Počátky pozdější věhlasné grungeové kapely SOUNDGARDEN sahají až do roku 1984, kdy se na troskách formace THE SHEMPS začalo formovat obsazení, jenž později na sklonku osmdesátých let vlétlo na americkou alternativně rockovou scénu silou hurikánu. Stalo se tak, když se po vzájemných garážových oťukáváních spojila dvojice Chris Cornell (tehdy se prezentoval ještě coby zpívající bubeník, ovšem brzy na radu svého okolí přešel ke kytaře a hlavně – začal se mnohem více soustředit na zpěv)/ Hiro Yamamoto (baskytara) s kytaristou Více

Nástup RAINBOW do osmdesátých let se nesl zejména ve znamení určitého stylového ustálení. Všechna tři alba vydávaná v té době si totiž udržela shodnou hudební náplň. Vždy se jednalo o melodický a úhledný hard rock, který byl vytvořen dle poptávky tehdejší doby a ta si žádala zejména chytlavost. Díky muzikantské vyzrálosti všech zainteresovaných byl jejich (tak trochu zastaralý) směr prezentován s nádechem určité okázalosti. Vliv hitového AOR byl tehdy patrný i u řady jiných interpretů, takže lze s odstupem doby říci, že ř Více

Žádná rocková kapela z generace dnešních třicátníků nedostoupala tak vysoko jako právě britští MUSE, kteří se dnes těší obrovské oblibě od celého spektra hudebních příznivců a nejen těch. Na jejich výstup však lze nahlížet, jak ve smyslu popularity, tak co se týče stále se navyšující potřeby krmit vlastní produkci vším bombastickým a velkolepým. Trojice perfekcionalistů má dnes ve světě populární hudby zřejmě stejný status, jakým se mohly před více než dvaceti lety pochlubit, leda tak kapely hrající v té době výhrad Více

Samotní členové KISS avizovali vydání svého nového alba rok dopředu a že prý půjde o jednu z jejich vůbec nejsilnějších věcí, která bude mít mimořádný dopad na početnou armádu příznivců srovnatelný snad i s jejich klasikou ze sedmdesátých let. Přes všechny své velkohubé sliby však zůstávají velmi daleko i za tím nejstřízlivějším očekáváním. Jsem jejich velkým fanouškem už téměř čtvrtstoletí, ale „Monster“ mne nejvíc ze všeho utvrzuje ve skutečnosti, že právě v kariéře dinosauřích kapel typu KISS, DEEP PURPLE nebo THE ROLLI Více

Živoucí legenda. Zatraceně živoucí. Kanadské trio RUSH je svým způsobem unikát. První album vydalo v roce 1974, novinka „Clockwork Angels“ je už jejich jubilejním dvacátým řadovým kouskem. Čili by se logicky očekávalo, že půjde o sbírku jakž takž povedených písniček pro skalní fandy, kteří si desku s radostí zařadí do své sbírky, párkrát ji s uznalým pokýváním hlavy proženou aparaturou a pro příště se opět vrátí ke klasickým kouskům. Chyba lávky! Zní to takřka neuvěřitelně, ale „Clockwork Angels“ patří mezi vůbec nejlepší alba RUSH a když se t Více

Němečtí HELLOWEEN to zkrátka se svými příznivci umí, ne nadarmo patří k dlouholetým kapelám, které ve své kariéře procházely řadou těžších a méně úspěšných období, ale vždy se ze všech krizí dokázali vysekat a znovu stanuli v čele pelotonu evropského power metalu. Novinkové album „Straight Out Of Hell“ je již pátým počinem, na kterém tvoří se zkušeným Michaelem Weikathem kytarový tandem Sascha Gerstner, přičemž pokud se ohlédneme deset let zpět, tak právě období, kdy do kapely v roce 2002 Gerstner nastoupil, můžeme z dnešního pohle Více

Přejdu rovnou k věci – „King Animal“ je zklamáním. SOUNDGARDEN nedokázali obnovit svoje specifické fluidum, které měli na počátku devadesátých let, tak se jejich comeback jeví jako mírně řečeno rozpačitý. Pravdou však je, že jsme možná čekali příliš. Domnívat se, že po té co Chris Cornell obnovil svou starou kultovní kapelu, budou mu hned automaticky naskakovat velkolepé věci formátu „Jesus Christ Pose“ nebo „Outshined“, by byla nanejvýš pošetilá představa. Patnáctileté mezidobí mezi oběma kapitolami SOUNDGARDEN, které bylo napěchované Více

Na počátku roku 1979 již bylo jasné, že na sebe další změny v sestavě a s tím související obměna hudebního zaměření kapely nenechají dlouho čekat. Ritchie Blackmore totiž velmi toužil, konečně se svými RAINBOW dobýt severoamerický kontinent a rovněž věděl, že se mu to s textovou složkou plnou všech těch démonických postaviček, patosu a mysticismu, kterou se vykazoval právě Ronnie James Dio, nikdy nepodaří, takže jej sice zpočátku neúspěšně nutil k něčemu, co bylo pro malého derviše nemyslitelné, a sice do světštěji pojat Více

Je velmi pravděpodobné, že povalování ve stínu olivovníku a srkání ouza má blahodárný vliv na duševní rozpoložení Johana Edlunda, ne však až tak zjevně na jeho momentální skladatelský potenciál. Ostatně právě poté, co se démonický Švéd přestěhoval na pobřeží Egejského moře, aby sdílel domácnost se svou řeckou přítelkyní, působí jeho TIAMAT stále jaksi unaveně, mírně a neškodně. Vždyť od posledního nad míru osobitého alba („A Deeper Kind Of Slumber“) uběhlo již dlouhých patnáct let. Od té doby se kapela ustálila na jistém druhu Více

Obdivuji zápal pro vlastní jižanské blues, s jakým se trojice vousatých Texasanů prezentuje na své nové nahrávce „La Futura“, která vyšla na podzim roku 2012 po dlouhých devíti letech od jejich poslední řadovky „Mescalero“. Nové album je kombinací nejlepších momentů éry ZZ TOP ze sedmdesátých let (zde upozorňuji zejména na jejich vynikající album „Tres Hombres“, které tehdy stanovilo normy), se znovuobnovenou chutí dělat věci po nějaké době surověji tedy s určitým nádechem modernosti a tak nějak více od podlahy. Přesně jak Více