Hodně lidí asi nedokázalo překousnout Kingovo ječák, mně to taky chvíli trvalo :-)

Bluejamie65: Tak to měli smůlu. Za pár měsíců pak vyšlo první album Slayer (debut Metallicy už byl tenkrát nějakou dobu venku). Řekl bych ale, že Mercyful Fate v té době spíš než hudbou šokovali svými obaly (viz zmíněné EP), image a texty, které byly v některých případech ještě o dost kontroverznější než ty od služebně starších Venom.

To Valič: až taková, že mnozí nebyli schopni pobrat, že i to je hudba

Tzn. už jen odlišnost tvého pojetí je jasně vidět optimistické naladění na cestě ke světlým zítřkům. Držím palce ze všech sil.

To Stray: no vidíš a já musel pracně vymýšlet, jak počet návštěvníků snížit, protože mi zřizovatel hrozil, že při opakované překročení limitu objemu výměny dat mě donutí platit...

DarthArt: Z těch novějších alb zkus aspoň The Puppet Master (desky Give Me Your Soul… Please a The Graveyard taky nejsou špatné). U té starší tvorby Mercyful Fate asi hodně záleží na tom, kdy se k ní člověk dostal. S ohledem na to, jaká hudba vycházela v roce 1983, musela být pro tehdejší posluchače Melissa naprostá bomba. Pokud tu desku někdo slyšel až po Abigail nebo Conspiracy (což se asi týká většiny přítomných), tak už na něj pravděpodobně až tak velký dojem neudělala. Mě se od nich hodně líbí to bezejmenné EP, které bývá často mylně uváděné pod názvem Nuns Have No Fun (podle skladby, jejímž textem se nechali volně inspirovat Kryptor při psaní Klášterního tajemství). :-)

Norr: No dík, jsem taky rád, že tu držím nějaké tempo i celkový ráz těch stránek. Jak navýšit návštěvnost? To je otázka, nějak neurvale jsem se o to nikdy nepokoušel, přišel bych si blbě někomu cpát svůj web. Více méně mě to netrápí, protože i 350-400 stabilních návštěv denně je docela v pohodě/ na jednoho šílence, že jo? :-)Ono to ani nebude veselejší jinde, ty lidi se trvale nabíraj hrozně těžko, třeba vloni na Brutalu jsem se jednoho týpka z Adwarku (to jsou stránky mimo jiné taky o tvrdší hudbě, které existují asi o 4 roky dýl než moje, snad jsem ten název napsal dobře) a ten říkal, že maj 300, přitom jsem měl pocit že to svého času dost vytrubovali, že jakože vznikli oddělením z Abyssu. Nevím, pomalu to roste pořád, ale fakt pomalu, vliv na chuť do tvoření to nějak neovlivňuje, jsem si vědom, že mantinely metalové a rockové hudby (ve smyslu těch, co si o tom chtěj číst a sedne jim jeden/dva/tři autoři) je asi omezenej. Při psaní článku na něco takovýho jako:... kolik si ten článek přečte lidí? Budou spokojeni? ...vůbec nemyslím.

DarthArt: Tak s MF to mám podobně, ty tři postcomebackové desky jsou famózní, hlavně miluju ty melodičtější fláky - Shadows, Melissa, Time, Holy Water... Co se Kinga týče, tam dokážu jen těžko být kritický, miluju starší i novější desky...je mi jedno jestli tam mám Them nebo House of God. Jediné co mi trochu hapruje je druhá Abigail a ta poslední deska.

Ale Come to the Sabbath je samozřejmě naprostá paráda...

Já viděl Mercyful Fate a King Diamond v Praze taky a přišlo mi, že Mercyful Kinga naprosto s přehledem přehráli. KD nebyl špatný, ale MF byli prostě fenomenální. A že to King dokázal uzpívat celý, to nelze ani komentovat... Jinak u Mercyful Fate se mi líbí taky ty comebackový desky (In The Shadows, Time a Into the Unknown), ty dvě klasiky nemůžu dostat do ucha, ač se o to snažím už roky. Prostě mě to nebere. Narozdíl od King Diamond, tam jsem už od Fatal Portrait jejich (do Spider´s Lullabye, pak už jen sem tam nějaký song, novější desky neznám vůbec).

