Včerejší koncert MEGADETH byl jejich osmým v ČR a jelikož jsem na žádném zatím nechyběl, logicky jsem nemohl ten pomyslný Rattleheadův řetěz přetrhnout ani tentokrát :-) Dave Mustain je zpět po (snad) definitivně vyléčené rakovině krku a když promlouval mezi songy, byl jeho hlas nezvykle hluboký a zněl dost unaveně. Kupodivu při zpěvu to téměř znát nebylo a s celým setem se popasoval opravdu se ctí.
Setlist:
Hangar 18
Threat Is Real
Sweating Bullets
Conquer Or Die
Trust
Wake Up Dead
Distopia
The Conjuring
Symphony Of Destruction
Peace Sells...
Holy Wars
Ze začátku zvuk nic moc, takže to nejvíc odnesl první Hangar, ale pak se to naštěstí v průběhu druhého kusu začalo rychle vylepšovat a do konce to už bylo ok.

První BAD WOLFS nebyli vůbec nic pro mě, úplně mě míjí a jelikož jsem i hlavní kapelu FFDP znal jen podle názvu, čekal jsem něco podobného a smiřoval se s tím, že budu asi trpět. Nestalo se! Borci velice překvapili, jejich set nebyl jen nějaký (mnou očekávaný) bohapustý ”modern” náhul, ale naopak byl poměrně pestrý, od tvrdých věcí přes rytmické, zpěvné až k pomalejším a melodickým. Zpěvák sympaťák, který samozřejmě dokáže hustě řvát, kde je to potřeba, ale hlavně umí i opravdu zpívat. Vystoupení ozdobil i několika převleky, např. stříbrným cylindrem a hůlkou, které pak nečekaně vhodil do publika, stejně jako později baseballovou pálku, potítka a jedné kočce v první řadě podal dokonce i řetízek z krku. Ohně, světla, lasery a mraky zlatých konfet výrazně podpořili výbornou hudební složku a závěrem musím říct, že i když se FFDP asi nestanou mojí top kapelou (na to už jsem moc starej rockovej pes a znáte to - srdcovky z mládí nic nepřekoná), tak jsem moc rád, že jsem jejich včerejší show viděl a někdy si je zase určitě rád poslechnu.

Ale dvakrát

"BRITAIN FIRST !!!"

To Stray: Jeden z charakteristických rysů jedinečnosti britských hardrockových ikon /včetně Rolling Stones/ podle mě souvisí i s tím, že jsou okamžitě poznatelné po prvních pár tónech. Tady pak vznikne zajímavá otázka, Jestli o takový typ okamžitě identifikovatelné jedinečnosti usilovali a jestli se stala záměrným rysem jejich zvuku a to i na celé roky... zkrátka chtěli to tak?????

DarthArtQueen jsou moje dětská rocková ikona, byla to první skupina, od níž jsem znal nějaký text zpaměti(což neplatilo ani o Ballroom blitz!) Naprosto jsem nechápal, co se od Hot space děje a přitom, jak hrdě jsem si to album nesl domů a pak jsem jen doma bez dechu civěl a nevěděl co říct a co dělat. Připadal jsem si asi tak jak když mi někdy v sedmi letech maminka řekla, že Ježíšek není.... A přitom byli v osmdesátých letech v tak dobrý kondici viz Live in Budapest...

to Louža: tak Rage se mi taky líbí, i když ty letošní ještě neznám, ale jde o ten zážitek. Tehdy mě album Unity mě zaujalo a já si pak pořídil několik dalších, samozřejmě ale směrem proti proudu času... taky mě v souvislosti s tím napadá, že asi neexistuje způsob, jak poznat, komu se podaří nevyhasnout nebo po útlumu zas nahodin motor...

