https://www.angrymetalguy.com/records-o-the-month-august-2020/
Pěkně to napsal.

Spajk : Feast Of Consequences je skvělá deska. Tohle je v podobném avšak proaranžovanějším duchu. Jsou to 2CD, které se povedly takřka bez vaty. Který Neal Morse, nebo Ayren tohle může říct? V porovnání s jejich alby je tohle pěst na oko. Nejhorší je na tom bohužel ten Fish, protože jeho hlas je už dávno fuč. Ale muzikantsky je to skvělý. Skvělejší než Feast. A má to super obal od Wilkinsona.

Sice nerozumím tomu, proč by mě být Panther kreténský, ale FISHe zkouším. Ono čekat od PAIN OF SALVATION něco konzervativně prog-rockového po vzoru starých fishovských MARILLION je úplnej nesmysl, vždyť tihle Švédově měli vždy blíž k SMASHING PUMPKINS (buďte rádi že píšu Corganovu partu, užít název NIRVANA mě přišlo až příliš kontroverzní):-) než k IRON MAIDEN. Prostě PAIN OF SALVATION byli vždy spíš alternativní než klasicky rocková kapela.

Fish z Marillion?
Ani jsem netušil, že něco kuchtí. Jeho poslední desku Feast Of Consequences jsem hodně poslouchával. Doted mi v hlavě utkvěla výborná balada Blind To The Beautiful. Píšu si do notýsku, poslechnout posledního Fishe a projet jeho všechny desky. Kdysi jsme měli doma jeho Internal Exile, ale byl jsem mladej a strejka na obalu mě nelákal k poslechu a ted čumím na Prog Archives jakou má výborně hodnocenou diskografii.
Díky Loužovi za inspiraci!

No. Takže přátelé. Z hvězdného prog triumvirátu letošního podzimu čítající Gildenlowa, Morse a Lucassena je jasným výtězem : Fish. Jeho finální album Weltshmerz bych doporučil Danielovi k důslednému studiu, protože tam jsou přesně ty nápady a aranže, které PoS chybí. Takhle se aranžují dlouhé epické skladby. Uč se a žasni Danieli. Děda tímhle opusem končí, tak jsem zvědavej na tvůj epitaf. Rád bych aby byl výrazně méně kreténštější než Panther.

Měl bys zkusit tu Entropii. Je z Temna, kdy ještě lidi zajímali Offspring:)

A nebo na OFFSPRING :):)

Ty jo, takováhle krásná debata/rozepře, a já tu kapelu ani neznám. To jsem teda znalec :) Jestli se bude debatovat ještě dál, moje uražené ego dostoupí vrcholu a napíšu další recenzi na NO DOUBT !!!! ;)

Patetizující lamentace, vítězství formy nad obsahem. Jsem vším. Jsem brigant, nebo filozof? Jsem bůh, nebo prase?:

https://youtu.be/KotlCEGNbh8

nevěřícně jsem četl ten spodní komentář s tou "recenzí" a říkal jsem si, že větší egotrip abych pohledal........když už si někdo hraje na "recenzenta", tak by bylo fajn, kdyby to nebyl těžký narcis, jinak to dopadne, tak jako dole....katastrofou, ale ego bylo určitě spokojené, a o to autorovi primárně šlo....jaký to rozdíl oproti Pekárkově recenzi, která je prostě luxusní...:-)

Antony: Tak to už je jasnější, odkud vítr vane. On ten text chytá ten svůj nepříjemnej ráz hlavně ve spojení s tou vůlí ho sem dát. Vzhledem k tomu, že už se ta diskuse nějak vyvinula, bych ho tu ale spíš nechal.:)

Dostal jsem informaci, že sem někdo pod zkratkou "A" zkopíroval můj text recenze alba Panther z webu Rockovica. No, pokud sem může kdokoli cokoli plácnout bez registrace, není se čemu divit. Recenze je moje autorské dílo, a pokud by se ji podařilo odsud vymazat, byl bych rád. K šíření jsem nikomu nedal svolení.
Pro pořádek uvedu, že mne nikdy nenapadlo sem něco psát. A pokud bych touto pošetilou touhou zahořel, určitě bych to neprovedl takhle debilně.
Děkuji za skvělou psychoanalýzu mojí osoby...

Pekárek: však jsem dával odkaz:-)
Stray: mě se jeho text nečetl moc dobře, ale chápu co mu vadí. Z tohohle pohledu mi vadilo hlavně Road Salt 1. PoS nemám zdaleka celé naposlouchané, líbí se mi hlavně Remedy, Scarsick a Be (a až si někdy najdu čas, tak určitě i Perfect Element), RS1 je slabota, dvojku už jsem ani nedoposlouchal. Kdybych si chtěl pouštět něco ze 70. let, možností mám víc než dost, určitě bych si nevybral revival v podobě PoS (RS1). Panther mě moc nebaví, ještě před vydáním jsem si asi vypěstoval averzi k tomu exhibicionistickému promu...