Stray: Presidents of the USA... to byli takoví Maxim Turbulenc s kytarama...

A tak mi z tohoto pohledu nezbývá, nežli poděkovat zde panu domácímu za jeho práci. Crazy mě baví číst. A vzhledem k té nízké návštěvnosti (nemyslím to zle), je to tu taková komunita, což je fajn. Jsme tak víc součástí tohohle webu, tvoříme jeho atmosféru a pomáháme Strayovi v entuziasmu to dál táhnout a rozvíjet a Crazy je tím pádem tak trochu i náš ;o)

Carcass: souhlas s tím, že rock neumírá. A tím rockem myslím celé spektrum od rocku až po goregrind. Ani v těch devadesátkách jsem nezaregistroval nějaký kvalitativní úpadek. Pro mě byl počátek 90´takový vrchol seznamování se s hudbou a nasávání všeho co se kolem šustlo. Internet nebyl, takže jsem kupoval snad všechno o rockové hudbě co kde vyšlo (Spark od čísla 2., Whiplash, Rock Report, Big Bang, Rock Extremum, Metal Hammer, Rock & Pop a možná jsem i na něco zapomněl ;o)), každopádně to pro mě osobně byl takový vrcholový výstup do světa nejen, ale hlavně metalu. O nějakém úpadku v 90´ jsem začal slýchat až po roce 2000 a popravdě to dodnes nechápu, resp. vím kam to míří, ale já byl posluchač jiné kategorie a v 90´měl neskutečné hudební žně. Bral jsem tenkrát všechno od thrashe po grind, takže i onen grunge (moje grunge kapela jsou Alice in Chains), ale i industrial třeba Ministry, Nailbomb. A do toho plno kapel mimo ty mé hlavní žánry (death, doom, thrash) jako Faith no More, Rage Against the Machine, Clawfinger, Deftones, Pantera) a plno klasických heavy kapel Irony, Judase, Sabbathy, atd.) Ani nastupujícím numetalem jsem nepohrdl, byť tady už mě to jen štrejchlo a byly to spíš kapely mého o čtyři roky mladšího bráchy. No zkrátka bral jsem co se kde šustlo a z toho si vybíral co mě baví a bylo toho mraky ;o) A jedu v tom vlastně dál, stále nabaluju nové kapely a desky a nemyslím si o umírání tvrdé hudby absolutně nic, pro mě stále žije. Jsem vděčný za každou minutu s hudbou a to jak poslechem, četbou, debatou a vlastně i těmahle kecama, co jsem tu teď vyplodil ;o) Nasedat a jedéééém.

Mercyful Fate je třeba brát v kontextu doby, v polovině 80. let to bylo totální zjevení, ten zvuk, ty postupy, ten hlas...a ty texty......když se dal King na sólovou dráhu, tak jsem byl z toho rozhozený....naštěstí Fatal Portrait a hlavně následné 3 desky mi to vynahradily...:-). Dvojkoncert jsem viděl ve vítkovické hale v Ostravě a byla to totální euforie. K tomu grunge - je jasné, že Superunknown strčí do kapsy 99% všeho, natož nějakou gothic-rockovou šmíru...:-). úpadek thrase? A co jste jako čekali? thrash je extrémní žánr, a ve své čisté podobě nemohl mít šanci být nějak dlouhodobně na vrcholu, zrno se proselo od plev, a to co z thrashe zůstalo, tak to jsou drahokamy, zbytek je pro úzký segment jeho ortodoxních fans. Já jsem z vývojem v rockové muzice spokojen, furt jsou tady kapely, které stojí za to....a to spektrum je neuvěřitelně široké.....takoví The Kills, Dead Weather, Suede, QOTSA, Mastodon plus tuny dalších svěžích kapel nenechají rock nikdy umřít, no a ty kecy o smrti rocku jsou jen blbé kecy znuděných posluchačů, kteří díky internetu už neví, co je radost z muziky

