Mě nejvíc nadchlo tohle veledílo, ale je to spíš geekovský než hudební:https://www.youtube.com/watch?v=s0u7dpBgF1Q +++už při první dvoupatrové scéně na začátku prvního dílu jsem se skoro podělal smíchy: NICOLAS: I BELIEVE IN GOD MEN. I HAVE SEEN HIM. I FELT HIS POWER. HE PLAYS DRUMS IN LED ZEPPELIN AND HIS NAME IS JOHN BONHAM BABY... (Nikolas: Já věřím v boha. Už jsem ho viděl. Cítil jsem jeho sílu. Hraje na bicí v Led Zeppelin a jeho jméno je John Bonham!) I když hudba tam není to hlavní, tak je tam v každém díle několik hitů propleteno s osudy hrdinů a dokonce jsou použity fragmenty textů. Jinak filmy, který by se mi líbily kvůli hudbě nebo soundtracku jsou dost starý Cesta domů s Jane Fondovou, Eddie and The Cruisers s Tomem Berengerem, Magic Night s Nickem Mancuso nebo Sun Valley Serenade se Sonjou Henie...

Ad Black Roses respektive filmy s dobrou muzikou. Jeden z posledních, kde zaznějí i hairmetalové klasiky je Rock Of Ages, taková moderní verze popelky. I když je to docela blbost, ten kdo se v roce 2012 snaží mladým zprostředkovat "naší" hudbu, je u mě borec. http://www.csfd.cz/film/288033-rock-of-ages/prehled/ Ale "úplně nejvíc nejlepší" film o muzike je Všechny moje lásky.

Co třeba takoví Roxanne a jejich jediná deska z 1988 na Scotti Brothers. Pro chod rocknrolu asi žádnej stavební kámen, ale pro mě fantastické dílo formující můj pubertální vkus. Dodnes jí mám stejně rád. Velmi nápadité skladby a zajímavý "vrčivý" tón kytary. Jdu si to pustit!

To Meresz: no o tom tu mluvíme, zapomnělo se na ně ve chvíli kdy zavírali dveře od studia po posledním nahrávacím oknu k Leather boys with Electric toys... přesto to album může i dnes bavit. Je otázka jestli se o nich kdy vůbec vědělo protože je nezařadili na několik měsíců do rotace v MTV 4x za hodinu a nebyla kolem nich spuštěna podobná umělá mozek vymývající kampaň jako kolem nevermindu.

No ten PRETTY BOY FLOYD je fakt sračka, tam majú pred nimi jasne navrch aj PANTERA na albume ktorý som zmienil nižšie, už len kvôli tomu že tam hrá talentovaný gitarista (+ basák a bubeník) narozdiel od týchto trendových šašov na ktorých sa zabudlo hneď potom ako ich NIRVANA s Nevermindom poslala do zadku :))

Já si představuju pod pojmem obskurní třeba Ash Ra Tempel nebo Brainticket a podobné ujetiny. Ale pochopil jsem to :-) V 90. letech bylo asi nejjednodušší tam vycestovat a oběhnout bazary a měl bys to za polovinu. Já v době před internetem hodně čerpal z encyklopedie od Kerrangu, která vyšla v češtině. Tam byly slušný informace a doporučená alba. Dneska zas nevíš, co dřív koupit. Firmy jako Krescendo nebo Cherry Red vydávají hodně těchto "obskurních" kapel. Omrkni i ruskou firmu Lilith, dělaj vinyly za velmi slušnou cenu a dostaneš k tomu i CD. Ale to určitě znáš, nebudu učit orla létat :-) Klidně se rozepiš o blues rocku, rád si počtu.

