Brazílie, 1964. Visí nad propastí a proti své vůli se může kochat panoramatickým pohledem na exotické město Brasília. Pod ním čeká náruč smrti. Nemá strach, ale ví, že tu takhle nemůže trčet věčně. Jedno ze dvou lan natažených mezi výškovými budovami nečekaně prasklo a on tu teď plandá jako mokré prádlo na šňůře. Kaskadérský mistr Gil Delamare na něj křičí rady, snaží se mu pomoci. Poslechne. Za pomoci břišního svalstva se mu podaří vymrštit nohy a omotat kotníky kolem lana. Konečně trochu ulevil bolavým rukám. Pomalu se sune kupředu a Více

U masivního kulatého stolu vládne uvolněná zábava. Pije se, hoduje a hřmotný hrdelní smích vousatých mužů vyplňuje stropní klenby prostorného sálu. Nečekaný poryv větru zašeptá tiché varování a rytíři jako na povel utichnou. Dvoukřídlé dubové dveře se rozletí a umírající den dovnitř propustí poslední zbytky slunečního světla. Tajemný jezdec na mohutném koni vyrazí sebevědomým cvalem kupředu. Zapálené louče uchycené na stěnách dlouhé tunelovité chodby v přítomnosti nezvaného hosta postupně uhasínají. Znepokojený Artuš se postaví a neznámé Více

Leží připoután na starém pojízdném nemocničním vozíku a dva zřízenci jej energicky tlačí před sebou. Vytřeštěným pohledem vnímá rozklad a ničemnost okolního prostředí. Oprýskaný strop, stěny se zažloutlými tapetami, šero a hromady špinavého bordelu všude kolem. Vozík drncá pod terénem posetým kusy šrotu a kamení. Kam míří, co se děje? Dvoukřídlé dveře se pod nárazem rozletí, tmu náhle protne ostré světlo a vzduch se nasytí pachem hniloby a nasládlé smrti. Kolem jsou bílé kachlové stěny a chodby plné zvláštních individuí. Muž ve svěrací kazajce, Více

Ateliéry v Los Angeles, první polovina roku 1981. Štáb pod dohledem puntičkářského režiséra ladí poslední detaily připravované scény. Jde o rozhovor mezi replikantem a detektivem odehrávající se ve výslechové místnosti. Obrovský stropní ventilátor, cigaretový kouř plující vzduchem, dvě židle, velký stůl a na jeho desce hrnek a pár tužek. Mladý rozhozený rekvizitář se slzami na krajíčku prchá za uměleckým vedoucím Davidem L. Snyderem a stěžuje si. Nechápe, proč po něm režisér důrazně žádá spousty další Více

Hlediště v posvátné tichosti sleduje dva urostlé muže stojící naproti sobě. Kdysi běloskvoucí plocha upraveného ringu je poseta skvrnami a cákanci zaschlé krve. Tento souboj rozhodne o absolutním vítězi turnaje. Namakané bicepsy z Belgie proti gigantickému hrudníku z Číny. Elektrizující vzduch je nabitý testosteronem a téměř hmatatelnou chutí po vítězství. Borci si vyměňují vzájemné nelítostné pohledy a diváci napětím zapomínají dýchat. Nastalé ticho náhle protne úder gongu a … ano, já vím, že popisuji úplně jiný kus z bohaté historie kinematografie. Jen Více

Morristown, Tennessee, počátek roku 1980. Hluboké lesy za městem se topí pod černým závojem pozdních nočních hodin. Herečka Ellen Sandweiss, oděna pouze v županu, přešlapuje na místě a pod chodidly jí hlasitě šustí mrtvé listy doprovázené praskotem drobných větviček. Za chvilku bude utíkat před jakýmsi neuchopitelným zlem skrytým mezi stromy a kamera ji přitom bude snímat z boku. Režisér Sam Raimi se usadí i s kamerou do starého invalidního vozíku vybaveného světlometem. Po chvilce zvolá: „Jdeme na to, akce!“ Hereč Více

Anglie, počátek roku 1975. Casting je v plném proudu. Dveře studia se neustále otevírají a dovnitř proudí zástupy malých chlapců různé výšky a vzezření. Režisérovi už všechny ty tváře vyčerpáním splývají v jednu neforemnou masu. Jeho pozornost však už delší dobu dráždí mladík usazený v koutě místnosti. Netečně hledí před sebe a v jeho šibalském pohledu je skryto cosi … ďábelského! Snad jen ty blonďaté vlasy kazí celkový dojem, což není nic, co by nemohlo vyřešit vhodné použití černé barvy. Konečně přišla na řadu zkouška, v níž Více

Sedí uprostřed malé kaple, jejíž podlaha je poseta mrtvolami. Muži, ženy, děti. Hotová zkáza. Upřeně hledí na sochu Ježíše Krista a doutná v něm hněv, podporovaný touhou po nekompromisní odplatě. Přehrává si v hlavě útržky vzpomínek na dobu, kdy byl šťastný. Na dobu, co předcházela tomuto šílenství. Míra vzteku a beznadějně dosáhne maxima. Popadne židli a mrští jí proti soše našeho spasitele, který se po tvrdém nárazu dřeva převrátí a následným dopadem roztříští na kusy. Již se rozhodl a nemíní couvnout. Na ničem už nezáleží a z Více

Je večer. Sedí až úplně vzadu na dlouhém sedadle. Vrací se domů a skrze okna sleduje rozzářenou tvář nočního města. Autobus nečekaně zastaví a dovnitř se vetře rozjařená společnost notně opilých lidí. Na tohle čekal jako na smilování. Je toho plný, vztek je potřeba nějak ventilovat. Pětice výtečníků má silný ruský akcent. Jejich chování je povýšené a arogantní. Sebevědomí výrostků je umocněno početní převahou i pomíjivou mocí démona alkoholu. Tlupa ožralů prochází uličkou a zastaví se u mladé dívky. Oplzlé řeči, obtěžování, fyzický kontakt. Ano, Více

Starý muž se probudil a pomalu se posadil na své posteli. To už je ráno? Ta myšlenka líně plula vzduchem jako zapomenutá láhev se vzkazem uprostřed oceánu. Pomalu vstal, došel k oknu a roztáhl závěsy. Opravdu je ráno. Den se vleče jako zlomené procesí malomocných. Před chvilkou odešla jeho dcera. Zase ho kontrolovala, jako nesoběstačného roztřeseného starce nad hrobem, co nemůže být ve svém vlastním bytě ani na okamžik sám. Stojí v kuchyni, poslouchá klasickou hudbu a náhle ho vyruší nějaký zvuk. Jde za ním a dojde až do obývacího pokoje, kde se Více