7 let je zatím nejdelší pauza mezi jednotlivými řadovkami GARBAGE. Sice v roce 2007 vydali best-offku „Absolute Garbage“ s jedním novým songem, ale v mezičase skutečně moc aktivní nebyli. Některé věci prostě vyžadují čas. Potřebovali si od sebe odpočinout, taky měli různé vedlejší aktivity. Zmíněná výběrovka zároveň završila jejich kontrakty u všech labelů, takže ani z této strany žádné tlaky nepociťovali. A řekněme si tu na rovinu, GARBAGE nikdy nebyli ani rekordmani v efektivitě a jejich nahrávací proces vždy trval docela dlouho. I deska „Not Your Ki Více

Mluvit hned o kulturním úpadku by asi působilo poněkud zahořkle, přesto mě nízká účast na dvou naprosto odlišných, každopádně však vynikajících koncertních akcích, kterých jsem se zúčastnil v rozmezí dvou dnů, zarazila. Ale možná, že se vše jen blbě sešlo. Tou první bylo vystoupení kytarově blackových HEIDEN v pražském klubu Subzero, spojené s křestem jejich vynikající novinky „Cma“; druhou pak spořilovská zastávka festivalu Horn Fest Praha, zaštítěný světovou extratřídou ve hře na daný nástroj, Radkem Baborákem. Hornisté svým příznivcům navíc dopřáli Více

Od zaběhlých kapel jako ANTHRAX již dnes nelze čekat nic jiného než sázku na jistotu. Zvlášť když jejich albová novinka „Cursum Perficio“ přerušuje desetiletou pauzu tvůrčího ticha, po které by bylo opravdu bláhové čekat od nových skladeb nějaké úhybné manévry do neprobádaných oblastí. Fanoušek newyorských thrashers tak dostává materiál, kde klasický rukopis ANTHRAX poznává prakticky okamžitě a kde se toho zajímavého ve vztahu k starším nahrávkám děje zas o něco méně. Je však dobré mít na paměti, že ponávratové období započaté albem „Worship Music“ z Více

Drtící riffy, majestátní plochy, atmosférické vrstvení, barevné palety, nepravidelná metra, velkolepá témata. Němečtí THE OCEAN se už čtvrtstoletí pohybují na špici post-metalu, kde podle mého názoru okupují tu vůbec nejvyšší příčku. Méně repetitivní a pestřejší než jejich souputníci si vždy inspiraci brali také z progu a v poslední době i z elektroniky. Nikdy nestáli na místě, vždy se pohybovali kupředu, ale zároveň si trvale ponechávali dostatek osobitého DNA, ze kterého povstávaly jednotlivé položky jejich diskografie. Ač chameleonští, tak stále ch Více

Dvě špičkové kapely technického death metalu a jedna zajímavá instance melo-deathu zavítaly během babího léta do pražského klubu Modrá Vopice. Šlo o intenzivní večer, který ukázal, že i death metal je žánr, který se dál vyvíjí a může být pestrý a lehce koncertně stravitelný. Původně se mělo deathové klání konat v Klánovicích, ale pár týdnů před dnem D byl oznámen přesun, zjevně kvůli nižší než očekávané návštěvnosti. Z Černého psa do Modré Vopice, tedy od jednoho barevného zvířete do druhého. Trochu škoda, neboť všichni Více

Máme zde pravděpodobně nejlépe zhotovenou glam-metalovou nahrávku, jaká kdy v tuzemsku vznikla. Stalo se tak již v roce 2024 a já si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem jí před dvěma lety dokázal prováhat. Nejvyšší čas se k ní tedy vrátit. Předně, NASTY RATZ nejsou jen pouhou kopírkou vděčných předobrazů strakatého stylu osmdesátých let, i když ve svém zvuku hojně využívají atributů někdejší scény ze Sunsetu. Z „Third Cut“ však dokážu vycítit především skladatelský talent a velkou znalost terénu. NASTY RATZ mají pramálo společného s metalem, je Více

Krize následující po třetí desce „Beautiful Garbage“ sice málem GARBAGE rozložila, nakonec jim ale přece jen prospěla a jejich znovuzrození na desce „Bleed Like Me“ se stalo velice životaschopným. Vrátili se k alternativnějším polohám, synťáky upozadili na úkor kytar a najednou to znova všechno fungovalo. Zároveň dokázali modernizovat zvuk a plynule se začlenit do kytarového proudu nového tisíciletí.Celosvětové turné ke třetí desce trvalo přes 14 měsíců. To dokáže kapelu vyčerpat nejen fyzicky, ale určitě i psychicky. V průběhu roku 2002 GARBAGE začali Více

Vlastně již od roku 2010 a od právě tehdy vydaného alba „The Cold“ lze považovat arizonské nezmary za kapelu plně koncentrovanou na svou novodobou etapu vlastní existence, která jim do dnes umožňuje fungovat s kvalitním materiálem v zádech a to bez ohledu na skutečnost, co pod logem FLOTSAM AND JETSAM vzniklo již dříve – v osmdesátých a devadesátých letech. Fakt, že se z nich stala spolehlivá instituce, která jen málokdy zaváhá, lze nyní přičíst právě novějším albům a kapela tak není nucená žít pouze ze vzpomínek na svou dávnou historii. Alba jak Více

Na stará kolena mám konečně do svého archivu první příspěvek z Lucemburska. A ještě s takovým podivným názvem. Je to kapela? Je to chlápek? Je to ženská? C je správně. Kdo se teda skrývá pod tím jménem? Mladá písničkářka Jana Bahrich, pro kterou je letošní novinka už její druhou deskou. Proti dva roky starému debutu je cítit posun po všech stránkách, a to ani první deska rozhodně netrpěla na nedostatek kvality. Zaškatulkovat Francis nebude úplně jednoduché. Nebo vlastně možná i bude. Je to prostě alternativní rock. Pod tuhle žánrovou škatulku se totiž vle Více

Mirai Kawashima se bojí smrti. Zabýval se tímto tématem celou svou kariéru, ale dřív pro něj byla fantazií, vzdáleným teoretickým obrazem. Dnes je mu šestapadesát, takže by mohl mít na tyhle myšlenky ještě dost času, ale cítí, že je to téma aktuální. Obě poslední desky SIGH jsou o smrti a obě jsou v japonštině. Dřív zpívali SIGH anglicky, ale tyto desky jsou osobní. Japonci potřebují myšlenky o smrti artikulovat ve své mateřštině. Je mi o deset let méně než Kawashimovi. Nechci se detailně zabývat smrtí, chci žít optimistický život a na svůj konec Více