RAGE - Afterlifelines 2024

Dneska letem světem:

The Luka State - Fall in fall out
Supergrass - Diamond hoo ha man
Bush - The Kingdom
Bar Italia - The twits
Courtney Barnett - Tell me how you really feel
Throwing Muses - Throwing muses
Depeche Mode - Construction time again
The Cribs - 24/7 rock star shit
Tonic - Sugar

spajk: Jedno z alb na které jsem tu tenkrát upozorňoval ve svém občasném seznamu nahrávek k poslechu. Nedá se holt zachytit všechno.

Anna K - Údolí včel (23)

Díky tomu, že byla teď u Dědka jsem se s půlročním zpožděním dozvěděl, ze má venku novou desku.
Poslouchám to průběžně celý den a je to vymazlený materiál. Tahle holka nikdy nezklame. Jdu to koupit

Coffins - Sinister Oath

Japonští draci přišli s novou fošnou plnou chorobně zatuchlého deathu pohřbeného pod silnou vrstvou doomu. Tady se nehraje na žádnou krásu a progresi, co jsme chtěli, to jsme dostali.

Kytarista Uchino je navíc skvělý chlapík. Kdysi jsem je potkal na BA v obecenstvu a dali jsme se do řeči. Strašně se smál tomu, že rakvička je u nás zákusek :D

Ty SKID ROW mě tedy mrzí, desku jsem si teď zase pustil, a vážně je dobrá, škoda, že na ni v téhle sestavě nenavážou :(

Nějak jsem věděl, že ten churavej Švéd se nestane natrvalo jejich frontmanem. Mě tam nepasoval především vizuálně. A taky samozřejmě nízkým věkem (prakticky vločka). Přesně, SKID ROW vždy stáli a padali na osobě Sebastiana Bacha a to nemusel být ani autorem písní, on je svým hlasem a energií finalizoval. Na druhou stranu chápu, že v případech některých rozchodů je to navždy a že nechtěj už nikdy více fungovat spolu. Vtipný na tom je, že jsem si to poslední cd ještě ani nerozpalil (recka tehdy napsaná skrz stream), pořád jej mám v celofánu.

A na následujících čtyřech koncertech s nima bude zpívat Lzzy Hale. Nevim no, nějak ni uniká už 30 let existence této smečky. Bez Bacha to nikdy nebude dobrý.

Vince Neil - One Night Only (Live At The Whisky) 2003

Skid Row jsou zase bez zpěváka!

BATHORY - Under the Sign of the Black Mark 1987
BATHORY - Blood Fire Death 1988
BATHORY - Hammerheart 1990
BATHORY - Twilight of the Gods 1991

To Janos: To čumím.... Že by na tom tedy fakt něco bylo?:)

Epic je dobrá deska, recenze proběhne určitě nejdýl v příštím týdnu. Vincent je persona, která prostě nezklame, ten poslech si užívám, měl i podivná období, ale, protože Altars of Madness jsem poslouchal od roku 1990 a pak ještě třikrát s MORBID ANGEL nezklamal, tak je pro mne top osobností žánru. S Vltimas jsem také v cajku, Obě jejich desky v pohodě, nyní více sól, takže nemohu být negativní. Parádní matro, stejně jako debut, novinka Necrophobic je však ještě možná o kus výš, je skvělá. Užívám si skvělý tento rok pro metal. je teprve březen a nějakých osm-devět alb minimálně na 80%.

sagi, si bud isty, ze znaju, minimalne blasphemer, ktory v minulosti hostoval na tusim dvoch albumoch root

Sanctuary - The year the sun died
- vlastně pro cokoli s W.Danem za mikrofonem mám slabost.

Vltimas - Epic, ještě víc než na prvotině tam slyším Root v době Black Seal, i když jasně, Big Boss zpívá ještě teatralneji a nikdo z Vltimas asi Black Seal nezná:)

JirkaČáp: Neboj, dnes jsem to slyšel poprvé, do recenze to faktograficky vyladím.

Strany: Ještě k The End Machine. Tam zpívá Girish Pradhan a ten asi nemá se Savage Grace nic společného.

V padesátých a šedesátých letech 19.století prej byl v Londýně vlivem tristní kanalizace až takovej smrad, že by to člověku, kterej by se tam přesunul z dneška kouzelným prstenem, přišlo, jako kdyby spadl přímo do žumpy. Všude nemoci, cholera, hnus.

Asi mám nejradši Ruff Justice, Riot Avenue a New Religion. Chez Kane miluju a souhlas, že jednička je lepší než dvojka i když pecku Love Gone Wild si pouštím hodně často.