Musím říct, že i po uplynutí osmi let od realizace mám na nahrávku shodný názor jako v době jejího vydání. Jak je samozřejmě známo, ze slavné sestavy byl frontman Axl Rose v roce 2008 už hodně dlouho posledním členem (pokud nepočítáme klávesáka Dizzyho Reeda), který v řadách GUNS ´N´ ROSES zůstal a tomu také odpovídala náplň alba. Postupem let, kdy byl tento materiál v kratších či delších intervalech nevyrovnaným umělcem ohlašován a později rušen, doznala trapná situace okolo „Čínské demokracie“ skutečně démonických rozměr Více

Když jsem se kdysi dávno dozvěděl o založení kapely skládající se z bývalých členů GUNS´N´ROSES, konkrétně Slashe, Duffa McKagana a Matta Sorruma ve spojení s někdejším heroinovým dobrodruhem Scottem Weilandem (ex-STONE TEMPLE PILOTS), nezanechávalo to ve mně žádný nikterak výrazný dojem. Nevyvolávalo to ve mně příliš velké očekávání či pocit těšení. A to i přesto, že jsem vždy patřil mezi příznivce starých Stradlinovských GUNS´N´ROSES. Nedůvěra k tomuto projektu pramenila zejména z faktu, že například obě Slashova alba se SNAKEPIT či krátkodeché Více

Na sklonku roku 2001 byl z řad solidně rozjetých Švédů vyhozen zpívající baskytarista Spice. Tento chlapík, který vzezřením vždy připomínal spíš loupežníka z pohádek bratří Grimmů než frontmana metalové kapely, byl nahrazen hned dvojicí muzikantů. Zpěvákem Janne Christofferssonem a baskytaristou Rogerem Nilssonem. Následně vydané album „On Fire“ (2002) se povedlo, ovšem byl na něm cítit spíše klasický hard rock a vliv kapel jako DEEP PURPLE a RAINBOW, což byl oproti úvodnímu sabbathovskému období rozdíl. Větší rozsah nového pěvce kapele umožnil vstoupit na Více

Na přelomu milénia dlouho očekávaný a rovněž posléze i dlouho dopředu avizovaný albový návrat kalifornských šarlatánů JANE´S ADDICTION se nakonec uskutečnil v létě roku 2003 a šlo o úspěšnou misi do světa tehdy na síle opětovně nabývající anglo-americké kytarové hudby. Přes svou vytíženost s nejrůznějšími druhy činností spojil frontman Perry Farrell opět svoje síly s ikonickým kytaristou Davem Navarrem a bubeníkem Stephenem Perkinsem, aby kapela, kterou již z přelomu osmdesátých a devadesátých let obcházela pověst mýtických b Více

Nekorunovaní králové stoner rocku dali svým fanouškům v roce 2007 opravdu zabrat, ale za tu námahu to nakonec stálo. Zdolat tohle album dalo leckomu podstatně větší námahu, než by v případě QUEENS OF THE STONE AGE kdy dříve předpokládal. Deska „Era Vulgaris“ byla totiž brutálně nepodbízivou záležitostí, která se stoickým klidem přehlížela jakékoliv líbivé prvky a vymoženosti moderních trendů, které tehdy mnozí využívaly k zaujetí lepších výchozích pozic. Ona neprvoplánovost byla právě jednou z vlastností, které dělaly kapelu dokonale p Více

DEFTONES zkrátka nedokáží nahrát špatnou desku a to navzdory nepříjemným ranám osudu a tragickým událostem. Mám na mysli autonehodu původního baskytaristy Chi-Chenga, po které dotyčný upadl do komatu a byť několik let bojoval, nakonec prohrál. Na sklonku roku 2008 měla kapela (ještě s Chengem) téměř dokončeno a nahráno nové album „Eros“, jež bylo připraveno k vydání hned zkraje roku následujícího. Nicméně po zmíněné tragické události bylo vydání „Eros“ odsunuto na neurčito a veškeré aktivity na čas pozastaveny. Nic nebylo důležitější, než zdravotní stav j Více

Ani odchod druhého z bratrů Cavalerových, bubeníka Igora, kterého na tomto albovém záseku obstojně nahradil mladý Jean Dolabella, tuhle rozjetou metalovou mašinu nedokázal zastavit, ba právě naopak. Podle mne na tom brazilská SEPULTURA nebyla (minimálně tedy od změny na postu frontmana, kde v roce 1997 nahradil Derrick Green svéhlavého divouse Maxe Cavaleru) lépe než právě v období této nahrávky. „A-Lex“ platil znovu za koncepční album, které se opíralo o látky, se kterými vešel ve známost kontroverzní román „Clockwork Orange“. Příběh anarchistického flo Více

Jedna z nejvýživnějších metalových formací přelomu milénia přišla v roce 2010 se svým posledním, v pořadí již sedmým albovým zářezem. Pokud se o nich kdysi mluvilo jako o thrashmetalových QUEENSRŸCHE, pak především tahle deska, spolu s fenomenálním „Dead Heart In A Dead World“, tento přívlastek naplňuje nejvíce. Oproti starší tvorbě bylo totiž na labutí písni seattleských zřejmé zejména částečné zklidnění. Songy již nebyly poháněny masakrální palbou Van Williamse a co se týče hutných kytarových figur, ty zde rovněž doznaly určitého stažení. Převláda Více

Nejsem příznivcem úplně těch nejortodoxnějších thrashmetalových (thrashcoreových) nářezů, kde se upřednostňuje intenzita nad myšlenkou. A právě proto mám tuhle newyorskou kapelu radši než celou řadu uniformních rubaček. Jejich zvuk si totiž nikdy nespletete s žádnou jinou. V letech 1994 až 2009 jsem měl sice s nimi trochu problémy, ale tahle věc v roce 2010 vše znovu napravila a zažehla u mne stejně velkou chuť po poslechu jejich songů, jako tomu bylo v dávných časech jejich prvních pěti desek. Osobitost se jim nikdy rozhodně nevyhýbala, jen měli OVE Více

Dlouho dopředu avizovaný návrat kalifornských FORBIDDEN se před šesti lety rozhodně vydařil, byť album prakticky nepřišlo s ničím extra novým a pouze rozvíjelo dávný thrashový styl souboru z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Andersonovci nic nepodcenili a přišli po třinácti letech s kolekcí zajímavých skladeb. Co je třeba říci předně? Comeback „Omega Wave“ rozhodně nejde cestou evolučně vyšponovaného alba „Distortion“ z roku 1994, na kterém FORBIDDEN  do sebe inhalovali řadu progresivně působících prvků a groovu příslušícího spíše ke stylům n Více