Hudebními kritiky uznávaný, mnohými posluchači uctívaný, celou řadou konzervativců však naopak poměrně ignorovaný. Beck Hansen je vlastně dalším takovým hudebním chameleonem přelomu století, u kterého málokdo odhadne směr jeho příští tvorby. Na scéně působí již něco přes dvacet let a za tu dobu tvoří jeho portfolio hned dvanáct řadových desek, mimochodem ve valné většině dost úspěšných. Pro to, aby jste jej přijali za svého a jeho hudba vás (jak se tak říká) vtáhla, musíte být nejen nalazení na určitou vlnovou délku, ale rovněž musíte oplývat otevřeným p Více

Hlavní zjištění - čtvrté a dosud poslední album newyorských indie-rockerů YEAH YEAH YEAHS neplatí za tak sebestřednou popinu, jakou představovala předešlá bohorovná nahrávka „It´s Blitz“, která všechny překvapila dosti odlehčenou (až téměř „disco“) formou a celkovou posluchačskou nenáročností. Někteří z té úmyslné povrchnosti byli nadšeni, jiní právě úplně naopak. Zatímco minulý počin vymetal taneční parkety a jeho singly dobývaly v anglo-americkém světě nejrůznější charts, jde právě loňská nahrávka „Mosquito“ na věc trochu z jiné strany. Nelze říci, že by Více

Za sedmnáct let své existence nahráli Italové LACUNA COIL svou nejlepší desku až nyní. Při faktu, že tahle letitá gothic metalová kapela, i přes své nemalé úspěchy v Evropě, ale rovněž zejména za Atlantikem, nikdy neplatila za bůhvíjak objevnou záležitost, se vlastně nic zas až tak mimořádného nekoná. Mediálně to měli Taliáni vždycky podchycené sympaticky vyhlížející zpěvačkou Cristinou Scabbia, kterou zde stále na vokální duet doplňuje Andrea Ferro. Pouhým střídáním obou vokalistů, za přispění skoro až nu-metalově dunících kytar, navíc ob Více

Americký kytarista Zakk Wylde již drahně let nemusí nikomu nic dokazovat. Jméno si již dávno udělal dlouholetým působením v doprovodném bandu Ozzyho Osbournea, kde si získal početné zástupy fans a obdivovatelů po celém světě. Od roku 1999 navíc sestavil svůj vlastní hard rockový gang, pod jehož černou nálepkou nás pravidelně zásobuje novými alby. BLACK LABEL SOCIETY, u kterých od počátku zastává rovněž roli zpěváka, lídra a skladatele, jsou zkrátka esencí jeho hudebního cítění. Trochu jižanského rocku, trochu vlivů BLACK SABBATH a navíc hromada har Více

Brněnští BOY svým způsobem zacelují na tuzemské scéně prázdné místo, protože podobnou, přímočaře vyprofilovanou, punk rockovou palbu bychom zde v současnosti těžko hledali. Jejich debutová fošna „Darkest Visions“ vychází právě v těchto dnech u německého vydavatelství Wolverine Records, takže je třeba říct, a to i vzhledem k současným koncertním aktivitám kapely, že jde o partičku, která má touhu se někam posouvat. Prostě nikdo, kdo by alibisticky tvrdil, že na to kam až se jeho hudba prosadí, sere. Z kapely mám pocit, že jim na výsledku svého snažení zále Více

Norským MAYHEM, za ten jejich nejnemocnější a nejpokřivenější způsob prezentace, už měl dávno nějaký fundovaný odborník z oboru psychologie vystavit certifikát. Čerstvý singl „Psywar“, jenž je předzvěstí další regulérní řadovky „Esoteric Warfare“, znovu hučí jako zasmrádlé podzemní chodby nějakého zločinného sanatoria z 19.století, kde je třeba dávat každou chvíli bacha a to nejen na nakažené potkany. Zkrátka, vše pro co jste kdy tuhle kapelu měli rádi, zde dost pravděpodobně znovu naleznete. Zvráceného blázna Csihara, zaníceného vykonavatele m Více

Tápání pokračuje? Spíše ano. I když jak se to vezme? Pokud ano, tak je méně nápadné než u několika posledních nahrávek. Vlastně se jedná o téměř totožnou situaci, jako je tomu u amerických prog-metalových králů z DREAM THEATER, kteří na podzim loňského roku přišli s deskou, o které celá řada kritiků rovněž tvrdila, že kapelu sebejistě vrací zpět do hry. Nic takového však album nepředstavovalo a jen svým rekapitulačním charakterem stvrzovalo, že se žádné invenční hody opět nekonají. Němci GAMMA RAY, stejně jako DREAM THEATER, rovněž přichází p Více

Pražská kapela THE PROSTITUTES sice funguje na tuzemské scéně již zhruba dekádu, ale za tu dobu jsem je měl možnost vidět jen dvakrát. Podruhé nyní ve středu v plzeňském klubu Anděl. Ačkoliv musím přiznat, že jsem v minulosti tuhle partu nikdy nepovažoval za žádný zázrak, jejich středeční koncert byl zkrátka výtečný. V živém provedení totiž jejich přímočaré songy získaly to pravé koření. Inspirace třicet a více let starou post-punkovou scénou byla u nich vždy zjevná, ale pro mne osobně nehrála žádnou negativní roli. Všechny ty často zmiňov Více

Je krásné jaro roku 1990, je mi patnáct a zrovna poprvé ohromeně naslouchám muzice, jakou jsem do té doby neslyšel. Chorobná atmosféra, dunící masa kytar, vřeštivá, kvílící sóla a hlas při jehož prvním vyslechnutí tuhne krev v žilách, to všechno a ještě hromada energie navíc. A zvrácené melodiky pochopitelně, té prohnilé melodiky co na mne působí jako balzám. „Pull The Plug“, „Left To Die“ nebo „Open Casket“, tohle byli DEATH  s obzvláště silným DNA, v dobách svého druhého alba „Leprosy“, jednoho z nesmrtelných milníků celého ž Více

Zkraje roku 1996 začal Mustaine práce na svém bočním projektu, jenž dostal název MD.45, čímž překvapil nejen fanoušky, ale i ty, kteří se považovali za znalce jeho osoby. Jednalo se o hudbu, která, díky své neotesanosti a přímočarému uchopení skladeb, pramálo souvisela s jeho pečlivě propracovaným heavy metalovým pojetím, prezentovaným roky u MEGADETH. Celé album „The Craving“ nazpíval frontman od americké punkové kapely FEAR, Lee Ving, což  se později ukázalo jako chybné rozhodnutí, protože to celý, nepříliš nápaditý, materiál ještě víc Více