Louža: Představ si, že v letech 1988-91 byli RUNNING WILD, pro mne a pro pár osob okolo, mnohem význačnější a zajímavější kapelou než IRON MAIDEN, a i jejich význam na scéně byl daleko vyšší, než jak je vnímán dnes. Byli na úrovni HELLOWEEN. Ano, patřím k oné generaci konce osmdesátých let, pro kterou byl německý heavy metal (84-89´) víc, než britská klasika (80-89´) co albově prožila osmdesátky celé. Byli nám i věkově blíž, jejich hudba byla zdobnější, tvrdší, rychlejší, a tehdy prostě kapela starší než pět působila na mladý floutky vcelku staře. V té překotné, metalem naplněné době, kdy každý rok přišla hromada nových zajímavostí. Maideni na začátku mého posluchačského života měli sice skvělou novinku ("7th Son...", ale o krok dál do historie už byli zkousnutelný hůře (dnes to vidím jinak), byli to prostě už třicetiletý chlápkové hrající zastaralým způsobem, co stojí jednou nohou za cedulí "dědek", o Saxon, Judas Priest, Motörhead ani nemluvě. :-) Dnes když kapela hraje 20 let, tak jí furt berou jako mladou, tenkrát to bylo úplně jinak. V roce 1990 patnáctiletej kluk hudbu z roku 1982 prakticky neposlouchal, jel prostě v thrashi, německým speedu a americkým deathu 87-90´.

80% Na mě novinka působí celkem pozitivně. To, že kapela má své nejlepší období už hodně dlouho za sebou (já považuji za výborná všechna alba od debutu až po Black Hand Inn) je samozřejmě nezpochybnitelný fakt, ale pokud novinku srovnám s několika předchozími řadovkami, nedopadla vůbec špatně. Čekat, že Rolf vydá ve svých pětapadesáti letech druhý Port Royal, by bylo asi hodně naivní.

Pěkně napsaný text. RW jsem nikdy neposlouchal a nechápu jak taková kapela mohla být někdy kultovní, ale novinka se mi celkem pozdává. Takový průměrný nadprůměr. Dnešním laickým okem hodnoceno, příjemné heavy metalové retro. Dal bych i víc než 60.

Pro mě jsou RW především první dvě desky ...po Branded and exiled jsem je pomalu přestal poslouchat, snad jen Under jolly roger a nazdar ...tenhle chlastácko-pirátský styl mě nebaví. ale zas u RW ho snesu přece jen víc, než u některých současných divnokapel.

Já jenom lkám nad tím promrhaným potenciálem Rogues en Vogue. Je tam udělaný přesně to, kvůli čemu jsem dostával za totáče u televize záchvaty vzteku, když tam každou rockovou věc podobným způsobem zvukově vykastrovali. No alespoň jsem si dnes znova projel Running Wild 91 -2000 :-) a potom ještě Pokolgep 1987 a 1989:-)

Já to pochopil, že 66 let staré nahrávky znějí někdy lépe než současné.

No muziku z roku 1950 tady recenzovat nechystám, tak asi nemá cenu mudrovat.

S tímhle se už netrápím. Nemá to zvuk/dynamiku, neposlouchám.

:-( jenže mnohem složitější věci s čistým a vstřícným zvukem se vydávají už od konce 40. let minulého století - rok 1949/1950 je ten mezník, kdy se dá spolehnout, že vydaná nahrávka má poslouchatelný zvukový standard...

Zvuk není dobrý, ale album je lepší než předchozí tři.

Ale to je přece zvukově úplně zničené? nebo se to zdá jen mně?

V jednom staršom Sparku (asi 2011) písali, že Rogues en Vogue sa predalo za krátky čas 300 000 ks asi pod vplyvom toho reunionu ktorý bol vtedy ohlásený, ale podstatný fakt bol ten že staršie radovky neboli už niekoľko rokov k dostatiu. Takže Nemci skupovali ten posledný shit čo vtedy Kasparek vydal :)

Mám přesně stejný pocit jako carcass, i když jsem s tím pohřbem otálel o 9 let déle. Na druhou stranu podle wikiny se Rogues en Vogue prodalo přes 500 000 cd. Docela nepochopitelný.

Díky za příspěvky. Zvláštní, že poslední dobou pozoruji narůstající formu, která se projevuje ve vyšší schopnosti napsání textu se zajímavou pointou a to během bezprostřední hodinky, kterou mám vyhrazenu na napsání. Obě recky - SODOM i RUNNING WILD, na které jsem se připravoval pěti poslechy každé v průběhu několika dní - byly sepsány spontánním způsobem - v poledne vstal po noční šichtě, zasedl za stůl ještě v pyžamu a během hodiny a půl to tam napráskal se všemi myšlenkovými zákrutami. :-)

Running Wild mně sice nezajímá, ale musím pochválit Straye za skvěle vystihnutý profil kapely, fakt pěkně napsáno. Také pamatuju Running Wild jako Top kapelu z konce 80. let, byla to tehdy dost kultovní kapela, na její desky se vždycky nedočkavě čekalo na Branded and Exiled, či Under Joly Joger se tehdy přísahalo :-), v 90. létech jim fatálně ujel vlak a stali se směšnou atrapou sami sebe, zřejmě ještě větší tragédové než Manowar v tomto směru, někdy v roce 1995 jsem je se slzou v oku obrazně pohřbil a k exhumaci se určitě neodhodlám - to je jako bys vykopal hrob své milé a místo té dávné krásky tam bylo "něco" prolezlé červy, proto si Running Wild uchovávám v paměti jen tím, co natočili do roku 1991....

To je vypečená recenze. Čistě češtinářsky. Hezké úvahy, složité souvětí na více přečtení a lekce slovenštiny viz frišný (musel jsem do googlu). Zkrátka se mi to hezky ve vaně četlo. Tím bych vlastně mohl skončit, protože tvorba RW jde kilometry mimo mě. Před pár lety jsem Kasparka zaregistroval v projektu Giant X, kde se nehrál metal, ale hard rock. Nebylo to špatný, lepší průměr. Vlastně němce moc v hudbě rád nemám, kromě hnutí kraut v sedmdesátých. Pár vyjímek bych našel. Radši anglo - americkou scénu. Jen jsem chtěl autora povzbudit, že mu to jde dobře :-)