To Stray: souhlasím, mám dar lidi provokovat, je to součást mý profese, ten příspěvek zahrnul i jiný kapely než jen s bluesovým základem je to míněno jako model přinášející alespoň trochu optimismu k Loužově zoufalé myšlence, o vyhasnutí ohně s přicházejícím věkem, a to tak že jsem mohl být rozladěný stejně jako on, ale že i tam, kde jsem naději ztratil se stejně nějaká dobrá deska časem objevila - 15.06.2016 19:29. Jinak to co píšeš o Cinderelle jsem byl přesně celej já, kdysi... a pak se to nějak zlomilo, dokonce si pamatuju tu desku kvůli který se to stalo, myslím jsem ji koupil v Olomouci. Byla to polská licenční deska Johny Winter - But Seriously... další stadium pak bylo, když vynašli technologii, jak nahrávky ze čtyřicátých a padesátých let vyčistit a vyladit na stejnou hlasitost, tak aby to dobře hralo i z cd.... :-). Ale nebýt návyku na Cinderellu, tak by mě to bývalo zřejmě nepřeblaflo, Tome K, díííík

Tak jsem to nakonec zkusil a - stotisící variace na základní rock´n´rollové figury a pár průměrných melodií. Kdyby to vyšlo jako Brian May and friends, proč ne, ale pod značkou Queen? Takže tuhle kapelu směle zařazuji mezi další totálně vyčpělá monstra. To radši deset průměrných desek Megadeth. Pokud ještě existuje fanda Queen a doufá, že jeho miláčci natočí výborné album, pak je přinejmenším bloud.

Jé, teď koukám, že Queen v roce 2008 vydali nějakou další řadovou desku. Mám strach si to pustit.

Jediní, kdo vždycky dostanou, co chtějí, jsou fans Manowar. Vždycky to bude nejlepší a nejpravější metal všech dob! A každá nová deska rozbije na padrť všechno, co kdy předtím vzniklo! A jediný, kdo je jim na celém světě konkurencí, je pochopitelně Kreyson! :)

Bluejamie65 : Právě tebou prve zmiňovaní Rage mě přivedli na pokraj znechucení nad Megadeth, které jsem shodou okolností poslouchal těsně před tím. Když jsem slyšel Devila od Rage, okamžitě mě napadlo, proč se sakra takhle nemůžou vrátit i Megadeth? Místo toho se Mustaine snaží o nějakou splácaninu starý a nový tvorby, která je pro všechny, ale vlastně pro nikoho. Býval jsem k návratům ke kořenům skeptický, ale dnes už to docela chápu. Navíc když je to kvalitní materiál, tak proč ne? Abych to shrnul, já chci prostě další Peace Sells a furt ho nedostávám :-)

Bluejamie: Ale přece jenom, nakonec i ti Queeni, po Innunendu další desku sice nevydali, Made in Heaven se dá přežít jako vymetání pavučin, ale to co přišlo potom, ta turné s jinými zpěváky (ke kterým stejně stříhají Freddieho z pásku), nové verze skladeb se zpěváky z chlapeckých skupin a podobně, to je teda mimořádný hnus. To už je snad lepší natočit pět průměrných desek. Kdyby Brian May radši točil sólová alba (Back to the Light bylo vynikající), udělal by líp.

Blujamie: Souhlasím, Queen jsou do Gordona výbušná hardrocková kapela, po Gordonovi nasládlý rock až poprock, jenže já je poslouchal asi od 12, a zvyk je železná košile. Navíc jsem se k perlám typu News of the World prokousal právě přes Kind of Magic a podobně, takže logicky mám rád i tyhle desky, na kterými se rockerovi a metalistovi oprávněně můžou zježit chlupy. Ale ty božské melodie tam přece jen jsou.

