V nově zrenovovaném pražském klubu Roxy jsou letošní výborně ozvučené a naprosto zaplněné metalové koncerty zahraničních legend osmdesátých a devadesátých let pro mne vlastně tím úplně nejpříjemnějším hudebním překvapením. Tento klub se pomalu ale jistě stává místem, kam je radost na podobné akce zajít, byť to ještě před lety bylo zcela jinak. Stejně jako tomu bylo v září u deathmetalových BOLT THROWER a o měsíc později v případě OPETH, stalo se vystoupení britských heavymetalových stálic SAXON přehlídkou dokonalé prác Více

Stanout na samotném vrcholu Billboard 200 se opravdu leckteré metalové kapele jen tak nepoštěstí. Texasané se zkrátka svou tvrdou hudbou dokonale trefili do požadavků doby. Osobně však přiznávám, že jsem měl řadu let s přijetím tohoto alba vcelku problémy (u následující desky to bylo ještě markantnější), neboť se PANTERA stále více oprošťovala od těch prvků, které jí ještě svazovaly s powermetalovou produkcí a dala ve svém stylu průchod nezkrotné agresi a nahuštěnému vyznění. Na druhou stranu tehdejší evoluci nešlo zastavit a zvlášť zd Více

Texaská bruska na svém ultimátním zářezu, který určil pravidla pro vývoj na tvrdě metalové scéně na (minimálně) dalších pět let, otočila kormidlem zcela opačným směrem, než tomu bylo v případě slavné METALLICY o půl roku před tím. Přestože obě kapely již nějakou dobu vyznávaly power metalové pojetí riffů ve středních tempech, u PANTERY šlo vždy především o hutnost a nekompromisní průraznost soundu, který zásluhou Terryho Datea doznal právě na albu „Vulgar Display Of Power“ těžko někým překonané síly. Brutální záseky u kytary vždy osamoceného Dimebaga Darr Více

Zatímco po téměř celá osmdesátá léta platila texaská PANTERA za slušně šlapající, nicméně invenčně vcelku průměrnou hair metalovou bandu, s příchodem Phila Anselma se daly věci do pohybu. Album „Power Metal“ (1988) bylo jeho debutem, a přestože ani ono ještě nevykazovalo velký pokrok, alespoň naznačilo východiska a představilo kapelu v trochu tvrdší fazóně než do té doby. Velký třesk přišel až o dva roky později s dělovkou „Cowboys From Hell“. Ta znamenala opravdu velký evoluční skok a co víc, o kvartetu se začalo mluvit jako o inovátorech thrash metalu. Více

Už před dvěma týdny se uskutečnil v prostorách Paláce Akropolis křest nového alba „Kusy“ od pražské alternativní kapely ZUBY NEHTY. Tuhle ženskou formaci, jejíž kořeny v tuzemském undergroundu sahají až na začátek osmdesátých let (nejdříve PLYN, posléze DYBBUK), mám vlastně mnoho let velmi v oblibě. Jejich písničky mají v sobě totiž velkou schopnost obrazotvornosti, navzdory faktu, že se zabývají výhradně obyčejnými věcmi nebo vcelku banálními situacemi. Jejich tvorbě nechybí vtip ani schopnost vcítění se do postav, o kte Více

Americká kapela IN THIS MOMENT, kterou vede blonďatá šelma Maria Brink, není žádným novým objevem na scéně, zvlášť pak za podmínek, kdy se ke svému aktuálnímu statusu hitparádové komety propracovávala celé desetiletí a sice prostřednictvím svých čtyř řadových alb. To letošní (páté v pořadí a právě v těchto dnech vydané) nakonec dostalo název „Black Widow“. Jeho úkol je jasně daný, nahrávka by totiž konečně měla dlouhodobou snahu skupiny o dobytí příček nejvyšších zúročit. Samotné album je tak nakonec velmi typickou ukázkou americké meta Více

Tentokrát už bohužel ne. Zdá se, že právě nastal okamžik, kdy nadměrná touha po úspěchu, mesiášský komplex a hlavně megalomanské vize Roba Flynna definitivně dostihly. Co z toho plyne? Asi tohle. Ačkoliv se novinka „Bloodstone And Diamonds“ tváří jako drahocenné zboží, jde podle mého o úplně první desku MACHINE HEAD v jejich dlouhé dvacetileté kariéře, která mi z celkového náhledu přijde absolutně prostá nadprůměrně dobrých nápadů. Bombastické nic pro rok 2014 totiž hraje s motivy natolik tuctovými, až mne to zpočátku opravdu zaskočilo. Více

Třetí album projektu bratří Cavalerů CAVALERA CONSPIRACY jakoby značilo jediné – workoholik Max s podporou svého bratra, bubeníka Igora, je dnes plnější hněvu, než tomu bylo v případě obou předchozích alb. Ne že by té naštvanosti bylo v jeho písních dříve málo, ale je poznat, že se dnes v tomhle směru snažil dostat ze sebe maximum, jakoby chtěl trumfnout své někdejší spoluhráče (zejména Andrease Kissera), prezentující svou tvorbu stále pod věhlasnou značkou SEPULTURA. Sám Max dnes přiznává, že v posledním roce se jeho hude Více

Nyní, když se MÖTLEY CRÜE loučí s více než třicet let trvající kariérou, jenž posledních dvacet let spíš jen tak klopýtala, než aby skutečně jela, a to na svém bombasticky pojatém americkém turné „The Final Tour 2014“, jsou právě pro jejich šéfa, baskytaristu a hlavního skladatele Nikkiho Sixxe prvořadým hudebním projektem SIXX: A.M.. Ten kdo čeká pokračování ve stylu hair-metalových grázlů z osmdesátých let a naplnění oné dekadentně přisprostlé podoby rock´n ´rollu, ať si dá na hlavu pořádně studený obklad. SIXX: A.M. jsou kapelou zcela Více

A máme tady po pěti letech další řadovku od floridských smrtonošů z OBITUARY, ke kterým chovám vzhledem k jejich rané tvorbě stále obrovský respekt. Dost možná o to hůře se mi bude psát tahle recenze. Začněme však popořadě. Srpnové vystoupení na Brutal Assaultu ukázalo, jak to Tardyovcům stále šlape a rovněž také patřilo k největším ozdobám festivalu. Zprávy, že kapela již nějaký ten měsíc maká v podmínkách domácího studia na nových skladbách, byly více než potěšující. Obdivuhodná na celé věci se ukázala zejména skutečnost, že pěti Více