Od začátku přiznávám, že jsem k novince legendárního Ozzyho Osbournea nepřistupoval zcela bez předsudků. Přeci jen se toho v posledních několika letech dost napsalo o jeho zhoršujícím se zdravotním stavu. Ne že by právě Ozzy neměl štěstí na šikovné pomocníky, ale tentokrát mu člověk přál spíše klidné dny a ty další věci, které se obvykle přejí starým lidem s chatrným zdravím. Představoval jsem si totiž, jak je Ozzymu ve studiu asi tak pomáháno k docílení uspokojivého výsledku. Nechci však zacházet do sféry nepodložených domněnek a spek Více

Sorry, že začínám malinko ze široka, ale poslední dobou se mi stává, že singly, klipy, prostě ochutnávky z připravovaných alb, vypouštěných klidně i několik měsíců před datem vydání, mě často nijak výrazně neoslovují. Nicméně později, už v kontextu celé desky, z nich mám dojem klidně i opačný. Příkladem z poslední doby by mohli být třeba ARCH ENEMY anebo právě BLIND GUARDIAN. Gaimanem inspirovanou „Secrets of the American Gods“ jsem v době jejího zveřejnění v podstatě odzívl a nijak zvlášť mě vlastně neoslovila. A hele, třetí skladba z novinky „The God Machi Více

Za těch krušných šest let od vydání posledního (a nutno říct že zdařilého) alba „Dystopia“ jsem ani zdaleka neměl dojem, že se MEGADETH nachází v koncích, tak jako kdysi dávno mezi roky 2001-2007, natolik mne právě předchozí řadovka zaujala svým znovuobnoveným entusiasmem a výbušností. A to v posledních šesti letech Dave Mustaine čelil závažným zdravotním problémům (snad úspěšně zažehnaná rakovina hrtanu), mnohdy nevalné formě v rámci živých vystoupení a také o pár let později kontroverzi stran rozchodu s dlouholetým parťákem Více

Už je jasné, že angažováním sedmdesátiletého nestora Glenna Hughese na post zpívajícího baskytaristy se projekt THE DEAD DAISIES posunul o poznání výše, neboť bohem obdařený hudebník sebejistě a s veškerou profesionalitou vdechl tomuto penězi Davida Lowyho přiživovanému bandu punc skutečné emocionality a samozřejmého prožitku, o umělečtějších ambicích ani nemluvě. Což o to, tento all stars band na mne působil i v časech s Johnem Corabim u mikrofonu poměrně solidním dojmem, chyběla mu však osobitá nadstavba a důvod zařadit si je mezi skutečně v Více

Tak vám nevím, tohle je od mezikontinentálních kradáků MUSE zase slušnej blázinec. Jakoby byl posluchač na třičtvrtěhodinku vržen do chaotické laboratoře šíleného vědce, který, zasažen erupcí svých netušených myšlenkových pochodů, polévá během otáček poctivý vinyl od starých dobrých QUEEN kyselinou, noří do něho drátky vodící elektrický proud a občasně k oněm zkratům vážně a soustředěně zapreluduje na piáno, případně s úsměvem na rtech objevuje kouzlo zvuku diskotékově laděných osmdesátkových kláves. Že z toho všeho nejste moudří? Nedivím se. Více

Inspirace někdy prostě dojde, zvlášť tehdy, když máte popsat a hodnotit desku, která pravděpodobně nepřináší žádné překvapení ani decentní posun, ale jen další variaci dávno slyšeného. Pro napsání recenze proto tentokrát využiji metodu stručné polemiky, konkrétně jakési mírné oponentury k tvrzením z oficiální tiskové zprávy. Možná se pak objeví i nějaký zajímavější postřeh. GRAVE DIGGER jsou nedílnou součástí německé heavy metalové scény již více než čtyři desetiletí. Chris Boltendahl, Axel Ritt, Jens Becker a Marcus Kniep nepředstavují jen spolehlivou konc Více

Dříve regulérní čtyřčlenná kapela z texaského Austinu se postupem doby vyvinula v projekt, za kterým trvale stojí pouze jediný hudebník - všeuměl Nate Garrett. Letos jej doprovází pouze bubeník Mike Arellano, zatímco sám Nate nahrál ve studiu všechny ostatní nástroje. Po čtveřici řadových alb přichází volnější režim v podobě EP „20 Centuries Gone“. Novinka obsahuje pouze dvě zbrusu nové autorské písně a hned šest předělávek skladeb od světově proslulých kapel, které Garretta nějakým způsobem ovlivnily.Stylový záběr SPIRIT ADRIFT nese visačku heavy/ Více

Dost pravděpodobně jedna z nejočekávanějších metalových nahrávek druhé poloviny roku 2022 je zde a sklízí pochvalné reference. V souvislosti s „Of Kingdom And Crown“ od oaklandských MACHINE HEAD mě tedy v prvé řadě napadá slovo „ambiciózní“, což je ovšem pozitivní jev pouze pokud se umělci daří ony kypré parametry ambic jeho díla po okraj naplnit i dobrými nápady. V tomhle ohledu jsem však na vážkách. Výsledek se totiž dostavil pouze z poloviny, což se budu snažit osvětlit níže v textu své recenze.  Deska z formálního pohled Více

Pakliže by jste na úsvitu heavymetalového boomu osmdesátých let hledali v USA novou kapelu, která již v letech 1983 a 1984 působila jako ta nejhotovější a nejprofesionánější odpověď na hnutí NWOBHM z Britských ostrovů, nešlo by říct jiné jméno než ARMORED SAINT. Kalifornský band byl prakticky u počátků přesunu této hudby za Atlantik. Navíc se doma v USA těšil překvapivě větší pozornosti, než se to dařilo MANOWAR (pro středoevropského fanouška těžko myslitelný fakt). Právě kvintet z Kalifornie je mnohými kritiky skloňován coby stěžejní band „t Více

Souběžně s rozmachem heavy metalu na území Německé spolkové republiky rostla i poptávka po objevení ženské hrdinky, která by stála v čele nějaké právě vznikající kapely a stala by se konkurenceschopnou v tehdy výsadně mužském prostoru. Nešlo o to nalézt rock´n´rollovou zpěvačku po vzoru Joan Jett, nebo snad dívčí band koketující s neomalenou pouliční image prostřednictvím tak trochu punkové a trochu metalové hudby, jakou měly na svědomí třeba holky z řad londýnských GIRLSCHOOL, ale objevit metalovou bohyni a definitivní idol pro rostoucí Více