„Three bombastic queers and one very patient man“ (Tři bombastické queer a jeden velice trpělivý maník). Klid, nejde o žádnou travesty kapelu. Právě naopak. Jako správní mladí kanadští levičáci vyznávající punkovou filozofii jsou naštvaní na celý svět, společnost, kapitalizmus. Mladí. První EP-čko vydali už v roce 2011, tak řekněme pořád ještě celkem mladí. Kromě toho je tíží i vlastní problémy, strachy, vnitřní pocity a mentální zdraví. Holky s holkama, holky co nevědí, jestli jsou vlastně holky. Ale nechme jejich sexuální preference stranou a p Více

Tak tohle je masterpiece a přitom jsem album málem přešel bez povšimnutí. Nová deska Jacka Whitea se totiž objevila v červenci pouze ke stažení v digitální podobě, neměla žádný oficiální obal ani název, dosud nebyla k dostání ve fyzických formátech (v kamenných obchodech se pravděpodobně objeví v polovině září, tedy za dva týdny) a rovněž v první fázi uvedení do éteru zcela ignorovala streamovací služby. Jestliže byl tento neobyčejný muzikant, producent a šéf vlastní stáje Third Man Records vždy proslulý neočekávanými kousky, pak letos vše dotáhl z Více

Po KVAEN další vynikající zářez melodického blackmetalu z poslední doby, tentokrát ne ze Skandinávie, ale z Nizozemska. A opět je to trochu víc projekt než plnohodnotná kapela. Za vším stojí temný génius Robert Koning alias Robert K, který je na webu kapely uveden jednak jako skladatel, jednak jako hráč na „všechny nástroje“. Jak to tihle kluci dělají, že mistrně ovládají nejen kytaru a víceméně příbuznou basu, ale jsou schopni na té nejvyšší úrovni rozjet také třeba bicí soupravu? Nechápu. Robert k sobě během pandemických depresí přizval Více

Zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista, producent, vydavatel, workoholic. Ale taky magor, bouřlivák, podivín, někdy až pošuk. No prostě velice komplexní, nejednoznačná a kontroverzní figurka americké hudební scény, to je Ryan Adams. Hudebně oscilující mezi různými odnožemi moderního rocku, garáží, alternativou, indie, s příměsí country, americanou, někdy i punkem. S velkou nadsázkou by se dal označit za moderní převtělení Neila Younga. Letos třeba vydal hned čtyři alba, která jsou každé stylově trochu jiné, a hned tři z nich jsou velmi dobrá. Tím se jeho Více

Po dalších personálních změnách, kdy předchozí rytmickou dvojici Anders Iwers a Anders Jivarp aktuálně nahradilo duo Christian Jansson a Joakim Strandberg Nilsson, mohl leckdo předpokládat další posun k fádnosti, přeci jen toho překvapivého z tábora švédské stálice v posledních letech moc nevzešlo. Neděje se však tak jednoznačně a fanoušek novější tvorby DARK TRANQUILLITY si i na „Endtime Signals“ bez problému najde svá favorizovaná místa. Kapelu totiž znovu táhne nezaměnitelný Mikael Stanne, jehož hlas svým charismatem nedovoluje hazard se jmé Více

Zda byl někdy symfonický metal na vrcholu, nevím, takže ani nemůžu říct, jestli je teď v krizi. Mám ale silný pocit, že se příliš nikam nevyvíjí. Švédští THERION se na posledních deskách vrátili tam, kde byli před dvaceti lety, kapely jako SIRENA nebo XANDRIA a různé podobné klony se zpěvačkami v čele jen přešlapují na místě a pořád opakují to samé. Finští NIGHTWISH se sice sunou, ale stále více mimo metal a zdá se mi, že málokdo v poslední době chápe, co se u nich vůbec děje a jestli to je ještě vůbec kapela, nebo one-man-show Tuom Více

Na počátku bylo zhlédnutí dokumentu o nahrávání alba „Machine Head“. Zaujetí přetrvalo a vyústilo ve zvědavost ohledně toho, jak vlastně DEEP PURPLE o 52 let později znějí. Uvedenou číslici jsem použil schválně, aby vynikla až absurdní délka období, které dělí jedno legendární album od toho aktuálního. Triu Ian Paice (poslední ze zakládajících členů) Ian Gillan, Roger Glover už pomalu odchází první generace fanoušků a labutí píseň už možná pěje i žánr jako takový. Kvalita je naštěstí spojena s trvanlivostí, a dokud budou mít lidé zájem o autentickou rockov Více

Brooklynští DIIV se letos po pěti letech vrátili s novým albem „Frog In Boiling Water“. Předchozí desku sice nepřekoná, ale je to celkově příjemný a poctivý kousek, který jasně potvrzuje znovuzrození žánru shoegaze. Kapela vzniká v roce 2011 ještě pod názvem DIVE, jako klasické kvarteto. Dvě kytary, basa, bicí. Ano, odkazuje to na známý song NIRVANY, i když jejich hudba se s touto grungeovou legendou úplně míjí. Bohužel až dodatečně zjistili, že název DIVE už používala začátkem devadesátek jedna belgická industriální kapela. A protože slušnost ještě nev Více

Něco už jsem nastínil v netradičně vedeném koncertním reportu z minulého týdne. S hudbou ZNOUZECTNOSTI se teprve seznamuji a činím tak nyní opravdu ve velkém. Ono to vlastně ani jinak nejde, pokud člověka až s takovým zpožděním zaujmou písničky od kapely, která jich má ve svém portfoliu za těch skoro čtyřicet let ...no řekněme mnoho stovek. To, že dlouholetý příznivec rockové (ve valné míře však spíše metalové) hudby objeví kouzlo kapely ze stejného města až zpětně, může o lecčems vypovídat. Buď že je dotyčný blbec :-), nebo naopak, že se Více

Bude nové album pro SMASHING PUMPKINS znamenat štastnou třináctku? No, minimálně nebude nešťastnou. Řekl bych, že je to jejich nejlepší zářez od alba „Zeitgeist“ v roce 2007, a po dvou nemastných a neslaných, presynťákovaných albech „Cyr“ a „rockové opeře o třech dějstvích“ „Atum act I/II/III“, značí návrat ke klasické písničkové formě stojící primárně na kytarách. Jak se sám velký Billy vyjádřil, chtěli se vrátit na začátek, tvořit ve stylu prvních alb ze začátku devadesátek. Ale zároveň nechtěli sklouznout do laciného retra nebo parodie s Více