Dával jsem jen příklady, těch alb je samozřejmě víc, jde o to, že vlastně většinu času, kdy mě to moc zajímalo nebyly dostupný někdy ani alba někdy ani informace a když se kontaktoval originální vydavatel, tak byly problémy s tím, že se jim nechtělo posílat to mimo USA, už jsem to tu někde psal, nejvíc mě štvalo BMG, s katalogem vyvěšeným po celým světě i internetu, ale neposílajícím mimo USA.Nakonec jsem to tak nějak pokoutně vyřešil. Obskurní není ten přesný výraz, který by na to byl potřeba, protože někdy třeba šlo o kapely, který měly i víc než lokální úspěch, ale mimo Ameriku nebo západ se o nich nevědělo. Takže já to slovo použil spíš v tom smyslu, že ta skupina byla málo známá a že bylo možný získat jen málo alb, např.Wild Boyz jedno, Princess Pang jedno, Jesse Strange jsou dvě, McQueen street jsou jen dvě, Tattoo Rodeo dvě, Sweet F. A. tři, Cats in Boots tři,Wildside tři, Junkyard čtyři (ostatní jen selfi)....tak se dá pokračovat dál a dál. Tzn. šlo o alba kde (možná s vyjímkou Jesse Strange) kvalita se šplhala opravdu hodně vysoko a v určitých situacích mě uspokojovala stejným způsobem jak ty největší a nejznámější kapely nebo víc. Od tý doby mám na základě vlastní zkušenosti pocit, že se o některých kapelách nepíše a tím pádem neví, přestože jsou vynikající, a že není třeba za každou cenu nahánět novinky, protože po Americe, Austrálii a Skandinávii bylo vydáno tolik glamových alb, že je do smrti, co hledat i poslouchat. Tím spíš, že to mám vlastně na půl s elektrickým blues a bluesrockem, což je scéna v životě lidském neobsáhnutelná...

K Nelson a jejich debutu se vracím hodně často, tam vše secvaklo jak má. Zbytek diskografie o třídu, dvě níže. Nevím proč. Co je na Outlaw Blood obskurního?Obal s vlkem? Ne, dělám si srandu. Dobrej rokec, však Aerosmith by neskládali s nějakým netalentovaným nýmandem. Blackfish se podívám na zoubek, ukázka dost punková a nasraná. Z mého seznamu obskurních kapel bych uvedl McQueen Street s debutem, to mě baví hodně, Rockhead s Bobem Rockem u kytary a jejich jediná deska s nepřekonatelnou Chelsea Rose, Brother Cane s první deskou, zbytek uhnuli ke grunge, Bride - Snakes in Playground obsahuje taky mnoho poslouchatelných válů, Jetboy - Feel the Shake. Můžu i tvrdší odnož hair metalu tzv. motorkářský rock švihnutej blues jako Junkyard, Tattoo Rodeo, Four Horsemen a moje miláčky Little Caesar. Taky jsem si hodně ulítával na melodickým rocku jako Talisman, Unruly Child, Domain, Harem Scarem a spol. Obecně by se dalo říct, že to mám jako Bluejamie. Radši šlapu postraními cestičkami, než po hlavní silnici.

teda upřesnění minulému komentu, já se směju a bavím, ale není to ve zlém...

Jo tipuješ správně jde o Love/hate a pak o Extreme,dobře si pamatuju jak jsem čet v dobových recenzích, jak je to dobrý a zkoušel jsem to naposlouchat, ale prostě a jednoduše se mě to nedotklo, ať je to sebedivnější,srdci neporučíš. Z těch vyfiltrovaných kapel to pak je Dogs d amour (ale i Tyla) a to i navzdory tomu, že jakmile někde jinde vyčenichám bluesové prvky, tak se v tom okamžitě začnu vrtat a jen zřídkakdy odložím. Na Pretty Boy Floyd a další jim podobné glamové lokální výstřelky mám specificky potrhlý názor. Souvisí s tím, že jsem svého času (možná 96-99) trávil hodně času prohledáváním serverů mp3.com, mp3.com.au a iuma.com a slídil po dvou tématech blues a glam. Vyštrachané pro někoho "nesmysly" mě nejednou inspirovaly k hledání, stahování nebo dokonce nákupu až absurdně (pro Čecha) neznámých věcí, které major labels zařízly po Nevermindu nebo které se k vydání alba ani nedostaly. Vyvodil jsem z toho několik poučení. Není rozumné lámat hůl nad sebeobskurnější glamovou (a tím spíš bluesovou) kapelou, neb vůbec nikdy předem nevíš, co se stane. Má to dva směry 1. někdy lidi a naprostí zoufalci celoživotně objíždějící s pátečním večerním hraním jen pár lokálů v bezprostředním okolí svého bydliště se složí,rozhodnou se vydat album a něco se stane třeba maj sebou nějakýho zkušenějšího kamaráda, někdo z nich se propil nebo nadýmil do neopakovatelné formy, nebo do studia zašel na kafe B. Fairbairn a z alba je v rámci možností klenot, přestože všechno před tím i potom je naprostá sračka. 2. leckdy něco neznámého zní obyčejně jen do chvíle, kdy si to pustíš v situaci, kdy ses ty sám dostal do nějaké konkrétní specifické nálady odlišné od prvního poslechu a najednou v té cvhíli zjistíš, že ti to cd je schopné urvat hlavu. Můžu dát příklady pár takových obskurních kapel, který mi přinesly hodně radosti: Child´s Play, Mad Margritt, Kiss of Gypsy, Velcro Pygmies, Outlaw Blood, Star Star a Foxx... Do takového okruhu pro mě Patří i Pretty Boy Floyd nebo Blackfish, kteří se sice v mnohém podobají Poison, ale každý to uchopil svým způsobem a na rozdíl od Samantha 7 to není hovadina, jen PBF(1989) znějí legračněji a Blackfish(1993) vážněji než Poison. Tomu, kdo rád Poison doporučuju obě kapely a klidně řeknu, že se alespoň v rámci toho jednoho alba svému stylovému souputníkovi a možná i vzoru vyrovnají. A ani mě nenapadne smát se, když poslouchám ty neslavný další alba. Ještě víc bych asi mohl napsat v tomhle duch o bluesových kapelách, ale to sem nepatří... https://www.youtube.com/watch?v=5XUDLcBf0v8

