Pokud patříte k dlouhodobým příznivcům britských heavymetalových veteránů JUDAS PRIEST, musí vám být jasné následující. Všechno zásadní a podstatné tahle legenda řekla už dávno. Konkrétně tedy v rozmezí let 1975-1990, kdy úspěšná řada alb vyvrcholila nepřekonatelným milníkem „Painkiller“. Ty časy se už nikdy nevrátí a opravdu nemá cenu hledat vinu v kapele, protože ta dělá dodnes co může, aby fanouškům předhodila další porci čehosi, co bude alespoň trochu upomínat na jejich slavnou epochu. Ono to vlastně dnes není ani fyzicky možné, Více

Nevím tedy jak vám, ale mně Pepper Keenan v řadách jižanských nezmarů CORROSION OF CONFORMITY trochu chybí. Byl jsem totiž před třemi lety svědkem vystoupení této kapely na festivale Brutal Assault (pozn.autora: už třetí koncert jaký jsem od nich v životě viděl – první dva proběhly v hloubi devadesátých let v předprogramech pražských vystoupení MEGADETH a METALLICA) a právě tohle vystoupení mi i přes svou ohromnou uvolněnost přišlo jenom jako nějaká jam session tří zkušených rockerů. Bezejmenné album, které právě tehdy vyšlo, bylo vš Více

Osmý koncert legendární americké čtveřice METALLICA na našem území se zapsal do paměti jako ten tzv. vodní. Dvouhodinová průtrž mračen v průběhu celého setu hlavních hvězd sice ovlivnila výsledný dojem z akce, ne však v úplně negativním slova smyslu. Jasně, pro fanouška šlo určitě o zásah do pohodlí, ovšem nepřízeň počasí nikterak neovlivnila nasazení kapely, natož pak prezentovanou show (pokud tedy pomineme výpadek jedné z obrazovek zhruba někdy od poloviny setu). Jak v jedné chvíli v průběhu onoho monzunu utrousil James: „it´s just w Více

Asi dnes není na světě rockového fanouška, který by neznal skladby „Mama, I´m Coming Home“ a „No More Tears“. V polovině roku 1991 totiž vzniklo album, které Osbournea vymrštilo na samotný vrchol hudebního nebe. Ehm, tedy pokud se to tak v jeho případě vůbec dá říci, že?Nejenže jde v případě „No More Tears“ o jednoznačně komerčně nejúspěšnější desku, na které se kdy podílel, ale samozřejmě i o desku nejlepší. Ozzy Osbourne, vědom si zbytečně promarněných let svého života, začal konečně sekat dobrotu. Pod dohledem lékařů a osob Více

Pětileté výročí smrti Randyho Rhoadse bylo hned na jaře roku 1987 připomenuto znamenitým živým albem „Tribute“ a záznamy skladeb na něm pořízené byly logicky vybrány z toho reprezentativního, ne-li nejlepšího, co se uchovalo. Mezi tím bylo však nutné najít nového talentovaného kytaristu, protože jak známo Rhoadsův nástupce Jake E.Lee byl právě v té době odejit, což bylo způsobeno manévry, nad kterými držela patronát Sharon. Tím vyvoleným se nakonec stal teprve devatenáctiletý Zakk Wylde. Blonďatý kytarista a obrovský talent, hned od za Více

Polovina osmdesátých let byla vlastně vcelku zvláštním obdobím v životě našeho tak trochu popleteného ďáblova posluhovače. Já osobně bych to nazval takovým bezčasím. Vzhledem k tomu, že se s Sharon dočkali v ročních rozestupech dalších dvou potomků (dcera Kelly a syn Jack), je vcelku těžké o tomhle období mluvit jako o temném, i když kdo ví? Faktem zůstává, že pokud Ozzy zrovna neprožíval nějaká alkoholová extempore nebo neležel zrovna někde skárovanej pod obraz, vězel pravděpodobně v nějakém odvykacím zařízení nebo nedej bože Více

Ve znamení mnohdy přihrávaného šílenství a psychické nevyrovnanosti pokračovala spokojeně Ozzyho dráha v letech bezprostředně po tragickém skonu jeho skvělého kytaristy Randyho Rhoadse. Navzdory všem kontroverzím se však tloustnoucí bard v roce 1983 stal po letech opětovně otcem, kdy se jeho novomanželce Sharon hned krátce po svatbě narodila prvorozená dcera Aimeé. Tahle událost značila v Ozzyho životě jednoznačné pozitivum a lze říci i vzpruhu. I když kdo ví? S přihlédnutím k jeho šokantnímu vystupování na veřejnosti právě v té době, Více

Posíleni nečekaným úspěchem prvního alba „Blizzard Of Ozz“ a následnými koncerty se celá kapela vrhá znovu do další tvůrčí práce, byť už zde figurují na postech rytmické sekce zcela jiní muzikanti. Boba Daisleyho nahrazuje u baskytary skvělý hispánec Rudy Sarzo, Rhoadsův spoluhráč z řad QUIET RIOT, který se později v druhé půli osmdesátých let zaskví u britských hardrockerů WHITESNAKE, a dále pak bubeník Tommy Aldridge, legendární hardrocková mašina, jejíž jméno je taktéž později spjato s osobou Davida Coverdalea. Ten zde pro z Více

Pozdější životní příběh Johna Osbournea, mladíka z dělnického prostředí jedné z nevábných, šedých čtvrtí anglického Birminghamu šedesátých let, by rozhodně vydal na pořádný román. Nicméně tolik prostoru zde nemáme a sám ani nevím, která konkrétní věc či událost z Johnova ranného období by se dala upřednostnit před ostatními. Přenesme se tedy přes všechny klukovské příběhy a průsery, kterými si mladý John prošel v době dospívání, opomeňme i jeho neblahou kratičkou zkušenost s anglickým kriminálem, kde se ocitl díky ně Více

Na začátku roku 2010, zrovna když vrcholily přípravy na mamutí akci Sonisphere, kde se úplně poprvé spolu na jednom pódiu představily všechny čtyři kapely, které tvořily už od druhé půle osmdesátých let silnou thrashovou The Big Four, přišel čas na návrat ztraceného syna Davida Ellefsona, Mustaineova dlouholetého spoluhráče, který s ním vlastně jako jediný přežil celých prvních  dvacet let (období v rozmezí let 1984-2003). Karavana nakonec zaznamenala nebývalý ohlas, protože přišla zrovna v době, kdy se dost vehementně do popředí zájmu metalový Více