Tak tedy rovnou k věci. První den nabídl mnohé lahůdky, byť jsem v postupujícím odpoledni stále ještě tak nějak lelkoval a zašel se spíše jen ze zvědavosti podívat na tříčlennou kapelu PHILM, ve které figuruje jako hlavní katalyzátor Dave Lombardo, dlouholetý bicmen SLAYER. Co tedy k jejich produkci říci? Lombardo byl to odpoledne prostě výtečný a doslova perlil, jenže festival typu Brutal Assault není ve své podstatě žádná bubenická předváděčka či klinika. K tomu aby mne kapela opravdu bavila, potřebuji slyšet hudbu, co z Více

Asi nebudu daleko od pravdy, pokud zde rovnou napíšu, že osmnáctý ročník této extrémní metalové přehlídky se velmi nadstandartně vydařil. Osobně nepamatuji festival, ve kterém by se mi najednou líbilo vystoupení tolika účinkujících. Vše si zkrátka do puntíku sedlo. Od atraktivní soupisky účinkujících a jejich samotných vystoupení, které nabídly velký počet doslova strhujících zážitků, přes stále se rozrůstající prostory areálu a s tím související navýšenou nabídku různých občerstvení či oddechových zón, až po opětovné zjištění, že právě meta Více

Díky časopisům typu Kerrang! lze o této partičce mluvit jako o jedné z největších ostrovních metalových senzací posledních sezón, ale všichni dobře víme jakou velkohubostí je znám britský, nejen hudební tisk, který si potrpí na zveličování zvláště domácích produktů. Kapele BULLET FOR MY VALENTINE se však za těch deset let  nedá upřít velmi vzácně vyrovnaná diskografie, kde se prakticky nenachází vyloženě průserové dílo, stejně tak ovšem nemůžeme tvrdit, že by kdy tihle Walesané přišli s něčím, co by ohromilo, posunulo hranice, nebo alespoň nadstan Více

Nejeden příznivec smrtícího kovu zajásal, když před deseti lety proběhla zpráva o reinkarnaci newyorských SUFFOCATION. Od té doby nám Američané složili své albové účty už čtyřikrát a právě při recenzi letošní a celkově už sedmé řadovky můžeme s klidným svědomím konstatovat, že jejich návrat na scénu, jež sami pomáhali významnou měrou formovat, byl jedním z úplně nejsmysluplnějších v historii extrémní hudby. Při pohledu do zpětného zrcátka ovšem neměli tyto brutální sympaťáci kdoví jak jednoduchou dekádu. Má oblíbená, lahůdkově temná a zv Více

Už z mini alba, vydaného na počátku letošního roku, bylo jasně patrné, kam se projekt kterému šéfuje bývalý dlouholetý baskytarista kapely METALLICA – Jason Newsted, bude stylově ubírat. Debutové album stvrzuje verzi, že půjde o syrový zatěžkaný heavy metal amerického střihu, který nalézá řadu inspirací v žánrové historii. Přesto, že se v souvislosti s „Heavy Metal Music“ nejedná v žádném případě o dílo bůhvíjak objevné, jeho poslech nepovažuji rozhodně za zbytečnou záležitost, natož pak za něco, co by vás ze své podstaty přivádělo Více

Vše nasvědčovalo tomu, že stárnoucí rockový beatník už si v postupujících osmdesátých letech neškrtne. Do prostředí napomádovaných uhlazených interperetů se už podobné staré páky příliš nehodily, jenže to nakonec dopadlo všechno jinak. Restart své dvacetileté kariéry už ani sám Iggy Pop vlastně neočekával, byť odkaz jeho dávné tvorby získával v hardcore a punkových kruzích stále silnější pozici nepřekonatelného a poctivě odžitého kultu. Jenže se znovu zjevil spásný anděl David Bowie, tou dobou už pevně usazený na vlnách středního proudu a umírněného Více

Bezejmenné debutové album projektu FLYING COLORS vlastně vyšlo již před rokem, ovšem k nahrávce jsem se dostal až se značným zpožděním, a protože opravdu stojí za to, rozhodl jsem se sepsat tohle její zhodnocení dodatečně. Jde o další z projektů hyperaktivního Mikea Portnoye, bývalého člena DREAM THEATER, bubeníka a dříve jednoho z tahounů této kapely. FLYING COLORS platí za sympatický výtvor ostřílených person. Matadorů na poli prog-rockové scény zejména, samozřejmě. Jenže on je tento materiál zcela jiný než by si takový třeskutý p Více

Osmdesátá léta pro interpreta typu Davida Bowieho znamenala jediné – spřístupnění jeho tvorby nejširším posluchačským vrstvám. Přesněji řečeno, šlo o upozadění právě těch vlastností, které jí po celou předchozí dekádu dělaly tolik progresivní a novátorskou. Přizpůsobení skladatelské stránky tehdejšímu optimistickému popu, vydatně podporovanému novými, tehdy moderními kanály (MTV), proběhlo tak nějak přirozeně, protože byl za vším cítit špičkově provedený řemeslný vklad, ovšem dnes je jasné, že ve srovnání s jeho starší érou zaostávala osmdesátá Více

Tak nám tu letos krásně mokvá další roztomilá prasárnička od pionýrů smrtonosného žánru. Podobný death metalový old-school si tedy nechám líbit, zvlášť doslova v předvečer zahájení extrémní metalové přehlídky Brutal Assault, která se od středy koná v Josefovské pevnosti poblíž Jaroměře. Americká hydra AUTOPSY (byť na festivalu chybí) od svého návratu na scénu již podruhé stvrzuje dobrou připravenost a chuť po vyrochňání se v pořádně hnilobném bahínku. Již ve své staré éře tito zvrhlíci právem patřili k stěžejním formacím první goreové Více

Pokud bych měl sestavit seznam největších hudebních workoholiků současnosti, tak jméno Steven Wilson bude určitě to první, na které si vzpomenu a dosti pravděpodobně bude figurovat na jedné z předních pozic mojí soupisky. Londýnský rodák je zkrátka posledních pět let v obdivuhodném pracovním zápřahu a to ve všech možných činnostech souvisejících s kolotočem nesoucím jméno rocková hudba. My zaměříme svojí pozornost na jeho třetí sólovou desku, jež by klidně mohla nést podtitul Steven Wilson „that refused to relax“. Nová kolekce „The Raven Více