Bluejamie65: Tipuju, že nemáš moc rád LOVE/HATE pro trochu alternativní nádech a splašený groove. :-) osobně považuji za nejsračkoidnější kapelu seriálu o hair-metalu PRETTY BOY FLOYD. Proč? je to prostě hrozný klišé, ale jako prdel dobrý, i když oni to asi jako prdel nebrali. Z určitého pohledu (mého v první půli devadesátek) se ta kapela ale dá chápat jako fabrika na hity. :-)https://www.youtube.com/watch?v=wAKNewvJnf0

To Stray: vlastně celý seznam je v Rytmu mýho srdce, jsou jen 2 věci, který znám ale neprožívám, s radostí si počkám na články, třeba mi pomůžou pochopit, proč jsem ty dvě kapely ze svý hlavy vyhnal...

To Spajk: fun video o Lizzy Borden sestříhaný hlavně z filmu Black Roses, což je film kde je maximální propast rozpětí mezi nadpozemskou kvalitou soundtracku a pekelnou kvalitou filmu. Vždycky si u toho říkám, jak bych ten film bral, kdyby se promítal za totáče. Podle titulků filmu ty zrudy v maskách jsou opravdu Lizzy Borden:-) https://www.youtube.com/watch?v=AOStS6Hajws

Nějaký síto, se vždycky musí uplatnit, navíc pak nikde není řečeno, že až si všechno na stránky poskládáš, tak můžeš přesívat znovu. Malá tužbověštba: Steelheart jsou v tom propadlišti podle mýho nevinně a je jich strašná škoda - kdyby sestava z prvního a druhýho alba trvala dál a hrála, dokázali by velký věci, takhle je toho od nich k poslouchání jen strašně málo. A ještě s Nelson, je to, aspoň teda pro mě, podobná záhada jak s Bon JOvi,jak může být něco takovýho nesestřelitelné? ale u nich je to aspoň srozumitelný tím, že mají historickou protekci - jejich širší rodina se dostává do hitparád už někdy od čtyřicátých let.

Původně jsem měl v tom rozpisu kapel ještě víc a já mám představu, že dvojnásobnej počet než ona padesátka kterou pojme seriál, tak zhruba odpovídá stavu té scény. Vyházel jsem věci jako: DOGS D´AMOUR, TUFF, ROXX GANG, STEELHEART, DIAMOND REXX, LEATHERWOLF, NELSON, WILDSIDE nebo LONDON, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu.

