Holky z GIRLSCHOOL patřily na počátku osmdesátých let k základním formacím, tvořícím tou dobou na Ostrovech hnutí NWOBHM a jejich první dvě alba „Demolition“ (1980) a „Hit And Run“ (1981) mají stále v souvislosti s tímto děním kultovní status, o čemž svědčí i fakt, že třicetileté výročí vydání druhého jmenovaného alba v roce 2011 oslavily sbírkou přepracovaných verzí starých klasik s nutným dovětkem „Revisited“. Kapelu GIRLSCHOOL už od těch dávných dob pojily velmi přátelské vztahy s kámoši z MOTÖRHEAD a nejednou se tehdy stalo, že jejich hudební aktiv Více

Když jsem pátral po informacích o hudebníkovi, prezentujícím svou tvorbu už devět let pod jménem TY SEGALL, dočetl jsem se, že jde o multi-instrumentalistu zodpovědného za všechny nástroje na jeho nahrávkách. Nelekejte se, těch používaných nástrojů v jeho tvorbě není zas až tak moc. Přestože zmíněný muzikant ovládá rytmiku, kytary a různé efekty a mašinky, určitě neplatí za virtuóza, upřednostňuje totiž punkový charakter tvorby, poměrně vynalézavé a ve sféře rockovém alternativy i uznávané tvorby. Po poslechu jeho osmého řadového alba „Emotional Mugger“ mám Více

Svou neuvěřitelně dlouhou kariéru letos zakončují praotcové zakladatelé heavy metalu BLACK SABBATH a to prostřednictvím zcela posledního světového turné, které rovněž doprovází jejich definitivně poslední nahrávka „The End“. Nejde však o regulérní řadovku, nýbrž o materiál, který se skládá ze čtyř dosud nezveřejněných skladeb, pořízených v době nahrávacích frekvencí tři roky starého comebackového alba „13“ a pak také z dalších čtyř skladeb v živém provedení. Předně je třeba říct, že nové songy nikterak nevybočují z toho, co kapela předvedla na „13“. J Více

Mladým finským thrasherům vychází právě třetí řadovka, dle očekávání tak nějak znormalizovaně thrashová, bude jim tedy náležet hodnocení, jaké zde obvykle mívám u kapel, které povyšují svou příslušnost k nějakému po mnoho dekád zavedenému subžánru nad osobní originalitou. U starých metalových pák mě vlastně ona příslušnost vlastním kořenům nevadí, protože mnozí tito hudebníci svůj žánr zakládali a svou ranou tvorbou definovali, posléze si nakrátko zaexperimetovali, aby se po letech vrátili zpět a častokrát stejně silní jako dříve. U omladiny však touhu p Více

Přiznám se otevřeně, že mi dravý, hutný a velmi groovy pojmutý hard rock od LYNCH MOB vyhovuje podstatně více než současná nikam se nevyvíjející poloha DOKKEN. Kytarová hra George Lynche a jeho bezprostřední skladatelské pojetí je mi mnohem bližší než soustavné opakování sladkobolného, vývojově nenáročného melodického metalu od jeho bývalého kumpána a dnes už asi věčného rivala Dona Dokkena. Když v současnosti u LYNCH MOB opět působí zpěvák Oni Logan, jenž před pětadvaceti lety nazpíval naprosto senzační debut této skvadry, album „Wicked Something“ z roku Více

Nevím to jistě, ale odhaduji to zhruba na dekádu, co pražští THE PROSTITUTES na naší scéně působí. Pokud nebudeme počítat právě recenzovanou novinku „Zum Passer“, tak za tu dobu nahráli tři zdařilé nahrávky, které především poodhalily, že se kapela chce posouvat a že jí omezený chlívek post-punkové hudby nebude navěky stačit. Jestliže debutová deska vycházela právě ze stylu, jakým se kdysi proslavili především britští JOY DIVISION, dvojka „Hometown Zombies“ už působila svobodomyslnějším a více eklektickým dojmem. Ostatně vlivy britských kytarovek, ale i Více

Je opravdu velmi dobře, že si prostřednictvím svým posledních desek tito romanticky znějící Norové upevnili směr, který jde jednoznačně naproti košatému pojetí skladeb a výrazných melodií. S vystupováním obou jejich pěvců, jmenovitě muzikantů skrývajících se po pseudonymy ICS Vortex a Vintersorg, jejich současná tvorba prakticky stojí a padá. Když se navíc ona bohatost týká i instrumentální složky, která posiluje velmi chytlavý a poměrně lehce poslouchatelný ráz nového materiálu, nikoliv aby necitlivě navyšovala jeho strukturální Více

CALIFORNIA BREED jsou pryč. Působivé rockové trio v čele s neotřesitelným Glennem Hughes mělo jepičí život, ale zanechalo za sebou jednu výraznou desku, ale také kytaristu, kterého je třeba brát na vědomí. Sice jsem zaregistroval i názory, že Andrew Watt není podle některých hoden hrát s takovým velikánem jako je Hughes a jeho kytara je nevýrazná a nezajímavá, ale s tím se dá jen velmi těžko souhlasit. Celkem jasně se o Wattových schopnostech může každý přesvědčit prostřednictvím nově vydaného EP, čítajícího čtyři písně. Andrew není pouze zdatným kytari Více

Jestliže to v určitém období vypadalo s THE CULT velmi zle, dnes je situace mnohem optimističtější a v souvislosti s touhle britsko-americkou kapelou lze už pár let mluvit o jisté ustálenosti. V období mezi roky 1995 a 2006 nahráli pouze jednu řadovku (na jejich poměry tvrdou, metalovou, avšak po všech stránkách vyvedenou dělovku z roku 2001 „Beyond Good And Evil“), ale jinak prakticky neexistovali. Dnes už jejich alba znovu vycházejí se čtyřletou pravidelností, sice už trochu postrádají onen mystický esprit a neo Více

Netuším do jaké míry je Václav Votruba znám na české hudební (případně metalové) scéně, každopádně jde o tvůrčího člověka, který nejenom že se kdysi věnoval pisatelské činnosti v nejrůznějších hudebních periodikách a webech, ale je i velmi aktivní jako muzikant, který má za sebou v posledních pěti letech mnoho nahrávek. Venca totiž působí souběžně ve dvou kapelách. Jednak v roce 2012 rozjel black/doom projekt AFTER RAIN, který na české metalové scéně sklidil v dobách debutu pochvalné reference, no a za druhé je kytaristou u o něco rockovějš Více