Z nového alba amerických power-metalových stálic ICED EARTH je poznat, že se Jon Schaffer snažil vyslyšet volání mnoha příznivců po zlatých devadesátkách, ke kterým se přeci jen vážou největší úspěchy v historii této trvanlivé kapely z floridské Tampy. Ačkoliv již není u toho někdejší velmi oblíbený zpěvák Matt Barlow, nový materiál jakoby byl dělán přímo pro něho a pro jeho, v metalových kruzích velmi dobře hodnocený a oceňovaný vokálním projev. Současný frontman Stu Block už nyní nazpíval třetí řadovku v řadě a je poznat, že se nejen snaží naplnit vys Více

„Při jejich poslechu jsem měl opravdu pocit, že jsem v předsametových osmdesátých letech a pan Janeček objevil dva mladé a neklidné zpěváky.“ (Jaroslav Špulák o skladbách „S námi proti nám“ a „Matka Tereza & Faust“, Big Beng! č. 2/2002).Úsvit nové INSANIENe, nebojte se, na desce, o které si dneska budeme povídat, se INSANIA nevydala cestou kolotočářského popu. Jen mi při pročítání dobových rozhovorů padla do oka tahle glosa Jardy Špuláka – absurdní příměr, jenž se ale do štítu kapely, která si se vším absurdním s potěšením pohrává, výborně hodí. Ona Více

Ten název je prostě boží. A k tomu ten obal. Chtě nechtě se mi vybavila filmová řezničina „Machete“ od Roberta Rodrigueze s božským Dannym Trejem v hlavní roli. Tam taky chtěli vyjebat s tím nepravým. A jak to dopadlo, ví každý, kdo tuhle láskyplnou poctu osmdesátkovým béčkovým brakům viděl. S DYING FETUS je to má podobně, až na to, že tohle není žádný „camp“, nýbrž poctivá áčková řezničina. Úder přímo na komoru, ovšem v brilantním technickém provedení. Mívám občas problém s technicko-deathmetalovými kapelami, jejichž hudba je příliš matematic Více

Dobu na přelomu milénia, kdy českým klubovým pódiím vládla kapela -123MINUT, si ještě velmi živě pamatuji. Ačkoliv jsem jejich vystoupení tehdy nikdy nenavštívil, neušlo mě, jak moc dobře byla trojice hodnocena. Vše jsem tedy napravil při jejich koncertním návratu na sklonku letošního června, kdy v plzeňském Zach´s Pubu kapela odehrála takřka dvě hodiny strhující kytarové hudby, která byla daleka prvoplánovosti a snadnému zařazení.     Na zreinkarnovaných -123MINUT je patrné, kterak se na pódiu svou hudbou vyloženě baví, užívají si ji a v Více

Tuhle kapelu mám v rámci americké neo-thrashové renesance asi úplně nejradši. Nejenže nepatří k úplně typickým představitelům agresivního stylu, ale jde o partičku, jež je schopná své songy opatřit vtipem a hlavně dokáží je odehrát i naživo velmi zajímavě, s absolutním zápalem a nadšením a tím strhnout dav k totálnímu headbangingu. MUNICIPAL WASTE reprezentují onen americký druh thrash metalu, který v osmdesátých letech reprezentovala zejména sanfranciská divoká kapela D.R.I., zažívající dnes (stejně jako mnoho jiných veteránů) koncertní comeback, nebo také Více

Brněnská INSANIA si na letošek přichystala další zásobu jedu a výsledkem jejich skladatelského snažení je tak jejich devátý studiový počin „Na počátku byl spam“. Deska potvrzuje směr, jaký kapela nabrala v průběhu posledních deseti let fungování. V rovině instrumentální jsou skladby poskládány znovu o něco úhledněji a pročištěněji než kdykoliv v minulosti, tedy tak, aby na nich vynikly hlavně texty plné znamenitých slovních hříček a vtipně prezentovaných zlovolností. V rámci celkového soundu již nějakou tu dobu předsunutý Polyho zpěv se zde nevyhýbá celé Více

„Ani v downtownu – centru města s mrakodrapy, nebylo vidět žádného yuppie, žádné džejáry v oblecích a brzy jsme si zvykli na to, že si nás nikdo nevšímá. Jen Poly, který 24 hodin denně natáčel kamerou vše, co mu přišlo před objektiv, byl středem pozornosti. Nás samotné ke konci výletu jeho donekonečna se opakující otázky a natáčení našich odpovědí dohánělo k zuřivosti.“ (Klíma – Kronikář)Vzhůru přes oceán...Minule jsme si prozradili, že krátce před koncem milénia bylo u INSANIE hodně rušno. Na začátku roku 1999 se totiž kapela chystala na turné do Spojených Více

Z mého pohledu jde o úplně poslední mimořádnou nahrávku v dlouhé diskografii dobrodruhů z jihoanglického Halifaxu, ta byla nakonec vypuštěna pouhých dvacet měsíců po rozporuplné desce „Believe In Nothing“ a vrátila kapele pořádný švih. Je dost možné, že za to mohla spolupráce s kanadským producentem a muzikantem Rhysem Fulberem, který proslul v devadesátých letech jako člen FRONT LINE ASSEMBLY, ale také jako dohled nad alby FEAR FACTORY. Šlo rovněž o úplně poslední počin, na kterém byl přítomen za bicími Lee Morris, který do sestavy naskočil v roce 1994, Více

Deska „Believe In Nothing“ ještě šestnáct let po svém vydání značí jisté tápání a přešlapování na místě, neboť se zjevné přibrzdění vývoje PARADISE LOST tehdy jevilo samotným muzikantům jako bezpečnější a vesměs logická volba. Výsledek dost možná ovlivnilo hektické tempo střídání alb a následných turné a tlačení kapely vydavatelstvím do stále dalších aktivit. Elektronické podkresy a synťáky ze zvuku PARADISE LOST určitě nezmizely, ale songy se přeci jen tak trochu vracely ke kytarovému pojetí, byť určitě nešlo o krok, kterým by si byl kdokoliv z metalových fans Více

Chtěl jsem původně napsat, že od doby kdy americká kapela DANZIG začala vydávat svá řadová alba s pestrobarevnými obaly, jaksi se jim přestalo skladatelsky dařit. Jasně že první čtveřice kultovních řadovek, nahraná v neměnné čtyřčlenné sestavě Danzig/ Von/ Christ/ Biscuits na přelomu osmdesátých a devadesátých let, je ještě dnes nedostižná a to jak po stránce komerční, tak samozřejmě i té kvalitativní. Žádná z následujících kolekcí se prvotní famózní jízdě plné sžíravé temnoty, rozpolceneckého blues a sabatoidního heavy metalu opravdu nevyrovnala a t Více