Přes nezadržitelně postupující Ozzyho věk se na začátku nového milénia opravdu nezdálo, že by měl v úmyslu svou kariéru rockové star brzy ukončit. Naopak mám pocit, že si právě v té době udržoval kondici pomocí koncertních štací. Takže když v rámci evropské šňůry Ozzfest v létě roku 2002 koncertoval na pražském Strahově spolu s předkapelami TOOL a SLAYER a propagoval zde svou poslední sólovou desku „Down  To Earth“, měl za sebou více než třicetiletý zápřah odehrávající v kolotoči hudebního byznisu. Z Ozzyho se zkrátka stal globální kulturně- Více

Sice je mi jasné, že druhá řadovka od severomoravské kapely APATHEIA vyšla již před nějakými třemi lety, nicméně jsem jí objevil prostřednictvím brněnského vydavatelství X-production až nyní. Musím se však přiznat, že jsem vlastně čekal od základu úplně něco jiného. Poslechově komplikovaný metalový progres se vlastně vůbec nekonal. Vlastně jsem překvapeně zjistil, že se přede mnou vyloupla nahrávka úplně jiného ražení. Svěží, odlehčená, plná mnoha inspirací u britské kytarové scény, která se po většinu své délky dobře poslouchala a nabídla za Více

Víte, co mne baví nejvíc na těch dnešních IN FLAMES? Že z vysoka serou na názory zhrzených metlošů vyžadujících od nich patnáct let starý mustr plný bleskových kytarových kejklí a uřvaného Fridénova projevu z období alb jako třeba „Colony“. Osobně si totiž myslím, že potencionální návrat k vlastním kořenům by Švédy nejenom že nikam neposunul po stránce komerční, ale určitě by je totálně zazdil i po stránce umělecké. Mám za to, že zrovna v jejich případě by byl návrat k melodickému thrash/deathu úplně tou nejhorší cestou. Kdykol Více

Přiznám se, že mě docela překvapilo, do čeho se česká bigbítová legenda, kterou Michael Kocáb bezpochyby je, na stará kolena pustila. Nový hudební projekt AFTERSHOCKS měl totiž od samotného vzniku v českých vodách na růžích ustláno. A se složením Kocáb, Proudfoot, Donati, Sheehan jsem tuto návnadu spolkl s navijákem i já. Rozhodně bych se totiž nepovažoval za příznivce pana Kocába. Zběžně znám hudbu kapely PRAŽSKÝ VÝBĚR a velmi dobře znám jenom jejich album „Straka v hrsti“, ale z celé téhle party jsem vždy uznával zejména Michala Pavlíčka, jehož Více

Americké uskupení GODSMACK pro mě vždy bylo kolektivem průměrných muzikantů s neskutečně nadaným zpěvákem a frontmanem Sully Ernou. Rozhodně nechci shazovat výkony jednotlivých členů, svoje nástroje ovládají bravurně, ale faktem zůstává, že mistr Erna je všechny zastiňuje a právě na něm stojí a padá úspěšnost každé další jejich vydané řadovky. Z toho také plyne, že vyloženě zlomové album jsem od nich nikdy nedostal, prostě to nějakým způsobem nejde. Momentálně za sebou mají tito Američané pět studiových zářezů a z poměrně nezajímavého d Více

Kytarový střelec John 5, vlastním jménem John Lowery, zažívá asi nejlepší období ve své, už docela dlouhé, kariéře. Občas je zajímavé všímat si životních propletenců různých umělců. Právě u Johna mě zaujalo velmi dobré přátelství s bývalým bubeníkem MEGADETH Chuckem Behlerem, se kterým se přestěhovali z Michiganu v roce 1987 do Los Angeles, aby si splnili svůj hudební sen. Od té doby uplynula spousta let a John se účastnil spousty hudebních projektů, z nichž některé byly velmi úspěšné a dopomohly mu k určitému prosazení se do vyšších hudebn Více

Vyškovští DARK GAMBALLE se zrovna připravují na vydání nového alba, což byl hlavní důvod trochu vyzpovídat jejich frontmana a to nejen z témat týkajících se chystaného materiálu a jeho tvoření, ale zabrousit tak nějak letmo napříč jejich dráhou. Jako pátý na řadu v případě našeho rozhovorového maratónů tedy přichází Desed neboli Desítka.V současné době se nacházíte na místě, které jste nazvali detašovaným pracovištěm studia Šopa a děláte na novém albu DARK GAMBALLE, můžeš o tom místě a jeho výběru něco prozradit a jak vám jde práce od ruky? Od Více

Podle zřejmě nejčastějšího recenzentského rčení od jednoho týpka z jednoho dnes již nepříliš agilního hudebního portálu by se zde slušelo napsat, že švédští neo-thrashoví obrozenci z THE HAUNTED dávají jasně na srozuměnou, kdo že dnes stále udává směr celé (dnes již skoro dvacet let staré) hudební vlně, které domovem je skandinávské přístavní město Gothenburg. Nicméně můj názor na rozpoložení sil v dané scéně, jak se lze velmi snadno dovtípit, je tak trochu jiný. A právě THE HAUNTED považuji za nejméně zajímavé uskupení ze všech líd Více

Předpokládám, že při vyslovení jména Taylor Hawkins napadne každého především výborný bubeník FOO FIGHTERS. Bicí jsou u něho samozřejmě převládajícím prostředkem vyjádření, ale byla by chyba opomenout také jeho vynikající cit pro skládání hudby a hlavně charismatický rockový hlas. Ty znalejší hned napadne druhé CD rozsáhlého alba „In Your Honor“, kde si Taylor prohodil pozici s Davem Grohlem a pěvecky debutoval v písni „Cold Day In The Sun“. Těžko říct, jestli to byl prvotní impuls vyzkoušet něco nového, ale v roce 2006, tedy pouze rok po vydán Více

Přízračné album nahráli letos švédští mágové progresivní metalové hudby, jen co je pravda. Nemůžu si pomoci, „Pale Communion“ je podle mého definicí všeho, o co se Michael Akerfeldt již nějaký ten rok zpátky pokoušel. Jeho cesta letos dospěla konečně ke kýženým vrcholkům, protože nové skladby, které OPETH předkládají, jsou prozatím tou nejdokonalejší výpravou do světa art-rockové platformy silně ovlivněné hudbou sedmdesátých let. K výsledku kapele opět trochu dopomohl Steven Wilson, se kterým již seveřané spolupracovali na několika předchozíc Více