V dobré pohodě se vracejí právě v těchto dnech švédské stálice melodického death metalu THE CROWN, protože jejich novinka, jinak vtipně nazvaná „Death Is Not Dead“, pro mne představuje vyvážený a řádně šťavnatý vzorek severské zkázonosné hudby. Nutností jsou zde pořádně bzučící podlazené kytary, které neustále útočí v chuchvalcích riffů a jednoznačně dominují zvuku. Skvěle se povedla i sóla a nejrůznější vyhrávky, jenž skladbám naopak dodávají na větší rozmanitosti a v únosných mezích je projasňují. Myslím že s takovéto metal Více

Zdá se, že strýček Paulí z jižního Bronxu je tentokrát ve střehu, možná i více než kdykoliv od poloviny sedmdesátých let. Na jeho tváři sice alkohol za těch čtyřicet let zanechal jisté stopy, ale jinak uvnitř zůstává stejnej. Figurka co chodí po ulici v kloboučku, s nutnou sirkou mezi zuby, občas drží pouzdro od kytary, kdo ví, třeba si i hází míčkem o chodník. Je to bourák, ne každýmu se totiž povede poslat do prdele KISS,  mega úspěšnou rockovou instituci, se kterou strávil ve dvou fázích dohromady nějakých dvanáct Více

K poslechu nové desky jednoho z projektů Švéda Dana Swanö jsem vlastně přistupoval úplně s čistým štítem, protože jsem se o práci tohoto multi-instrumentalisty nikdy moc nezajímal, nevěděl jsem totiž, co mám vůbec čekat. Samozřejmě, že se ke mně za těch dvacet let donesly takové ty obecné informace, kde se asi hudba NIGHTINGALE stylově nachází, ale prostě přesný obraz: představa o barvě hlasu, představa o zvuku a tyto podobné věci mně chyběly. Musím říct, že jsem čekal opravdu trochu něco jiného. O prvních posleších bych tedy mluvil jako Více

Brazilská SEPULTURA se souběžně s vydáním alba „Beneath The Remains“ definitivně našla a ustálila svůj thrashmetalový projev, který se pro ni stal na nějakou dobu charakteristický. Z jejich tvorby pomalu začaly mizet morbidní textové vize a nejrůznější mrtvolné fantasmagorie, které ještě na předchůdci „Schizophrenia“ měli dostatek prostoru. Rovněž okultní stránka byla logicky zapovězena a zanechána na pospas historii, tedy v letech jejich úplných počátků. Kapela kladla důraz zejména na sociální tématiku, kritiku fungování společnosti Více

Nahrávka nesoucí ve svém názvu jméno jedné z nejzákeřnějších duševních chorob znamenala pro mladé Brazilce první poměrně velký úspěch, první zapsání se do paměti mnoha sběratelům extrémní hudby po celém světě a konečně definitivní průlom z brazilského metalového undergroundu do vyšších pater scény. Za krátko podporováni silnou vydavatelskou stájí (Roadrunner Records) měli tedy všechno před sebou. Toto vydavatelství neváhalo díky nahrávce ani minutu a po nadějných Brazilcích hbitě sáhlo. Tah, jenž se nakonec ukázal jako nejúspěšnější v celé kariéře té Více

Až v roce 2006 konečně vychází mnohými toužebně očekávaná comebacková řadovka, která nesla titul „Monotheist“. Jak bylo do té doby dobře známo, v každém období své existence hráli CELTIC FROST vlastně docela rozdílnou muziku, a tak bylo velkou otázkou, který vzorec z minulosti bude pro nové album použit nebo zdali bude nahrávka hledět do budoucnosti. Myslím, že výsledek mnohé nadchnul a nakonec jsme dostali nahrávku, která stojí sama za sebe, stejně jako kterákoliv řadovka ze staré etapy. Hlas Thomase Gabriela Fischera se prostě nemění a jeho p Více

V devadesátém vychází na dlouhou dobu poslední řadové album - „Vanity/Nemesis“, po jehož realizaci už vztahy uvnitř kapely nejsou na tak dobré úrovni, aby ta mohla dlouhodobě fungovat. Vlastně jde v mém případě o album, díky kterému jsem se tehdy s tvorbou CELTIC FROST seznámil a proto na něj rovněž nedám dopustit. Je třeba říci, že jde o velmi dospělý a po všech stránkách profesionálně sestavený počin, který však nemá ony umělecké ambice ani evolučnost starých děl, nicméně nový projev kapely je dotažený a působí aktuálně a semknutě. Hai Více

Setrvat na obvyklých jistotách a rozvíjet svůj ponuře okultní styl by pro tehdejší CELTIC FROST rozhodně znamenalo pohodlnější cestu k uchování fanouškovské přízně, oni se však rozhodli zcela jinak a jejich první krok slavil obrovské úspěchy, šlo o risk, který zprvu vyšel, protože jejich třetí, pro mnohé fanoušky zvláštní, divné a neuchopitelné, a naopak mnohými jinými posluchači milované, album „Into The Pandemonium“ (1987) se nakonec stalo velmi úspěšným, rovněž však i nejdiskutovanějším počinem v historii CELTIC FROST. Kapela na něm částečně ust Více

Švýcarští CELTIC FROST jsou z dnešního pohledu logicky chápáni jako jedna z nejvlivnějších evropských metalových kapel osmdesátých let. Základy této původně podzemní black metalové kapely, která později začala toužit po progresu a překračování dogmatických bariér mezi subžánry tvrdé hudby a tím pádem ovlivnila mnoho extrémních kapel současnosti či nedávné minulosti, byly položeny v Curychu na sklonku roku 1983 a sice na troskách podsvětím vyzdvihované primitivní smečky HELLHAMMER. Ta po třech letech sporadické, avšak metalovým undergroundem vyzdvihované &n Více

Dalším rozhovorem jsem se rozhodl posvítit na muzikanta a velmi aktivního dělníka tuzemské nezávislé scény, který v mých očích reprezentuje onu oddanost právě tomu nejzákladnějšímu a nepřikrášlovanému, co jen může pohánět a rozvíjet takové zdravé fungování všech malých, aktivně hrajících a volnomyšlenkářských kapel, pro které je umělecké hledisko vlastní tvorby stejně nutné a samozřejmé, jako důležitost častého koncertování. Ondřej Helar, kromě působení v několika dalších kapelách, je především znám jako baskytarista západočeské p Více