Na začátku roku 2010, zrovna když vrcholily přípravy na mamutí akci Sonisphere, kde se úplně poprvé spolu na jednom pódiu představily všechny čtyři kapely, které tvořily už od druhé půle osmdesátých let silnou thrashovou The Big Four, přišel čas na návrat ztraceného syna Davida Ellefsona, Mustaineova dlouholetého spoluhráče, který s ním vlastně jako jediný přežil celých prvních  dvacet let (období v rozmezí let 1984-2003). Karavana nakonec zaznamenala nebývalý ohlas, protože přišla zrovna v době, kdy se dost vehementně do popředí zájmu metalový Více

Frontman od velmi dlouho studiově pauzírující kapely CINDERELLA (ano, letos je to již dvacet let od posledního alba, což ovšem nic nemění na opětovně velmi dobře navštěvovaných turné této kapely v současné době za Velkou louží) konečně zrealizoval své debutové sólové album, které navzdory všem těžkostem jakými si v osobním životě prošel (z těch pro hudbu podstatných musím zmínit na mnoho let determinující problémy s hlasivkami), dopadlo dobře. Tom Keifer je stále velmi schopným skladatelem, což rovněž už postupem kariéry v řadách glam Více

Vlastně se v případě druhého sólového alba Jacka Whitea jedná o velmi typickou ukázku  jeho hudebního rukopisu, se kterým se tento pozoruhodný písničkář z amerického Středozápadu potýkal doposud. Zejména pak v době po rozpadu jeho ústřední kapely THE WHITE STRIPES. Dost pravděpodobně jde o poklidnější materiál, než nabídla jeho sólová prvotina „Blunderbuss“ před dvěma lety. Folkové party zde dozajista převládají nad těmi dravějšími, ale to asi čekal téměř každý. Americká písničkářská tradice je pro něho nade vše a novinka to plně pot Více

Hned zkraje léta jsme se dočkali dalšího počinu od dnes zjevně nejslavnější extrémní metalové kapely, pocházející z jihovýchodní Evropy. Současné tvorbě řeckých smrtonošů SEPTICFLESH je ostatně v adekvátních hudebních médiích věnována velká pozornost a ruku v ruce s tím vlastně jde i nápadná úhlednost jejich nejnovějších produkcí, které jsou, počínaje úspěšným albem „Communion“, jak se patří vypiplané a ve všech směrech silácky působící. Čerstvá novinka „Titan“ zní právě díky orchestrálním partům a všelijakým samplům opět velkolepě, takže Více

Když se tak rozhlédnu za poslední desetiletkou, patří atlantští MASTODON mezi ty metalové kapely, na které je právem upřena největší pozornost. Každé jejich album bylo totiž ve své době obrovskou událostí a potvrdilo, že jejich obrozenecká snaha udělat znovu z této letité a rovněž žánrově velmi rozvětvené hudby aktuální a smysluplné téma, se v jejich případě rozhodně neminula účinkem. Jejich charakteristická práce s osvědčenými metalovými postupy, které si na svých albech opracovávají k obrazu svému a vystýlají je svým vlastním pojetím progres Více

Velká sláva polní tráva, říká se. Přesně to platí o vynikající americké hard rockové partě, která si (kdysi dávno v hloubi metalových osmdesátek) pro sebe vybrala název inspirovaným osobou známého podivína, vynálezce a elektro-inženýra Nikoly Tesly – tedy TESLA. Ta na přelomu osmdesátých a devadesátých let plnila za oceánem největší arény, sklízela obrovské úspěchy v nejrůznějších anketách a patřila ve svém ranku k nejuznávanějším. Jejich první tři alba, jmenovitě „Mechanical Resonance“, „The Great Radio Controversy“ a „Psychotic Supper“ Více

Kapel, které ještě dnes rozvíjejí odkaz legendárních LED ZEPPELIN, stále funguje velké množství, což vlastně není, vzhledem k hudebnímu dědictví které tito Britové po sobě zanechali, nic neobvyklého. Důležité je však rozlišovat mezi těmi, kteří bohapustě vykrádají bez toho, aby přišli s něčím navíc, od těch zajímavých. Tedy kapel vnášejících do svého hardrockového výraziva osobité vibrace. Američané RIVAL SONS patří v posledních pěti letech mezi nejzdařilejší následovníky. Potvrdili to už na svých starších albech. Právě v těchto d Více

Tuzemští MASTER´S HAMMER udělali velmi dobře, když se před pěti lety rozhodli vrátit na scénu, byť pouze v studiové podobě. Po zahřívacím kole s albem „Mantras“, slavila úspěch zejména druhá post-comebacková deska - „Vracejte konve na místo“, která více než cokoliv jiného naznačila výtečnou skladatelskou formu a zejména fakt, že současnost u této kapely klade důraz na jiné prvky, než tomu bylo před více než dvaceti lety u jejich mnohými fanoušky opěvovaného (pozn.autora: mě osobně byla jejich kultovnost vždycky jedn Více

Druhé album od anglických hrobníků z VALLENFYRE se zjevilo letos v květnu jako mlha nad blaty, tedy tak nějak potichoučku. Svou náplní vystihuje jediné a sice skutečnost, že někteří členové, rekrutující se jinak z řad osvědčených jmen ostrovní doom metalové scény, už zřejmě nebyli příliš spokojeni se současnou tvorbou svých mateřských kapel a potřebovali jakýsi únik/ ventil/ území, kde by si mohli znovu zahrát právě ten typ nepřikrášlované muziky, s jakou před více než dvaceti lety coby dvacetiletí floutci začínali. Nevím jaká Více

Pro mnohé obrovský kult, pro celou řadu ostatních prostě jen další extrémní, black metalová mašina do jejíž tvorby se není vůbec snadné dlouhodobě dostat. Norští MAYHEM budou asi už navždy vítaným tématem pro nejrůznější fanouškovská pojednání a diskuse. Kontroverzní kapela se ani nemusí příliš často tlačit do nahrávacího procesu, aby stvořila další sadu svých ohavných misantropických prapodivností. Když jsem si na jaře projížděl jednotlivá jejich alba, zjistil jsem, že nejsem schopen u žádného z nich udržet pozornost déle než čtvrt hodiny, Více