Rozpitváno TESTAMENT - nejlepší z možných hostů, Karel tomu dá vždy přidanou hodnotu, má znalosti, pentlí to příběhy vztahujícími se k právě k těm albům, s ním to není o tom - dobrý/tvrdý - blbý/měkký, má co říct. Z mého pohledu jeden z nejlepších rozborů diskografie, ačkoliv bych leccos měl jinak. Překvapil hlavně vysokým zařazením alba Dark Roots Of Earth. Vysoká umístění starších alb se dala čekat - měl bych je nahoře také. U mne 1.The Legacy, 2.Practice What You Preach, 3.The New Order, až potom The Ritual, The Gathering a The Formation Of Damnation. Pochutnal jsem si. Album Demonic velmi správně na chvostu, u mne snad kilometr za předposledním.

CONCEPTION - In Your Multitude
FEAR FACTORY - Demanufacture
GRAVE DIGGER - Heart Of Darkness
DOWN - Nola
SAVATAGE - Dead Winter Dead
PARADISE LOST - Draconian Times
DOKKEN - Dysfunctional
AT THE GATES - Slaughter Of the Soul

Ač jsem je viděl v červnu, tak PROUZU jsem v Café v Lese prostě nemohl vynechat. A když červnový koncert byl parádní, ten dnešní byl ještě trochu lepší. O víkendu je v plánu sjet diskografii.

DEMON BITCH - MASTER OF THE GAMES 2024
predvianočné zázraky pokračujú

Dost teď po koncertě poslouchám Cradle of Filth, konkrétně jsem se vrátil k Darkly...

Možná už bylo na čase pochopit ten rozdíl mezi v Evropě 24 zápasů neprohrávající Viktorií a letenským týmem. Priske byl borec, přišel, okamžitě napráskal dva tituly a pak šel zas dál. :-) Upřímnou soustrast.

ANATHEMA - The Silent Enigma
WASP - Still Not Black Enough
THE GATHERING - Mandylion
PRETTY MAIDS - Scream
ALICE - Alice
SKID ROW - Subhuman Race
RAINBOW - Stranger In Us All
EXTREME - Waiting For The Punchline

poslouchám Obituary-Dying of Everything, naladilo mě jejich luxusní vystoupení v neděli v Praze.
Nástup grunge jsem vnímal přesně jako Stray, jako metalák mýho věku to tehdy těžko šlo vnímat jinak :) Tehdy mi to vadilo spíš proto, že to zabíralo hrozně místa v časácích a pak když se tomu snažily trapně přizpůsobit metalový kapely.

STORACE - CROSSFIRE 2024
Marc z Krokusu nezaháľa

Pokud budu poskakovat pouze po vrcholcích Himalájí, tak v roce 1991 jsem poslouchal QUEENSRYCHE Empire, AEROSMITH - Pump, černou METLU, No More Tears od OZZYHO, SEPULTURU, MEGADETH a SLAYER všeobecně, SKID ROW Slave to the Grind byla hodně zásadní deska, COOPEROVO Hey Stoopid, Dr.Feelgood od MÖTLEY, The Real Thing od FNM, nepochybně i alba RUNNING WILD, nebo debut G N R /vždy spíš debut než Iluze/, no a zanedlouho jsem získával nepříjemný pocit, že se všechno tohle začíná bortit a nahrazují to nějaké odpadně znějící zjevy.:-)

Ale ono je to pochopitelné. Já ve 12-13 když začínal grunge lautr houby věděl o rockové muzice osmdesátých let, natož starších věcí. Stačilo pár let, a v 17-18 jsem měl už obzor výrazně širší (ale zdaleka ještě ne dost). Takže mi grunge přišel jako nejlepší věc na světě, líbil se mi zvuk, líbil se mi image. Prostě generační záležitost. Teď to vidím v daleko širším kontextu, v podstatě jen jako jednu z mnoha součástí rockového muziky, která se nějakým přičiněním osudu na chvíli stala "mainstreamem".

