Tak Andersové jsou pryč. Poslední zakládající zůstal Stanne...Nový začátek nebo počátek konce...??

Srovnnávám kapely, který vzešly z podobných kořenů a to kam se dostali. I když pravda Soilwork není úplně ten případ melody deathu, protože ti vzešli z thrashe, ale výrazově je to zruba podobný. Countless Skies jsou kapela která hraje asi 10 let. První stejnojmenný EP vydali v roce 2014 a na něm je vidět velký potenciál, nový přístup ke starým melodkám In Flames a DT. Čtyři fakt supr skladby a obrovská old school poklona ruku v ruce s moderními přístupy. Všechno to rozvinuli na debutu New Down, který vyšel souběžně s Atomou a je to so bys chytěl aby DT skutečně nahráli. Zní to přesně tak jako by současní DT nahráli dneska album ve starým stylu. Byl jsem superfan jejich debutu. Závod obou kapel vygradoval právě Momentem a Glow po čtyřech letech. CS se na Glow dostali už ale bohužel trochu jinam a vyčuhují jim nohy do progu. Je to pořád výborný album, jen už trochu žánově nesouměřitelný. První EP i Debut jsou celé ke slyšení na youtube. Akorát se o nich asi nedočteš ve sparku, takže to lidi moc neznaj... Ale my milovníci Gallery a Jester race, známe svojí kvalitku.

Louža: přece nemůžeš vážně považovat současnou tvorbu SOILWORK nebo IN FLAMES za melodický death. V dávných časech třeba jo, ale dneska už jsou hudebně obě kapely docela jinde. Přiznám se, že u SOILWORK tu popularitu a celkem pozitivní kritiku moc nechápu, mně přijdou o dost prázdnější než i ten nepovedený Moment. IN FLAMES umí udělat dokonalý arénový hity, to se musí nechat, ale nejsem už úplně jejich cílovka. Byť teda ze setrvačnosti kupuju všechny jejich novinky. Ale u DT jsem poprvý udělal výjimku a Moment fyzicky nekoupím, takže příští IF už si zřejmě taky rozmyslím.
COUNTLESS SKIES vůbec neznám, chválil jsi je tu vícekrát, budu to muset dohnat.

Ty jo. Zmiňoval jsem tady výtečný Countless Skies a jejich pár měsíců starý opus Glow, ale jak to vypadá, tak i trochu slavnější Soilwork na novém EP A Whisp of the Atlantic se pustili do větších akcí a excelují čtvrthodinovou suitou, což teda novinku DT staví ještě na vedlejší kolej. Pokud neuvažuju poslední taktéž výtečný album In Flames. Zdá se že všichni už jsou v Mexiku, jen ne oni... Tenhle trend zní valmi lahodně. Melodický death začíná být zase zajímací. Moc bych si přál aby i ten z dílny DT.

To mi přijde přehnaný. To album neni tak špatný. Vlastně je ok v pohodě, když posluchač nezapočítá náklady obětované příležitosti. Holt měli šanci a nevyužili jí. Přitom po Atomě bych jim to fakt věřil. Škoda. Amott jim stejně za chvíli zase uteče a zahučej do prázdnoty znova.

No, ty jim dali.:) Je jasné, že pravdu je třeba hledat uprostřed, tj. na CrazyD;)

Věřím Kerrangu. Německý metalový tisk je v hodnocení důvěryhodný asi jako Spark.:) Angličani tam aspoň maj ten odstup, a že metal pro ně není nutně nejlepší tvrdou hudbou na světě.

Zato v Kerrangu se s Momentem nemazali teda vůbec:

https://www.kerrang.com/reviews/album-review-dark-tranquility-moment/

*news

Breaking new:)
První místo v Rock Hardu.

Já vyrůstal taky na Jester Race a The Minds I, ale obě alba mi učarovaly tak, že jsem hned zpětně sháněl a nakupoval Lunar Strain a Skydancer s Gallery. Dokonce jsem měl na nějaký polský kazetě demáče a první EPko DT a pořád jsem to sjížděl. Vonělo to tenkrát undergroundem:). Pak vyšel Projector, kterýho jsem dlouho zkousával a po něm už to nikdy nebylo úplně ono, s výjimkou Damage Done. Doufal jsem, že Amott s Reinholdzem obrátí aspoň na Moment směr DT zpátky k nabroušenýmu melodickýmu deathu. Jak to dopadlo, víme už všichni:). Být po mým, tak už minimálně na Fiction zatnu Martinu Brändströmovi tipec, aby se ty jeho vlezlý melodie nevtíraly do každého songu. Pořád se považuju za velkýho fanouška DT, mám komplet diskografii, ale přitom mi ta kapela už několik dlouhých let ničím nedokázala překvapit a opravdu potěšit.

