Mnohými nenáviděné, ale mnou vcelku kladně přijaté, album „Supercharger“ v září roku 2001 potvrdilo, že MACHINE HEAD ze všeho nejméně stojí o zatvrzelé lpění na nějakých kořenech, naopak, vývoj byl pro ně od počátku nezbytný. Tahle deska je pro mne navíc důkazem, že Robb Flynn je skutečným talentem pro složení chytlavé, dobře poslouchatelné a moderní metalové hudby, jenž může všem, kteří přistupují k muzice s otevřeným hledím a stojí o aktuální zvuk a líbivost, udělat pouze radost. Osobně považuji škatulky za nesmysl, takže zvláště v  Více

Projekt DIE ALTEN MASCHINEN se letos na podzim vykazuje další albovou signalizací a zve nás do svého umělého a technikou přeplněného světa, kde není příliš místa pro rozjitřené emoce a sluníčkové nalazení. Robotické beaty znovu udávají jedenácti skladbám ten správný puls a ty se snaží překvapit ještě něčím navíc, než jen naplněním stylových škatulek jako New Wave, Indie/ electro nebo dokonce Synthy-pop. Inspirace jsou znovu jasně rozpoznatelné a míří na počátek osmdesátých let, dost možná ještě o něco dál. První, co mne po nějakém třetím poslechu a Více

Těmto švédským umrlcům zatím nebylo dáno úplně prorazit (věc úhlu pohledu a ten můj zní: MORBID ANGEL z nich zatím nejsou), přestože mají za sebou několik velmi zdařilých děl, která  patřila k tomu nejlepšímu, co ve 21.století vzniklo v deathmetalovém ranku. Přestože alba BLOODBATH, na kterých ještě účinkoval v roli lídra Michael Akerfeldt, měla opravdu co říct, o kapele se stále hovořilo pouze jako o bočním projektu složeném z členů OPETH a KATATONIA. Letos se však těmto seveřanům povedl další husarský kousek, velmi zaneprázdně Více

Každá vítězná série jednou končí a vynikající tahy nelze protahovat do nekonečna, tak by se dala shrnout novinka od populárních rockových obrů. Rozsáhlé dvojalbum „In Your Honor“ z roku 2005 pro mě bylo započetí dlouhé šňůry skvělých nahrávek, za jejíž vyvrcholení považuje spousta lidí (včetně mě) „Wasting Light“. Dave Grohl a jeho parta si užívají výsostné postavení a momentálně jsou v situaci, kdy se mohou pustit do čehokoliv bez ohledu na finance. Proto si jako koncepci pro nový ambiciózní projekt vybrali cestování po amerických studiích spojené Více

S třetím zásahem oaklandských dochází v porovnání s jejich předchozími dvěma dílky k odklonu od původní, ryze těžkotonážní „thrash / hardcore koncepce“ jejich tvorby. Poměrně zatěžkaný metalový sound zde částečně střídá větší otevřenost ke vstřebávání okolních hudebních stylů, které v té době udávaly kurs. Oproti minulosti vlastně dost odlehčený materiál je tak podle mne nejodvážnějším v celé jejich dosavadní diskografii. MACHINE HEAD totiž vsadili na stylovou pestrost, ale zároveň i na koncept, kde melodie zasazené do moderního zvukového hávu hrály do jisté Více

Čím víc se věci mění, upravují a odkládají na později, tím zjevně ztrácí na pravé autenticitě. Tohle rčení je možné brát jako pravidlo týkající se v mnohém i výtvorů v hudebním průmyslu, byť není až tak docela pravdivým, v případě druhého alba MACHINE HEAD, které bylo v době svého vzniku zdaleka nejočekávanějším metalovým počinem. Sanfranciská harpie se svým debutem „Burn My Eyes“ totiž značně hnula stojatými vodami v Bay Area a stala se v té době největším objevem na americké metalové scéně a vyhledávanou živou atrakcí. MACHINE HEAD se během Více

Když se na sklonku roku 1992 trhnul Robb Flynn od kalifornských thrasherů VIO-LENCE, jen velmi málo hudebních příznivců, kterým byl vlastně v té době znám jako nezřízeně chlastající floutek, by si na něho vsadilo. U kapely z Bay Area, jenž to nakonec silou vůle dotáhla ke třem řadovým deskám a nikdy jí nebylo dáno stanout mezi metalovou elitou, vlastně vždy platil za člena, který hrál tak trochu druhé housle. Benjamínek však v sobě skrýval neuvěřitelný potenciál, ohromnou vůli a ctižádost, což se zakrátko projevilo v míře, jenž Více

Úvodník k nové desce Monte Pittmana se v podstatě píše sám. Kdo jiný se může pochlubit tím, že je kytaristou doprovázejícím MADONNU? Je vlastně úplně jedno, jestli to někdo bere jako pozitivum nebo negativum. Metalové komunitě už bude jistě bližší pojem PRONG, kde tento žánrový schizofrenik působil mezi lety 2000-2009. Samozřejmě s přihlédnutím na fakt, že PRONG byla v té době pouze vedlejší odbočka zakladatele Tommyho Victora. Během přeskakování z popu na metal a zase na pop, se Monte rozhodl v roce 2009 debutovat se svým sólovým, čistě akustickým a Více

Stanout na samotném vrcholu Billboard 200 se opravdu leckteré metalové kapele jen tak nepoštěstí. Texasané se zkrátka svou tvrdou hudbou dokonale trefili do požadavků doby. Osobně však přiznávám, že jsem měl řadu let s přijetím tohoto alba vcelku problémy (u následující desky to bylo ještě markantnější), neboť se PANTERA stále více oprošťovala od těch prvků, které jí ještě svazovaly s powermetalovou produkcí a dala ve svém stylu průchod nezkrotné agresi a nahuštěnému vyznění. Na druhou stranu tehdejší evoluci nešlo zastavit a zvlášť zd Více

Texaská bruska na svém ultimátním zářezu, který určil pravidla pro vývoj na tvrdě metalové scéně na (minimálně) dalších pět let, otočila kormidlem zcela opačným směrem, než tomu bylo v případě slavné METALLICY o půl roku před tím. Přestože obě kapely již nějakou dobu vyznávaly power metalové pojetí riffů ve středních tempech, u PANTERY šlo vždy především o hutnost a nekompromisní průraznost soundu, který zásluhou Terryho Datea doznal právě na albu „Vulgar Display Of Power“ těžko někým překonané síly. Brutální záseky u kytary vždy osamoceného Dimebaga Darr Více