LIFE OF AGONY - RIVER RUNS RED
štrapácie Keitha Miny Caputo mi pripomenuli tento album a aj po 31 rokoch má čo povedať

Mě přijde fascinující ten krátký věkový rozdíl, který určuje diametrální rozdíl v přístupu ke stylu Grunge. Zatímco lidé, kterým bylo v roce 1992 zhruba 17 let a o něco více, v mnoha případech považují zážeh tohoto odvětví za jistý úpadek rocku, pak u lidí - 14 let a méně v totožném roce - se pozvolna ukotvila myšlenka na to slavné hnutí kostkovaných košil, neuvěřitelné vzedmutí opravdového rocku, rocková revoluce, čerstvý a svěží vítr, ...já nepochybně uznávám míru slávy jejich lídrů a že to se scénou hnulo, ale jako že by tehdy vzlétl bájný ohnivý fénix ROCKU z kulis nekonečného zmaru a pouště, tak takhle nástup grunge na začátku devadesátek fakt nevnímám. V té době jsem to spíš vnímal, jako že jde všechno do prdele a až zpětně si na tom vytípával nějaký vitamínky, ale za mne to byla recese v rocku, úpadek. A ve svých dopisech jsem to dokonce psal i do redakcí příslušných hudebních tiskovin...:-))))

Nevím jestli se mýlíš, ale vidím to podobně. Možné vysvětlení bych hledal v diverzifikaci - od začátku 90-tek je i kytarová muzika rozmělněná, a kromě grunge bojuje o svoje místo na slunci výrazněji i metal (Metallica), relativně záhy přišel pop punk (Green Day, Offspring), začíná britpop (Suede, Blur, Oasis), a to ani nezmiňuji taneční muziku a hip-hop. A to všechno díky MTV jede od začátku devadesátek i v Československu.

No a grunge samozřejmě byla hudba teenagerů, dvacátníci v té době poslouchali hair rock/metal.

Líbilo se mi, jak host dokázal poměrně náročně sdělitelné myšlenky srozumitelně modulovat a předávat, a zpovídající jej nepřerušoval a nechal vše hezky plynout. Když upřednostním komerční profit, tak mě vždy připadal grunge jako mnohem méně početné hnutí, než glam-metalová vlna z osmdesátek (vždy mě přišlo, jakoby se uprostřed devadesátek ROCK zastavil), tam ty hairovatý kapely v osmdesátkách měly skutečně natřískané sály a byly jich desítky, desítky vyloženě úspěšných kapel, grunge mě vždy přišel svým rozsahem subtilnější, co do počtu by jsme možná dospěli ke stejnému i vyššímu číslu, ale 90% z toho byly kapely zcela neznámé. Jo a grunge fandili spíš studentíci než široká veřejnost (teď mám na mysli spíš podhoubí žánru než jeho velkou čtyřku)...dle mého...můžu se mýlit.

Mrknul jsem na to taky rychle a překvapilo mě, že jeho nejoblíbenější deska je první sólovka Chrisa Cornella. Taky jí mám moc rád, ale cokoliv od Badmotorfingeru dál je prostě lepší.

Tomáš: Tvoje věc, od toho nás tu píše víc, že je zde aspoň určitá názorová pestrost. Nového MANSONA jsem zatím neslyšel, ale nic převratného nečekám.

Dneska jsem to prubnul a vyhodil jsem peníze za půlroční legitku do posilky, to se nestalo přesně 10 let. Odkládal jsem to asi 4 měsíce, ale už mě to přemohlo, při nejhorším se (to kdyby mě zas někde chytla nějaká bolest) tam půjdu bincat mezi strojema, koukat po dění a občas někde něco zvednu.:-) Co jsem koukal, jsou tam i starší, posedávaj tam s peckama v uších a občas někde něco zvednou nebo si zašlapaj na rotopedu, i když to by mě asi nebavilo.:-)

Venca Votruba dnes s Michalem Skořepou asi nejlepší rozhovorový díl Zašívárny vůbec. To ne že bych se s těma názorama ztotožňoval. Neujíždím až tak na představované hudbě (pro mne prostě budou pořád JUDAS PRIEST víc než MAD SEASON), natož pak na hudbě Pana Lynxe (tu genialitu tam fakt neslyším), ale aspoň tam byl někdo, kdo měl co říct, pohodově to plynulo a mělo to nějakej ksicht.:-)

Tož nevím, ten nový MANSON mi roste s každým poslechem, asi se nebudu ostýchat dát vysoké hodnocení

V Marseille jsem byl jednou, v září 2003, jeden den v rámci zájezdu připadl na tohle město, líbilo se mi tam, bylo slunečno, vedro, prošel jsem si přístav, centrum, dokonce i ty kopce nad tou katedrálou, v hlavě mi běžely vzpomínky na druhý díl filmu Francouzská spojka, no v roce 2003 to asi nebylo až tak akutní jako dnes, dokonce jsem si tam dal kebab, to bych už dneska neudělal.:-))

a ak by bol záujem, tu sú tie spomínané demá

https://newalbumreleases.net/215573/the-end-within-dividia-deluxe-edition-2024/

Jirka Čáp: tak to bude príjemne prekvapenie, dufam, pre teba … mam dokonca LP

DreDe: Nejsem si jistý, jestli jsem Elementary slyšel, takže zkusím.