Nastala doba, kdy se snaha o znovuvzkříšení Michi Kiskeho pro metalovou scénu začíná všem vyplácet. Myšleno, jak všem zúčastněným hudebníkům včetně jeho a samozřejmě hlavně také fanouškům, kteří zde opětovně dostávají naprosto špičkově ošetřený materiál, jenž táhne kromě Kiskeho hlasu zejména skladatelské a producentské mistrovství Denise Warda, muzikanta, kterému musí být Michi hodně vděčný. Vždyť právě Ward složil na druhé album UNISONIC hned deset songů z dvanácti a dlel u vzniku nahrávky od začátku její studiové realizace až do finálu. Více

Texaskou partu, sdružující se kolem bývalého bubeníka PANTERY Vinnieho Paula, snad nemusím dlouze představovat. Po tragické smrti Dimebaga Darrella se zbylí členové rozprchli do svých vlastních hudebních aktivit, v čemž to měli všichni až na Vinnieho Paula poměrně jednoduché, ten musel rozjet novou bandu prakticky z nuly. Ale to už je osm let zpátky a předmětem zájmu je nová řadovka, v pořadí již čtvrtá, nazvaná „Blood For Blood“. Poměrně slušná bilance čtyři desky za osm let. S jejich kvalitou je to ale o něco horší. Po předchozí „Band Of Brothers Více

Neexistuje dnes americké rockové kapely, kterou bych v Praze uvítal raději než právě kalifornské stoner rockery z QUEENS OF THE STONE AGE. Jsou totiž jedněmi z mála, kteří dokáží do značně obehrané rockové formy dostat svěží prvky a hlavně osobité nápady. Místem, kde se odehrál jejich koncert, byla zbrusu nová budova karlínského Fóra, prostor, který je na pořádání podobných akcí, tedy koncertů, jako dělaný. Moderní, funkcionalisticky řešený (přesto i svým vzhledem pohledný) sál mne vyloženě dostal, stejně jako jeho vynikající akustik Více

Musím říct, že jsem zřejmě v sobotu večer v ulicích Plzně viděl budoucnost tuzemského popu (nebo spíše jeho alternativnější formy). I když právě slovo „pop“, které je odvozené od slova „populární“, určitě nenaplňuje úplně přesně to, co právě Sára Vondrášková alias NEVER SOL se svou hudbou reprezentuje. Myslím, že je to vlastně dobře. Jednak ještě není natolik populární hudebnicí známou v širokém měřítku a za druhé její muzika je bohudík prostá všeobecné a na úrovni tuzemských komerčních rádií akceptované podbízivosti. Působí totiž od z Více

Když se před pěti roky pražská EBM formace VANESSA rozhodla po mnohaleté pauze vrátit na scénu, bral jsem to sice jako dobrou zprávu, ovšem přistupoval jsem k návratu s určitou zdrženlivostí. Přeci jen více než desetileté pauzírování není zrovna krátká doba. Naštěstí se obavy nenaplnily, protože hned první po-comebackové album „Ave Agony“, nahrané ještě v sestavě s původním členem Danielem Rodným, se po všech stránkách povedlo. Dodnes považuji právě „Ave Agony“ za skvělou věc, která v mnohém ještě překonala star Více

Vždy když se josefovský metalový svátek přehoupne do závěrečného dne (tedy soboty), nejde od rána nevnímat onen nepříliš příjemný pocit blížícího se konce. Letos byla nostalgie alespoň trochu zaplašena skutečností, že právě sobotní program skýtal nejedno želízko v ohni. Dost možná nejnabušenější program z celého festu tedy přišel až na samotný závěr. Bylo tedy nutné šetřit a prozíravě rozkládat síly. Přeci jen člověku už není dvacet let a taková nepřetržitá řada šesti zajímavých večerních vystoupení (bez jediné pauzy umístěných p Více

V rámci zdejší rozhovorové rubriky s tuzemskými muzikanty přišel poprvé čas na bubeníka a protože zde chci zachovat kromě nástrojové různorodosti zpovídaných především i pestrost žánrovou, jde o bicmena působícího v oblasti punkové scény. Zde je tedy Lukáš Vincour alias Vinca.Působíš u dvou vcelku popředních tuzemských kapel. Zatímco punk rock ozvláštněný zvukem skotských dud od PIPES AND PINTS se v širším festivalovém měřítku u nás ujal, rock´n´rollový desperáti BOY jsou stále spíše klubovou atrakcí. Jak vůbec zvládáš hraní u těc Více

Páteční program letošního Brutal Assaultu jsem na rozdíl od sousedních dnů považoval (pouze co se tedy týče zúčastněných kapel) za s přehledem nejméně zajímavý den za několik posledních ročníků. Nevystupovala zde totiž ani jedna kapela, u které bych se považoval za fanouška či sběratele jejich hudby. Tohle se zde v Josefově dosud nestalo a tak jsem bral za vděk známějšími jmény z večerní části soupisky bez nějakých velkých očekávání. Zkrátka hodně uvolněný den. Švédští UNLEASHED patří ke klasikům první severské deathmetalové vlny, jenž se Více

Čtvrtek spolu se závěrečnou sobotou platil za vyvrcholení celého letošního ročníku festivalu Brutal Assault a nejen díky tomu, že jsme se právě hned čtvrteční večer dočkali vystoupení headlinerů z nejlepším – amerických thrashových legend SLAYER. Hodně nabušený program bylo tedy nutné podchytit už od časných hodin a jak jsem si předsevzal, tak jsem také splnil. Před jedenáctou tedy nedočkavě stepuji u jedné z hlavních scén, kde se zrovna chystá vystoupení dalších amerických thrasherů a sice žánrové (stále ještě) omladiny z HAVOK, kt Více

Kdo se někdy v posledních pěti letech účastnil festivalu Brutal Assault, toho nemohl letošní ročník ani trochu zaskočit. Prostě šlo o další „ typický Brutál“, jak jej všichni pravidelní návštěvníci znají a mají v oblibě. Nemám zájem na tom vypisovat právě zde svoje názory na věci organizačního typu. Nejsem totiž svou mentalitou založen tak, abych se v podobných věcech se zájmem vrtal (v domnění že snad něco ovlivním), nebo nedej bože kontroloval, zdali se třeba odpadkové koše vyváží s určitou pravidelností. Od toho máme jiné ambiciózní a Více