Sandrider: Aha, tak to je Antony, všimnul jsem si jeho hodnocení na Metalopolis. Stačilo hodit odkaz, ne:). No, neshodneme se. Koukal jsem na nějaké další recenze, pokud hudbu neodpíská kvůli zvuku, rád si počtu:)
Remedy Lane je výborné 100 %, 130% ne.:)

Sandrider: Mě ten příspěvek prostě přišel hodně nepříjemnej a nekonsruktivní, hlavně na to jak byl dlouhej. A určitě ne ve smyslu, že se mu nelíbí ta nová deska od POS, ale ve smyslu uchopení příspěvku. Holt odpovídám "zrcadlově" a někdy zbrkle. Mě se třeba tahle novinka líbí moc, fakt skvělá deska z mého pohledu a bez ohledu na minulost kapely. Remedy Lane je asi nejslavnější a nejopěvovanější jejich album, uznávám, že je to klasické dílo z doby jejich prog-metalu, takže pro mne díky té progovosti nudnější věc než Scarsick, oba Road Salty i Panther. Mám radši rockovější fúze, přímočařejší struktury a modernější zvuky.

Stray. "Tenhle A (asi jako anonym)" uvedl na konci příspěvku zdroj https://rockovica.com/recenzie/pain-of-salvation-panther-2020/
Tenhle Anthony tam má řadu recenzí, většina je pozitivních, takže jsi střílel dost mimo;-)
A teď k desce - je možná "moderní", ale v kontextu diskografie PoS bez debat slabší kus, kdyby tohle bylo za 90 %, tak třeba Remedy Lane by měla kolik? 130 %?

Spajk: dík za fajn shrnutí.
Tady máš činely lépe
https://m.youtube.com/watch?v=zC7qXUjYyDQ

Já si taky myslím, že na první poslech člověk pozná, jestli v desce něco je nebo není. Samozřejmě detaily vychytá při tom třetí, čtvrtým, pátým, ale pokud je to kravina, prostě to vycítí hned na první dobrou.

Proposlouchávat se k albu znamená snažit se na něj zvyknout. A po čase se donutit myslet si, že to takhle vlastně chci. Proto není potřeba si poslední RAMMS+EIN pouštět padesátkrát, aby si to, kurva, nakonec přece jenom sedlo. To je sebeklam.

Poslechnout nový Pain of Salvation - odškrtnuto.
Po třiceti letech aktivního poslouchání, dávám hodně na první dobrou. Časy kdy jsem desku poslouchal pořád dokola, aby se mi začala líbit, jsou ty tam.
Občas se čistě matematicky může stát, že odložím nebo zavrhnu dobrou nahrávku, ale myslím, že z velké většiny to vyfiltruju dobře.
Panther se mi líbí a slibuje ještě mnoho opakovaných poslechů. Těch háčků a slibných melodií je na desce opravdu dost.
Zvuk. Jak se k tomu postavit? Achillovou patou jsou bicí. Činely nejsou téměř slyšet a plechový zvuk virblu tomu moc nepřidává. Osobně mi tedy takovýhle virbl nevadí - naopak.
Zbytek nástrojů mi přijde v pohodě. Oceňuju i všelijaké digitální šumy prostupující některé skladby. To mi přijde hodně moderní. Chvilkama je to celý jako by zahalený v mlze, špinavý a surový. To mě taky baví. Vyleštěných progresivistů jsou plná vydavatelství. Takže ve finále k tomu lehce zdeformovaný sound sedne a nevadí mi to. Kdyby takhle ozvučenou desku nahráli Journey nebo Steven Wilson, asi bych brblal, ale tady jsem úplně v pohodě.
Naopak. Přijde mi to celý dokonale promyšlený.
Posloucháno na sluchátkách Sennheiser Momentum z přehrávače Cowon Plenue D. Deska koupená ne ruským eshopu. Originál plánuju na vinylu. Vánoce se blíží :-)

Spajk: Přeceňuješ mě:)
Třeba to zvuková sračka je, nevadí mi to. Stačí, když tam slyším všechno, co potřebuju. Z DR se stalo náboženství, k jehož praktikování mi chybí nejen technické předpoklady.:)
Po odevzdání recky jsem si konečně přečetl recenze a myslím, že mimo nejsem. Ale i kdyby, no však víte....:)
Louža: Vždycky se mi líbila práce s několika motivy...