Bluejamie: hele, sleduju to delší dobu, ale s tvýma příspěvkama protknutýma bluesovostí prostě z 88% nesouhlasim. Za prvé tady není žádná šablona na kariéry šedesátiletých. Jasně, DEEP PURPLE byli v 70´s bozi a jejich alba nedostižná, stejně tak BLACK SABBATH, ale to ještě neznamená, že je budu stejně adorovat i čtyřicet let po zenitu. U těch Párplů, přiznávám, bych na koncert za poslední dvacetiletku dobrovolně nešel, jak miluju "Burn", tak mi přijde všechno od "Perfect Strangers" tak nějak normální, spíš nudný. Každá kapela to má jinak, třeba KREATOR jsou záležitostí, která je z té německé metalové scény prvotřídní a přínosná skoro v každém svém období, ať je těm muzikantům dvacet nebo padesát, to je pro mne umění, problém bluesovostních senilů je v tom, že ty kapely, na rozdíl od nějakých těch tvrdších věcí, jsou svým vyzněním nerekonstruovatelné, ideově tak svázané s kořeny, že působily jako dědci už ve čtyřiceti a jsou jimi i v sedmdesáti, tohle je věc, které se zatím extrémnější žánry v celé řadě případů dokáží se ctí vyhýbat, ne každý ale někdo jo. :-) Dokážeš si třeba představit verzi příběhu, že chodíš na stránky někoho, kdo třeba miluje ty čtyři alba kapely CINDERELLA, zřejmě nejznámější glam-metalové kapely ovlivněné blues (spolu s GREAT WHITE samozřejmě), ale samotný prvek blues v jeho základnějších formách moc rád nemá, dokážeš? :-) A prakticky se tomu vyhýbá, byť považuje debut LED ZEPPELIN za skvost (kvůli hlasu, kytaře, bicím, pěti skvělým skladbám), nicméně rovněž také "Honky Tonk Woman" za jednu z nejhorších skladeb od THE ROLLING STONES.

Tak u Queen je asi svatokrádež mluvit jakkoliv kriticky, nicméně, dřív bych to možná ani nepřiznal poslouchám "jen" řadovky od Queen I po Flashe Gordona. To další nemůžu, protože tu sladkost nepřemůže ani Mercuryho nesmrtelný hlas. S Innuendem souhlasím do písmene. A s Lemmym a ACDC vlastně taky (snad jen s tím, že Razors Edge nějak tak beru za lepší než několik předchozích a všechny následující). Ale vzniká tím vlastně filozofická otázka, jestli nechuť k pozdějším albům a ten pocit, že ztrácí náboj, vlastně nejsou přímo üměrné tomu, jak moc jsme na daný skupině viseli v jejích (a našich) začátcích.

To Stray: tak v mým případě je otázka, zda a co brát jako novější, nicméně Strange Highways v mý hlavě nikdy nepůjde vypnout ať tomu, co bylo po Lock Up for Wolves nadávají jakkoliv. Zdůvodnění je asi podobný tomu, jak lidi regují na extremně hluboké hlasy.

Poslouchat novější alba DIO místo EXODUS, MASTODON, MACHINE HEAD, tak to se radši vobesim.:-)

Bluejamie65: Jasně, to neříkám, ale těžko chtít po lidech přelomové dílo, když je jim padesát. K Motorákům mám takový zvláštní vztah, podle mě Lemmy napsal stopadesát tisíc úplně stejných písniček, ale to byl takový folklór (podobně to fungovalo snad jen u AC/DC) až vlastně nikdo nic jiného neočekal. Narozdíl od Slayer, kteří po Seasons a maximálně Divine skladatelsky hrozně upadl. Queen - ty mám hodně rád, takže bych o skoro každém albu řekl, že je skvostné (určitě Noc v opeře, News of the World, Jazz, Game, Works, Kind of Magic, ale i Miracle. Takže vlastně jediné průserové album je Hot Space. Innunendo je trochu jiný případ, Freddie se loučil se životem a vydal ze sebe to nejlepší, ta deska je navíc úplně jiná než cokoli od Queen předtím. Takže o Queen bych řekl, že ti byli kontinuálně hodně dobří a fanoušci asi nikdy nebyli zklamáni jako třeba příznivci Slayer nebo Megadeth.

No tak vždycky je tu naděje, že tentokrát to bude ono:-) Purple maji Abandon, Lemmy na stárnutí materiálu vyzrál několikrát,Rage mají Unity, Queen zas Innuendo, Dio je věčný a nesmrtelný:-)... není to zas úplně zákonitý, že se s plynoucími léty a přibývajícím věkem všechno podělá...

Jako takovej příklad bych viděl naše Krabathor. Byla to dobrá kapela, výborná a jezdili i dost do zahraničí, ale čs. fanoušci si tak strašně přáli, abychom měli taky světovou kapelu, že úspěch Krabathor pasovali na úroveň Vader nebo Behemoth. Což je naprostá iluze.