The Eye (90%) je z mého pohledu skvělá deska, i když na Abigail, Them a Conspiracy (vše 100%) nemá. To album ale ve své době opravdu zadrbali, asi v roce 1990 ještě nečekali, co se na nás valí. :-)S K.Diamondem to mám tak, že na jeho prvních pět řadovek nemá žádná pozdější - tzn. i Fatal Portrait je pro mne > než The Graveyard a The Puppetmaster, o těch dalších nemluvě, po The Eye přišel zlom k horšímu, ve všem, skladby, hlas, zvuk.

Stray, Fenris 13: Ono je to asi dost subjektivní a každý bude mít to pořadí trochu jiné. Mě třeba z těch Kingových sólovek baví Voodoo asi nejmíň. The Graveyard mám hodně rád, jen je škoda, že ten celkový dojem hodně sráží ta ne moc povedená produkce. Na nějaké dobové recenze The Eye si nevzpomínám, ale rozhodně si nemyslím, že by album bylo slabé. Problém je možná v tom, že ty tři řadovky před ním byly naprosto geniální, takže tenkrát většina fanoušků měla přehnaná očekávání. Jediné, co bych té desce vytknul, jsou ty naprogramované bicí. Za nejslabší Kingovo album z 80. let považuji spíš Fatal Portrait, na kterém se kromě několika vynikajících skladeb nachází i pár věcí, které mě nikdy moc nebavily (v podstatě všechny písničky na druhé straně). Zvuk taky není úplně ideální. Od Mercyful Fate mám nejraději Don´t Break The Oath a zmíněné In The Shadows. Melissa mě sice nijak zvlášť nebere (snad kromě skladby Satan´s Fall), ale uznávám, že se právem řadí k těm největším klasikám žánru.

The Eye mám moc rád, byla to moje první deska Kinga, ale In The Shadows je rozhodně lepší. Moje kingovo TOP je Abigail, The Graveyard a Voodoo. A jinak prokážu nevkus a proti Soundgarden zvolím ten Therion. Holt je to na vkusu každého soudruha :-)

on tě Strayi asi balil :) Řekl si, hm ten má vkus, když šel na Diamonda :)

P.S. A ten dvojkoncert KING DIAMOND + MERCYFUL FATE jsem viděl, odehrál se v únoru nebo březnu 1997, po albech "Into The Unknown" a "The Graveyard", byla totálně nadupaná Malá sportovní hala, každá kapela hrála jen něco málo přes hodinu, ale i tak dobrý, kdyby se na mne zezadu netlačil takový podivný malý postarší vousatý mužík, který je znám jako nejslavnější metalový zpěvák minimálně v jihomoravském regionu ("ježišmarjá to je von"), pak by byla akce bez chybičky. :-)))

No tak kdybych si měl vybrat mezi "Superunknown" od SOUNDGARDEN, což je patrně vrchol stylu a zhruba v té době velmi populární a v Big Bengu! se velmi dlouho a velmi vysoko umisťující metalovou deskou "Theli" od THERION, tak poměr sympatií a nesympatií není 7:3 nebo 6:4 ve prospěch grungerů, ale 10:0. Ke Kingovi jsem se dostal v době vydání "Conspiracy" a do comebacku MF jsem nevěděl, že před tím existovala nějaká kapela MERCYFUL FATE, vážně do roku 1993 jsem o té kapele nikdy neslyšel, "In The Shadows" je sice docela dobrá deska, jedna z nej od MF, ale neobstojí ani ve srovnání s "The Eye", tehdy posledním a dle dobových kritik nejslabším albem KING DIAMOND.