Hardcoreová kapela z Filadelfie vydala v loňském roce své plnohodnotné debutové album „Diaspora Problems“ a to nenechalo řadu lidí chladnými. Sociální kritikou a angažovaností natlakovaná morda nakonec představuje tu nejtřaskavější směs pouliční tvrdé hudby, jaká v současnosti v USA zřejmě vznikla. Dynamické až zběsilé skladby oscilují na hranici snesitelnosti hardcore-punku a občasně do nich probleskují i motivy z hip-hopového ranku. Nejsou to však jen nějaké úhledně řazené skeče, u kterých by jste si řekli, že hudebníci tmavší pleti holt měli Více

Rodinné stříbro nebo rodinná zátěž? Názory na tvorbu pražských metalistů s legendární značkou a logem TÖRR vykazují zhruba podobné rozpětí. Pravdu bych uprostřed ani tentokrát nehledal. Kloním se spíš k pozitivnímu náhledu. Nedráždí mě vazba na region, resp. nechuť ho přesáhnout. Primárně jde totiž o přijetí faktu, že někdo notoricky známý na důvěrně známém půdorysu už řadu let (počítáno od řadovky „Made in Hell“ z roku 2003) natáčí solidní metalová alba pro stabilizovaný okruh domácích fanoušků. Ambice, která, byť vyznívá triviálně, si určitý respekt zaslou Více

Když se před pár lety tvorba švýcarské kapely ZEAL & ARDOR týkala pouze hledačů, „hipsterů“ a posluchačských nerdů, nikdy jsem se nedokopal k tomu jí zkoumat, ale jakmile s třetí deskou jejich jméno začalo rezonovat v obšírnějším poli působnosti a o kapele nadšeně mluvila i média zabývající se spíše metalovým mainstreamem, cítil jsem potřebu něco okolo mého ignorantství změnit. Byl jsem zkrátka zvědav, o co vlastně v jejich případě jde a jak mne výsledek sedne. Jejich třetí a bezejmenná deska vyšla v únoru 202 Více

Stylové proudy udávající v současnosti směr kariéře amerických BAD OMENS se v mnohém podobají vývoji waleských BRING ME THE HORIZON. Slyšitelný příklon k elektronice, klávesám a naprogramovaným zvukům, stejně jako nápadná odlehčenost skladeb a jejich výrazné zmelodičtění, díky kterému se leckdo zdráhá řadit druhdy metalcoreový soubor dost možná i do rockového ranku, spojuje vlastně aktuální tvorbu obou formací. Letošní novinka richmondských nazvaná „The Death Of Peace Of Mind“ v mnohém slavné Ostrovany připomene, v dobrém i ve zlém. Vrhá totiž d Více

Sápat se v prosinci na obrovitou horu ve Svatém Janu pod Skalou dá zabrat, zvlášť když člověku pulzuje při pochodu do uší zbrusu nový americký noise. Po vcelku pohodlné procházce okolo Berounky jde o hru nervů, kdy se tělo v lesním pařeništi plném hlíny a rozkládajícího listí dostává během dvaceti intenzivních minut ve strmém svahu za hranici fyzických a psychických schopností. Zvlášť pak po té vánoční gastronomické náloži. Jenže ta krkolomná středočeská panoramata za to nakonec přeci jen stojí a i u hudební kulisy vlastně dedukuji trvale Více

Když ACCEPT koncem ledna 1986 opouštěli Dierks Studios v západoněmeckém Somelnu, věřili, že se svou novou deskou, která znovu působila velmi hymnicky a chytlavě, pohodlně navážou na své předešlé a velmi úspěšné etapy. Ty tři měsíce ve studiu totiž strávili pilováním všeho, co hudbu ACCEPT dělalo vždy atraktivní a bojovně ráznou, takže se produkce tentokrát chopili sami a pouze jako zvukového inženýra přizvali zkušeného Michaela Wagenera. Sedmá řadovka „Russian Roulette“ nakonec zní o trochu méně bombasticky než předešlá, i po stránce amb Více

Hamburští jen necelý rok po svém debutu „Gates To Purgatory“ navázali dalším obstojným, avšak nikterak přelomovým heavymetalovým albem, které dostalo název „Branded And Exiled“. Tento odrazový můstek k příštím kapitolám hudby RUNNING WILD sebou nesl mírný vývoj, směsku kladů a záporů v rámci všech specifických vlastností. Předně, kytaristu Geralda Warneckeho alias Preachera vystřídal nový střelec Majk Moti a vydržel na celých pět let, během kterých si získal pevné místo v srdcích většiny fans, naopak rytmika zůstala stejná. Už jenom výměn Více

Absolutní klid a vzpomínky na recenzi, ve které jsem kdysi dávno líčil obrazy všedního dne a dával je do kontextu s poslouchanou hudbou. Vše tehdy získávalo magický ráz, resp. univerzální přesah čerpající z dynamiky mezi bytím a vědomím. Podobný duchovní zážitek mě potkal i nyní. Cédéčko se roztočilo, ze sluchátek se začaly linout první tóny. Následovala příprava nového dokumentu a „odklikání“ několika zapomenutých oken v prohlížeči. Náhle mi před oči vyskočilo video zachycující rozhovor s jednou velmi známou modelkou. Zvuk byl ztlumený, zůstal jen obraz Více

Kalifornští AGENT STEEL nejsou sice z pohledu současnosti zásadní kapelou, ale z perspektivy poloviny osmdesátých let patří mezi průkopníky a čelní představitele vysokorychlostního metalu. Jejich první dvě desky jsou stále poměrně dobře hodnoceny žánrovými sledovači a lze o nich říci, že ve své době vydatně napomáhaly k rozvoji heavymetalové scény ve Spojených státech. O něco úspěšnější pokračovatelé kapely ABATTOIR, která představovala americkou odpověď na NWOBHM, si však rovněž nedokázali vytvořit trvanlivější fanouškovskou základnu, což bylo mo Více

Říkáte, že jste v životě neviděli směšnější cover metalového alba? Máte pravdu. Tahle hrůza, co zdobí obálku alba „Witch Hunter“ od německých GRAVE DIGGER, se možná opravdu nachází na vrcholu pyramidy nevkusu. Je s podivem, že kresba vlkodlaka objímajícího krásku mohla někomu v osmdesátých letech připadat zatraceně potřebná pro zveřejnění. Holt ona pro heavy metal dost specifická doba vešla ve známost nejen spoustou skvělého, ale také prostřednictvím mimořádně trapného a kýčovitého. Přejděme tedy k okolnostem vzniku hudební složky druhého alba west Více