S buldočí vervou a patřičně koncentrovaný přivítal Iggy Pop poslední dekádu minulého století, o čemž nejenže svědčil úspěch alba „Brick By Brick“, které jej naplno vrátilo do hry mezi přední rockové interprety, ale rovněž neutuchající koncertní nasazení, které právě s devadesátými lety u něho začalo strmě gradovat. Zkrátka vše nasvědčovalo skutečnostem, že starý michiganský nezmar vstoupil do jedné ze svých vrcholných etap.   Vše pouze stvrdilo následující album, ještě dnes považované mnohými za jeho definitivní opus Více

„Je konec, dovol mi prosím spočinout, odpusť mi, nech mě jít, je to moje rozhodnutí, dovol mi prosím spočinout, odpusť mi, nech mě jít“. Před čtyřmi lety tento refrén písně „This Is Goodbye“ uzavíral eponymní pátou řadovku metalcoreových „stars“ KILLSWITCH ENGAGE. Kdo by to byl tenkrát tušil jak velkou symboliku bude mít v souvislosti s následným a nečekaným odchodem zpěváka a miláčka davů Howarda Jonese, kterému rovněž i kvůli zdravotním komplikacím došel elán pro další dobrodružství spojená s kočovným životem kapely. Partička poskládaná kol Více

Devadesátá léta zkrátka Bowiemu přála, jeho kariéra se totiž nadechla k novým uměleckým obzorům jako už dlouho předtím ne. Vše začalo albem „Black Tie White Noise“ z roku 1993, které pro samotného Davida představovalo jakousi renesanci progresivního přístupu k vlastní tvorbě. Úvodní skladba „The Wedding“ byla inspirována skutečnou událostí, protože David se krátce před vstupem do studia znovu oženil, tentokrát s exotickou supermodelkou Iman Abdulmajid, se kterou žije do dnes. Celé album je pak velmi aktuální odpovědí na dob Více

Poté co jsem již nějakých šest let zpátky definitivně zanevřel na tvorbu DREAM THEATER, jsou pro mne sólová alba jejich zpěváka Jamese LaBrieho východiskem. Nejenže představují úplně jiný typ metalové hudby, ale hlavně baví o mnoho více než cokoliv, co se v posledních letech děje na akademické půdě Snového divadla. Novinka „Impermanent Resonance“ zachází ještě o kus dál ve svém chytlavém a velmi moderním pojetí než tomu bylo v případě předchozího, rovněž zdařilého zápisu „Static Impulse“. Stejně jako tahle tři roky stará jízda novinka př Více

Další z amerických kapel, která přináší stoner metalové retro do současnosti. THE SWORD toho mají na svém kontě už celkem dost a tak je jejich čtvrtá deska záležitostí, která poněkud méně tlačí na pilu a prostě si jen tak v pohodě odehraje ty své dunivé songy, čerpající jak jinak než z odkazu legendárních BLACK SABBATH. Vlastně mám z ní pocit, že stejně jako v případě Švédů WITCHCRAFT, jde o jaksi řidší a méně pozoruhodnou záležitost v tomto retro-hudebním ranku. Posluchači, které právě tahle nahrávka nějakým způsobem osloví, se bud Více

Sobotní program rovněž nepostrádal svoje perličky, které se tentokrát začaly objevovat již v odpoledních hodinách, takže jsem díky nim právě tento den strávil uvnitř areálu zřejmě nejvíce času. Britští SYLOSIS jako čerstvý objev neo-thrashové vlny to celkem sympaticky hrnuli a potvrdili informace, že si získávají stále pevnější místo na scéně. Jejich styl leží přesně na spojnici mezi melodičtější obdobou metalcoru a ostře riffujícím thrashingem, délka skladeb pak jen málokdy klesá pod pět minut, takže lže říci, že jejich tvorba Více

Od začátku jsem považoval pátek za jasně nejsilnější den festivalu, což se také potvrdilo. A protože mne večer čekalo několik výrazných koncertních lákadel, zde tvořících do popůlnočních hodin téměř nekonečný maratón, byl jsem nucen přes odpoledne vynechávat nebo dokonce ve stanu relaxovat. Tímto způsobem jsem totiž přežil největší deštivou smršť, která se přehnala v pátek odpoledne nad Josefovem a sice ve chvíli, kdy byli na pódiu izraelští ORPHANED LAND. Prostě si tak ležím na zádech a pozoruji jak kapky (trochu autismu ne Více

Tak tedy rovnou k věci. První den nabídl mnohé lahůdky, byť jsem v postupujícím odpoledni stále ještě tak nějak lelkoval a zašel se spíše jen ze zvědavosti podívat na tříčlennou kapelu PHILM, ve které figuruje jako hlavní katalyzátor Dave Lombardo, dlouholetý bicmen SLAYER. Co tedy k jejich produkci říci? Lombardo byl to odpoledne prostě výtečný a doslova perlil, jenže festival typu Brutal Assault není ve své podstatě žádná bubenická předváděčka či klinika. K tomu aby mne kapela opravdu bavila, potřebuji slyšet hudbu, co z Více

Asi nebudu daleko od pravdy, pokud zde rovnou napíšu, že osmnáctý ročník této extrémní metalové přehlídky se velmi nadstandartně vydařil. Osobně nepamatuji festival, ve kterém by se mi najednou líbilo vystoupení tolika účinkujících. Vše si zkrátka do puntíku sedlo. Od atraktivní soupisky účinkujících a jejich samotných vystoupení, které nabídly velký počet doslova strhujících zážitků, přes stále se rozrůstající prostory areálu a s tím související navýšenou nabídku různých občerstvení či oddechových zón, až po opětovné zjištění, že právě meta Více

Díky časopisům typu Kerrang! lze o této partičce mluvit jako o jedné z největších ostrovních metalových senzací posledních sezón, ale všichni dobře víme jakou velkohubostí je znám britský, nejen hudební tisk, který si potrpí na zveličování zvláště domácích produktů. Kapele BULLET FOR MY VALENTINE se však za těch deset let  nedá upřít velmi vzácně vyrovnaná diskografie, kde se prakticky nenachází vyloženě průserové dílo, stejně tak ovšem nemůžeme tvrdit, že by kdy tihle Walesané přišli s něčím, co by ohromilo, posunulo hranice, nebo alespoň nadstan Více