Přidám i já něco:) Nedávno jsem se vrátil k The Gallery, a přišlo mi to až nenormálně dobré. K Minds jsem se zatím nevrátil, ve své době mi oproti předchozímu albu přišlo hustější,sevřenější, už ne tak urvané ze řetězu, každopádně se mi taky dost líbilo. Další desky jsem taky poslouchal, ale kromě stylové proměny a dílčího návratu už si na nic nepamatuju. Chtělo by to revizi.

A možno sa kapela sama bála dať viac priestoru novým gitaristom pri skladaní Moment-u. Nech to nie je príliš veľká zmena voči tomu, na čo su fanúšikovia u kapely zvyknutí. Predsa len nahradiť dlhoročných členov nie je jednoduché. A čakám, že ďalší album bude o inom, nie len kvôli možnej slabej predajnosti tohto albumu.

Mind´s I nebo tak nějak pokládám za naprostý etalon melodickýho deathu. Vyrůstal jsem na Jester Race a k DT jsem se dostal až kolem roku 99, ale album Gallery pokládám za stejnou šlupku jako Storm od Dissection a díky tomu, že Stanne nepopravoval z plezíru homosexuály jsme měli možnost vidět i pokračování toho autorskýho zrání, což je právě Mind´s I, které pokládám za vrchol klasické etapy kapely. Projector už byl taky dost dobrej, ale trochu o něčem jiném...

Paradise Lost mě taky štvou tou touhou uspokojit všechny. Poslední pro mě opravdu zajímavé album od PL je Symbol of Life. Pak to jakože tu více, tu méně šlo až po Tragic Idol, které se překvapivě vydařilo a pak přišel ten kočkopes s chropotem a od té doby je to pro mě víceméně mrtvá kapela.

Projector (1999) je jediná vyslovene výborná vec čo vydali. Všetko predtým a potom je už zbytočnosť 😁

Na desku mě vlastně příjemně naladila ,,The dark unbroken,,

Pod zajímavou recenzí i zajímavá diskuze, tak to má být. Musím si to poslechnout.

Pro mne vlastně DARK TRANQUILLITY v devadesátkách vůbec nic neznamenali. Stejně jako IN FLAMES. Obě kapely šly obloukem kolem mě. U těch prvních vše ovlivnilo nevhodné album, ke kterému jsem se od nich dostal jako k prvnímu - Mind´s I nebo tak nějak, byl to bullshit a ještě ke všemu u někoho blbě nahranej na kazetě. Kapelu jsem měl až do Damage Done totálně na salámu, tuhle desku jsem si však v roce 2003 vypálil a po nějakých deseti letech i koupil, dnes mám od nich osm řadovek a o půlce z nich bych řekl, že je klidně někomu prodám za pár babek. Chci ale mluvit o něčem jiném, ta vyluhovanost a kompilát všeho mě totiž štve na úplně jiné kapele, se kterou jsem se naopak v druhé půli devadesátek neuvěřitelně mazlil a zbožňoval jí - ano, PARADISE LOST, kteří chtěj dnes taky uspokojit pomalu všechny, kdo kdy k nim přišli a výsledkem jsou desky, které jsou sice docela dobré, ale oproti tomu vývoji, kterým kapela prošla kdysi, neohromí, neurazí.

Louža: doufám, že jo:). Ale čekal jsem to už teď, když jsem viděl ty jména kytaristů. Jen se bojím, že to bude zas na sílu. Jakože "lidi nepochopili náš vývoj, tak jim dáme co chtějí". A nahrajou po padesátý to samý. Tak o to bych taky nestál.
Nakonec, ať se klidně vydaj třeba směrem moderního soundu jako IN FLAMES. Nebo ať se rozplynou v temných náladách jako KATATONIA. Ale hlavně ať to dělaj pořádně a poctivě. Kočkopes jako Moment je opravdu zbytečnost.

Hivris : tak to se ti nejspíš splní až kapela uvidí prodejní čísla momentu, tak se do těch sekaček ještě rádi vrátí. DT fungují v cyklech.