Pokud existovala v první polovině devadesátých let nějaká svěží a neokoukaná hair-metalová kapela, která zůstala svá a s přehledem odrážela nápor ze strany alternativního rocku a grunge, a ještě v pomyslném souboji dokázala vítězit, pak to byli jednoznačně FIREHOUSE. Čtveřice z města Charlotte v Severní Karolíně. Personálně stabilní band měl zkrátka šmrnc a neskutečný hitový potenciál, který i v devadesátkách stále ještě mnohé oslovoval.  Rozhodně jim však také nescházely zkušenosti a nutná muzikantská vybavenost. Hi Více

Když se na samém počátku roku 1989 rozhodli dva členové VINNIE VINCENT INVASION (jmenovitě zpěvák Mark Slaughter a baskytarista Dana Strum) založit svůj vlastní band, vydavatelství Chrysalis je okamžitě podpořilo. Britská nahrávací firma, zaštiťující od poloviny osmdesátých let ze své newyorské kanceláře realizaci (kromě jiného) také obou nahrávek kapely někdejšího cílevědomého kytaristy od KISS Vinnieho Vincenta, velmi věřila v úspěšnost zcela nového a neoposlouchaného pop-metalového projektu, jehož nahrávky by si d Více

Není jednoduché recenzovat desku kapely, jež si více něž tři dekády udržuje vzácně vyrovnanou skladatelskou formu, stejně tak zarputilou oddanost hudebnímu stylu, který sama spoluzakládala a během těch dlouhých let výrazně formovala, a která je navíc ve vašich archivech vedená pod záložkou „Srdeční záležitost“. Člověk pak při psaní musí odhánět vtírající se klišé obraty nebo zápasit s opakováním již dávno vyslovených chvál a nový počin SICK OF IT ALL „Wake The Sleeping Dragon!“ pro mě podobné nástrahy opět skýtá. Při čtyřletém čekání na dvanáct Více

Tak co říkáte na dánské ARTILLERY? Přes všechny ty uznalé a respektem naplněné články tahle kapela jako by stále nemohla zcela prorazit do vyšších pater evropské scény. A to už jde o zasloužilé pamětníky spjaté s rozvojem speed/thrash žánru osmdesátých let. Zdali je to tím, že jejich klenutý zvuk nevlastní až tak osobité kouzlo, nebo že řada metalových fans neví, jestli dlouholetou kapelu zařadit spíše do ranku agresivní thrashové hudby nebo je má hodit mezi surovější melodiky po vzoru třeba RAGE, to opravdu netuším. Jedno však vím jistě, jejich hudbu Více

Kalifornští WARRANT v dobách největší slávy platili za plakátově dokonalý vzorek vlasovitého metalu. V jejich skladbách se pojilo mladické nadšení s výtečnou muzikantskou a produkční výbavou, ale také hymnická chytlavost se stadiónovou pompou, což bylo ještě navíc doplněno pečlivě budovanou image frajersky působící kapely, přinášející publiku songy o vášni, vztazích, radostech i strastech života. Dalo by se říct pohádkový úkaz, jaké se vyskytují snad jen v reklamách. Možná kluci tenkrát neřešili, že nic netrvá věčn Více

Po delší době death metal, který není x-tou verzí módního mixu starých ENTOMBED s DISMEMBER, popř. další z řady brutal onanií či jen obtížně propustnou disonantní koulí. Konečně death metal, jenž sází výhradně na muzikální formuli, aniž by současně zval na prohlídku pitevny, kostnice, řeznictví, kafilerie, krematoria či prováděl detailní inventuru vnitřních démonů, apod. Jen trocha temnější metafyziky, okořeněná sci-fi. Pevné ukotvení v techničtějším thrashi navíc garantuje zážitek z opulentního kytarového představení, během něhož se an Více

Milí filmoví fandové. Vím, že mám malý restík. Dosud jsem se převážně věnoval kinematografii anglicky mluvících zemí, potažmo ve dvou případech filmům italské a německé provenience. Ale co taková Asie? Jenom v samotném Japonsku se točí ročně přibližně stejný počet filmů, jako v celém Hollywoodu. A představte si, že taková Indie se podílí na filmové světové produkci více jak 40-ti procenty, tedy mnohem více, než USA a Japonsko dohromady. Ale nás nyní nezajímá indický Bollywood s jeho praštěnými muzikály, nás zajímají chlapci Více

Přestože si nemyslím, že by situace s americkým pojetím Hard´n´Heavy byla vyloženě alarmující, letos jsme zažili ohledně novinkových vydání spíše jeden z těch slabších ročníků. Velká jména totiž sezónu spíše prospala (jak dlouhou budou bostonští EXTREME připravovat svou očekávanou novinku, je stále ve hvězdách) a o nějaké neoposlouchané mladé štice jsme si, v tomto ranku a dle očekávání, mohli znovu nechat jenom zdát. A tak se do popředí zájmu asi nejvíce dostaly seattleští ALICE IN CHAINS, a pak až projekty poskládané okolo zkuše Více

Konečně je zde deska hodná jména METAL CHURCH! A že to trvalo (asi tak čtyřiadvacet let) a bylo nutné podstoupit celou řadu personálních rošád, které jménu kapely i jejím výsledkům po dlouhá léta také zrovna nepřidávaly. Někdo z dlouholetých fans už se možná oklepal a chytal u minulé, pro zpěváka Mikea Howea návratové desky „XI“, ale mě v souvislosti s ní kapela spíš zaskočila slabou zvukovou stránkou a celkově laciným provedením díla, kdy bylo poznat, že rozpočet zrovna nebyl z největších. A to by se u kapel formátu METAL CHURCH nemělo stáva Více

Když k vám do města přijede oblíbená kapela, je to vždycky paráda. Do večera se válíte u televize, cpete se karbanátkama, a až nějakou půlhodinku před oficiálním začátkem koncertu si řeknete, že už byste mohli vyrazit. Pak sednete do MHD nebo si uděláte procházku po ztemnělém městě a za chvíli jste před klubem. Žádné placení za sáhodlouhou dopravu někam přes půl republiky, žádné celonoční čekání v non-stopkách po koncertě, jen pohoda, komfort, klídek. Přesně tohle jsem minulou sobotu zažil já – do Jablonce už podruhé přijela moje nejoblíbenější kape Více