrý a lehce koncertně stravitelný. Původně se mělo deathové klání konat v Klánovicích, ale pár týdnů před dnem D byl oznámen přesun, zjevně kvůli nižší než očekávané návštěvnosti. Z Černého psa do Modré Vopice, tedy od jednoho barevného zvířete do druhého. Trochu škoda, neboť všichni Více

Máme zde pravděpodobně nejlépe zhotovenou glam-metalovou nahrávku, jaká kdy v tuzemsku vznikla. Stalo se tak již v roce 2024 a já si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem jí před dvěma lety dokázal prováhat. Nejvyšší čas se k ní tedy vrátit. Předně, NASTY RATZ nejsou jen pouhou kopírkou vděčných předobrazů strakatého stylu osmdesátých let, i když ve svém zvuku hojně využívají atributů někdejší scény ze Sunsetu. Z „Third Cut“ však dokážu vycítit především skladatelský talent a velkou znalost terénu. NASTY RATZ mají pramálo společného s metalem, je Více