Stabilní období má přinášet stabilně kvalitní výkony. To platí všeobecně a platit by to také mělo v dobře zaběhnuté kapele. Pokud vše klape jak má, uvnitř souboru panuje vzájemná spokojenost, management neklade zbytečné překážky a řady fanoušků pomalu narůstají, bývá tato doba ideální na vydání živáku a přípravu další desky. Živé DVD „Crytical Energy“ a akustický session „Wireless“ vyplnily pauzu mezi přípravou nové nahrávky. Po dvou letech tu tedy máme poslední desku pro InsideOut pojmenovanou „Subsurface“ a konečně též kýžený úspěch v hitparádác Více

Po velkém úspěchu debutové desky „Holy Diver“ projekt Ronnieho Jamese Dia nezahálel, ale naopak se zpěvák s kapelou jal kout železo dokud bylo žhavé. Brzy tak malý derviš s velkým hlasem stanul doslova na piedestalu nově bující heavymetalové scény ve Spojených státech amerických a svými songy si podmanil nemalou část posluchačstva natěšeného na vše s aurou mytologie a fikce. I přestože jeho hudba nikdy nevyznívala lákavě pro komerční trh a nejrůznější mainstreamové hitparády, ale naopak si držela specifický esprit a vlastnila dlouhodobě trvaj Více

Milí filmoví fandové! Také se vám občas stane, že při pročítání recenzí na vašich oblíbených webech, prohlížením videí vaších oblíbených filmových publicistů a listováním v publikacích narážíte na ten samý film, který neznáte, a dosud jste s ním neměli tu čest ho blíže poznat, ale všichni kolem vás o něm mluví a uctívají ho jako skrytý drahokam? Před několika lety se mi to stávalo u filmu, o kterém je tento článek. Film, který je v zámoří co do kultovního statusu srovnatelný s Pulp Fiction (ne dějově, pouze má podobnou auru něčeho výjimeč Více

V průběhu roku 1983 nebylo oslavovanější debutové heavymetalové desky než „Holy Diver“ od kapely DIO. Když zpěvák Ronnie James Dio na sklonku předešlé sezóny opustil řady BLACK SABBATH, hned spřádal plány na postavení vlastního souboru, který by měl od začátku pouze ve vlastní režii. Z řad černokněžníků si sebou vzal dobrého parťáka, bubeníka Vinnieho Appice a jeho dalšími spoluhráči se brzy stali: osvědčený čtyřstrunník Jimmy Bain, se kterým kdysi spolupracoval na nejoslavovanějším milníku melodického hard rocku let sedmdesátých, albu „Rising Více

Neexistuje příliš mnoho kapel, na které jsem tak moc změnil názor, jako jsou švédští CLAWFINGER. Když v první polovině devadesátých let zaplnili hudební prostor svým mixem tvrdých kytar se samply a rapovým vokálem, bylo to pro mě jako pro vyznavače klasického metalu něco zcela nepřijatelného. A nejen pro mě – i spousta metalistů v mém okolí v CLAWFINGER viděla téměř zrádce, kteří do jejich „nedotknutelného“ stylu zatáhli prvky „diska“ (takhle jsme nazývali všechno co se nám nelíbilo) a „tuc-tuc“ rytmy. Z dnešního pohledu mi podobné postoje přijdou nap Více

Jak jsme si řekli v prvním díle profilu britských progresivistů, zpěvák Damian Wilson už nebyl k dispozici pro další, čtvrté album THRESHOLD. Novým adeptem se záhy stal sice Angličan, avšak do té doby sbírající zkušenosti ve službách nedávno před tím zaniklých německých melodiků SARGANT FURY, Andrew "Mac" McDermott. Tento pěvecky velmi specifický frontman záhy nejenže nazpíval vokály na chystanou desku „Clone“ vydanou roku 1998, ale zůstal se stále viditelnější kapelou až do roku 2007, bezmála tedy na deset let. Stal se jedním z poznávacích zn Více

Přiznám se, že úplně posledními alby, která jsem až do letošního roku od GRAVE DIGGER slyšel, byl onen post-comebackový a poměrně slušně hodnocený trojlístek „The Reaper“, „Heart Of Darkness“ a „Tunes Of War“, prostřednictvím kterého se Teutoni opětovně a velmi sebejistě etablovali na metalové mapě devadesátých let. Na poslední z těchto tří desek navíc začal onen památný skotský koncept, který se na několika dalších albech dokonce dočkal nejednoho pokračování. Díky tomu si GRAVE DIGGER vysloužili pověst válečníků posedlých skotskou historií. Po Více

Netvrdím, že je Ralph Hubert génius, rozhodně však hudebník, který má co nabídnout. Svůj osud spojil s metalem. Nesnaží se měnit jeho formu, jen do ní vkládá jedinečný obsah, který se neoposlouchá. Mustr od roku 1985 příliš neměnil. Umělecká svoboda nalezená ve zdánlivě bizarní směsici modernější ruské či jiné klasiky a technického thrashe vynesla metalové scéně řádku přinejmenším zajímavých desek; formaci MEKONG DELTA, za níž dotyčný stojí, pak na oplátku kultovní status. Projekt, který měl kdysi dávno mimo jiné dokladovat vyspělost německé metalurgie, se s Více

V roce 1997 pokračovali neohroženě floridští SAVATAGE ve své velké jízdě napříč devadesátými lety a přišli s dalším konceptuálním milníkem, jenž skloubil osvědčené metalové prostředky s lehce orchestrálními. Další jejich dílo bylo poháněno nadlidskou skladatelskou vůlí Jona Olivy a jeho věrného kolegy a producenta Paula O´Neilla a rovněž jejich potřebou zhotovení dalšího dokonalého uměleckého artefaktu. Fanoušci se tak dočkali mimořádného a do nejmenšího detailu promakaného koncepčního alba. To šlo brzy směle zařadit vedle kteréhokoliv z p Více

Na albu „Mestarin Kynsi“ je nejlepší, jak je geniální ve své jednoduchosti. ORANSSI PAZUZU vytvořili z cyklických basových rytmů, tajemných samplů a kytarového vybrnkávání velmi efektní mix, který ještě doplněn black metalovým skřehotáním působí nadmíru originálně. Instrumentálně se neděje nic náročného ani složitého, po umělecké stránce jde však o velmi zajímavou záležitost, která navíc do uší zalézá překvapivě snadno. Finové jsou od svých začátků řazeni do kategorie black metal, pravdou ovšem je, že k čisté formě žánru měli vždy daleko. Přes Více