V polovině osmdesátých let zůstal Tony Iommi z původních členů BLACK SABBATH v sestavě osamocen. Zprvu tedy uvažoval, že nový materiál, který připravoval s výtečným Glennem Hughesem zpívajícím baskytaristou třetí sestavy DEEP PURPLE (u BLACK SABBATH však Hughes působil jen coby zpěvák, v průběhu celých osmdesátých let vytrvale bojující se závislostmi na alkoholu a drogách), baskytaristou Davem Spitzem (mladší bratr Dan hrál v té době na kytaru u ANTHRAX), nadějným bubeníkem Ericem Singerem (pozdější posila sestav ALICE COOPER, KISS a BADLANDS) a již tradi Více

Spolupráce Tonyho Iommiho a Geezera Butlera s malým čarodějem Ronniem Jamesem Diem nabrala v roce 1982 pro všeobecně překvapené fanoušky BLACK SABBATH rychlý směr ke konci. Vztahy uvnitř souboru byly již tak napjaté, že se v průběhu studiových prací na míchačce živého alba „Live Evil“ dostaly do fáze absolutní trapnosti. To když se přiopilý technik jednou prořekl Iommimu, který do studia chodil každý sudý den v měsíci, aby dohlédl na postupující práce, že se v lichých dnech do studia vkrádá Dio, aby pozvolna zvýšoval hlasitost svých vokálních partů na v Více

Mnohým by se mohlo zdát, že čtveřice z Göttingenu musí mít své nejlepší roky za sebou, vždyť popularita GUANO APES dnes nedosahuje úrovně s jakou před patnácti lety dobývali světová pódia. Sympatická crossoverová čtveřice vedená nestárnoucí a velmi vitální Sandrou Nasic do davu v Plzni nahustila jak své památné skateové hity, tak i songy značně novějšího data. GUANO APES se bez závažnějšího problému podařilo svým výkonem rozpohybovat nejednoho návštěvníka sobotního večera. Zde je tedy galerie z jejich vystoupení. Více

Osobně multi žánrové festivaly nemusím, patřím ke staré škole rockových a metalových fanoušků, takže mám pevně daný okruh řekněme dvou až tří stovek svých kapel a oblíbenců a ty sleduji, kupuji si jejich alba na CD a zajímám se dlouhodobě o ně. Občas je sice občerstvím něčím novějším, ale děje se tak asi méně, než by se v dnešní rychlé době slušelo a patřilo. Nepatřím k módním lidem, kteří k současné hudbě přistupují z perspektivy, jenž chtě nechtě vyžaduje odstup a nahrávky po kvantech nepříliš zainteresovaně stahávají, posléze někol Více

Největší rocková legenda jaká kdy v mém městě vystoupila, tak nějak se dá označit vystoupení britských MOTÖRHEAD v Plzni. Ani nemusím připomínat, že informace ohledně účasti této kapely na zdejší „Europe“ verzi festivalu Rock For People nedala půlroku spát nejednomu zdejšímu rockerovi. Přestože se několik týdnů před akcí šířily éterem neradostné zvěsti, týkající se znovu stále nepříliš uspokojivého zdravotního stavu Lemmyho Kilmistera, musím nakonec potvrdit, že se akce velmi vyvedla a to doslova po všech stránkách. Opravd Více

Husarský kousek, který se povedl BLACK SABBATH na počátku osmdesátých let, je prostě hodný zapsání do historické kroniky rockové hudby. Ačkoliv to může být zapřísáhlým fanouškům Ozzyho éry jakkoliv proti srsti, patří obě alba z období, kdy v řadách kvarteta stanul poprvé za mikrofonem malý Elf, k těm nejoslavovanějším. Legendární kapela, kterou krátce před tím opustil její původní a stále méně zvladatelný frontman Ozzy Osbourne, se po deseti letech existence a osmi studiových albech rozhlížela kudy a kam dál. Na uvolněné místo byl po pečlivých výběrový Více

Fenomenální obrat doznala uvadající kariéra BLACK SABBATH hned zkraje osmdesátých let. Snad nikdo by se nenadál, že po vyhazovu fanoušky milovaného Ozzyho Osbournea dojde k takto povedenému druhému startu, navíc se zpěvákem, který svého předchůdce nepřipomínal vůbec ničím, stejně tak se i výraz kapely dočkal mnoha obměn a novinek. Začněme tedy od začátku, osobně mám za to, že angažování vlastníka mocného hlasu, Američana Ronnieho Jamese Dia, bylo vlastně jedním z nejlepších a nejpřekvapivějších tahů v celé historii metalové hud Více

Vystoupení PRO-PAIN na jednom z posledních ročníků festivalu Brutal Assault bylo ukázkovým příkladem poctivého nářezu a plně jsem si jej užil, protože bylo poznat, že newyorská kapela je upřímným organismem, který si stojí za každou notou svých thrash metal/ hardcoreových pumelic. Když jsem se o několik dní poté vydal trochu jejich tvorbu prozkoumat, už jsem zas až tak nadšen nebyl, ale třeba jsem prostě jenom sáhl na nesprávná alba. Jasně že kapelu podle názvu a tak nějak zběžně znám už od jejich průlomu v roce 1992, ale nikdy jsem neměl potřebu se nad Více

Dobu, kdy romantický heavy metal od německých STORMWITCH měl ještě co sdělit, odvál před dvěma a půl dekádami nemilosrdný čas. To je skutečnost, která se nedá ničím okecat. Byť kapela vždy patřila spíše k té druhé lize německé metalové scény, z jejich prvních pěti alb je zřejmé, že takto byla zaškatulkována neprávem. Jejich tvorba z osmdesátých let má ještě v současnosti své kouzlo, stejně jako je tomu kupříkladu u starých nahrávek jejich současníků z WARLOCK, STEELER nebo GRAVE DIGGER, tedy u stylově podobně zaměřených krajanů. Za neotřelost čarokrásných Více

Dost dobře nechápu, proč kapela jako NUCLEAR ASSAULT nenachází roky odvahu k nahrávání pořádného alba v profesionálních podmínkách? Proč po mnoha letech studiového mlčení a zároveň čím dál častějšího vlastního koncertování přichází nejdříve s naprosto nic neřešícím EP záznamem, který, jak jej už pár dní poslouchám, byl pořízen zřejmě v průběhu nějaké živé zkoušky kapely v domácích podmínkách garáže a jediné, co se do něj dotáčelo, byla patrně sóla a Connellyho vokál. Alespoň tak nějak na mne působí všechny čtyři skladby, které právě návratové EP „Pounder“ Více