To je skvěle vybráno. Johnny Crash - jednoalbová senzace! Dalo by se vybrat i více, ale nejde se zavděčit každému, to je jasné. Rád si pouštím i Southgang, Company of Wolves, kde hrával Conti s bratrem, Asphalt Ballet, Giant první 2 desky, Little Angels z ostrovů, Salty Dog se šíleně uknouraným zpěvákem, Tangier ty mám hodně rád, Shark Island, Steelheart s božským Milijenkem, Dogs D Amour ty taky hodně můžu. To už jsou ale spíš okrajové nebo málo známe bandy. Hlavní proud skupin je vystižen velmi dobře a ted budou přicházet moje srdcovky. Cinderella, Great White, Poison, Enuff z Nuff. Ty vole, to bude bomba.

Ještě jednou, ať ten seznam chvíli vydrží nahoře. :-)Nějak přes padesát kapel to je. Když to rozdělím na to, co už bylo a co bude, tak tady máš komplet seznam mnou vybraných věcí. Co už bylo (včetně veteránů co tam dle mnohých nemusí ani patřit/viz.začátek seznamu, někde vyřešeno prostřednictvím recenzí stěžejních alb většinou však profilem): KISS, AEROSMITH, DEF LEPPARD, GUNS N´ROSES, WHITESNAKE, VAN HALEN, QUIET RIOT, TWISTED SISTER, HANOI ROCKS, DOKKEN, MÖTLEY CRÜE, RATT, KING KOBRA, BLACK N´BLUE, KEEL, LOUDNESS, LIZZY BORDEN, LITA FORD, WHITE LION, W.A.S.P., RATT, STRYPER, SKID ROW a ALICE COOPER (sedmdesátky tohoto pána zpracuji později ve zvláštním článku). Co teprve bude: BON JOVI, GREAT WHITE, TESLA, CINDERELLA, POISON, KIX, BRITNY FOX, FASTER PUSSYCAT, L.A.GUNS, JOHNNY CRASH, BULLET BOYS, QUIREBOYS, VIXEN, VAIN, EXTREME, MR.BIG, SEA HAGS, SHOTGUN MESSIAH, LOVE/HATE, WINGER, WARRANT, PRETTY BOY FLOYD, VINNIE VINCENT INVASION, SLAUGHTER, FIREHOUSE, ENUFF Z´NUFF, BANG TANGO, TYKETTO, TIGERTAILZ a DANGER DANGER. !!!! Meresz: Stará PANTERA je oproti 95% těch věcí (v oboru sleazy-rocku) opravdová slabota.

Myslím že by bola sranda keby v rámci hair/glam metalového seriálu došlo aj na prvé tri albumy Pantery :) Fošňu "I Am the Night" (1985) mám celkom rád :)

Nějak přes padesát kapel to je. Když to rozdělím na to, co už bylo a co bude, tak tady máš komplet seznam mnou vybraných věcí. Co už bylo (včetně veteránů co tam dle mnohých nemusí ani patřit/viz.začátek seznamu, někde vyřešeno prostřednictvím recenzí stěžejních alb většinou však profilem): KISS, AEROSMITH, DEF LEPPARD, GUNS N´ROSES, WHITESNAKE, VAN HALEN, QUIET RIOT, TWISTED SISTER, HANOI ROCKS, DOKKEN, MÖTLEY CRÜE, RATT, KING KOBRA, BLACK N´BLUE, KEEL, LOUDNESS, LIZZY BORDEN, LITA FORD, WHITE LION, W.A.S.P., RATT, STRYPER, SKID ROW a ALICE COOPER (sedmdesátky tohoto pána zpracuji později ve zvláštním článku). Co teprve bude: BON JOVI, GREAT WHITE, TESLA, CINDERELLA, POISON, KIX, BRITNY FOX, FASTER PUSSYCAT, L.A.GUNS, JOHNNY CRASH, BULLET BOYS, QUIREBOYS, VIXEN, VAIN, EXTREME, MR.BIG, SEA HAGS, SHOTGUN MESSIAH, LOVE/HATE, WINGER, WARRANT, PRETTY BOY FLOYD, VINNIE VINCENT INVASION, SLAUGHTER, FIREHOUSE, ENUFF Z´NUFF, BANG TANGO, TIGERTAILZ a DANGER DANGER.

54 hair metalových kapel, to bude nářez. To už je dost vysoké číslo. Jsem zvědav, jestli budu všechny znát, už ted jsem mínus jedna, protože o hudbu Lizzy Borden jsem nikdy nezavadil. A to byl hair/sleaze dobře do 30 let můj styl č.1.