Blonďatá bojovnice Doro Pesch platí jak známo za jednu z nejpevnějších stálic ocelové germánské scény, vycházející z útrob pravěkých osmdesátých let. Dnes se však nacházíme v době, kdy se na její komerčně nejúspěšnější období, osazené průlomem s poslední řadovou deskou jejích mateřských WARLOCK („Triumph And Agony“), již čtvrtstoletí se slzou v oku vzpomíná. Nechci tím říct, že její hudba již nemá opodstatnění, to ani náhodou, protože jak je dobře známo, Doro právě tehdy nastartovala svojí dlouhou a poměrně d Více

Je celkem zajímavé sledovat postupný vývoj tvorby švédských sleaze rockerů HARDCORE SUPERSTAR, počínaje jejich nezapomenutelnou punk rockovou šlehou „Bad Sneakers And A Piňa Colada“, až po současné více stadiónové songy. Období garážového buřičství mají patrně seveřané již dávno za sebou a s přibývajícími záseky jdou neochvějně směrem dražších produkcí a studiově vysekanějšího materiálu, který by měl dokázat, že mají na to, oslovit o něco širší fanouškovskou základnu. A to aniž by se kapela zřekla své původní vize. Tedy tvořit světov Více

Další z těch několika spíše rekapitulačních recenzí, připomínajících to nejlepší z loňského roku, opravdu nemohla minout tento projekt, protože natolik vysekanou a energickou sadu bych od kytaristy IRON MAIDEN v roce 2012 opravdu neočekával. Zvlášť když nahrávka absolutně nesouvisela s muzikou jeho mateřské kapely, ale razila nebojácně úplně jiné stezky. Tedy pravý opak sólovky Steva Harrise. Skladatel Adrian Smith byl ostatně už v devadesátých letech (tedy v době kdy v řadách Železné panny scházel a věnoval se rovněž jiným hude Více

Když se na začátku loňského roku objevila informace, že Steve Harris chystá své první sólové album, řada fanoušků IRON MAIDEN zpozorněla. Hlavní tahoun zřejmě nejznámější heavy metalové kapely světa neměl až dosud potřebu zabývat se nějakými bočními projekty. Otázkou bylo, jak celý album pojme a zdali tento bude vůbec souviset s muzikou, ke které Steve Harris tak nějak od pradávna patří. Album „British Lion“ nakonec velká očekávání nenaplnilo a hlavním důvodem není vůbec skutečnost, že jde vlastně o obyčejný pouliční bigbít lehc Více

Norská  rock´n´rollová parta TURBONEGRO ještě nedávno seskupená okolo pupkatého, neoholeného a řádně zmalovaného lídra Hanka Von Helvete, patřila po dlouhá léta ve Skandinávii k stálicím tamní rozvětvené scény a k prověřenému folklóru vyznačujícímu se ráznými koncerty, divokými pitkami a sprostotami všeho druhu (nejednou v historii se stalo, že proti členům TURBONEGRO zakročovala tamní policie). Kontroverzní Hank Von Helvete však byl před časem nahrazen novým zpěvákem, Angli Více

V dnešní překotné době začíná být celkem tradicí, že právě letitá, velká a patřičně zavedená jména světové metalové scény, pamatující na průběh revolučních devadesátých let, přicházejí v současnosti s hudbou, která se bez větších ozvláštnění vrací právě k stylu, jakým se tyto kapely vykazovaly právě v době svého největšího vzepjetí. V době, kdy zažehly jistou formu evoluce kovového žánru. Jakoby řada z nich téměř rezignovala na nějaký další jen trochu výraznější vývoj a chtěla by se ještě na chvíli o Více

Extravagantní kytarista LIMP BIZKIT již několik let odbíhá k projektu BLACK LIGHT BURNS, se kterým prozkoumává území spíše industriálních oblastí rockové hudby. Na sklonku loňské sezóny vyšla jeho bokovce druhá řadová deska, kde se Borland představuje jako osoba zapálená do hraní si s umělými zvuky a studiové činnosti obecně. Nejvýraznější inspirací jsou mu totiž hlavně Reznorovi NINE INCH NAILS. Oni vlastně BLB tuhle kultovní formaci celkem připomínají, a to nejen díky podobné zvukové stylizaci (přes nejrůznější krabičky deform Více

Nikdy dříve bych nevěřil, že zařadím kontroverzní Angličany THE DARKNESS mezi soubory, které si občasně rád pustím. Když před devíti lety vylítli se svým debutem „Permission To Land“ do čela domácích hitparád, působili spíš jak pouhá parodie na původní glamovou éru sedmdesátých let, než jako seriózně zamýšlený band. Hawkinsův otřesný falzet jsem totiž nemohl vystát a jejich hudba působila hodně vyumělkovaně a nepůvodně. Vše jakoby bylo nastylizováno pouze na oko a s cílem tak trochu šokovat, hlavně když se lidé zasmějí. Kapela vrstvi Více

Další prověřená věc z velmi početného zástupu současných skandinávských retro partiček, která má již nějakou tu sezónu zaděláno na velmi dobré jméno u všech sledovačů evropského metalového undergroundu. Doom/ stoner metalová kapela WITCHCRAFT je právě z těch, jenž opěvují odkaz stařičké birminghamské školy z doby ranných sedmdesátek a jejich letošní albový zápis nazvaný „Legend“ je celkově jejich čtvrtým albem a zároveň prvním vydaným u velké německé značky Nuclear Blast. Ve stylu WITCHCRAFT tedy nalezneme jak prvky hard rocku s přesahem Více

U rockerů, jenž mají vlastní kultovnost obsaženou již ve svém názvu, byl v průběhu loňského roku opět zažehnut plamen smysluplné invence, byť musím potvrdit, že THE CULT nikdy neprožívali vyložené kvalitativní propadáky. Buď nahrávali opravdu zajímavá alba a do toho vytrvale koncertovali, nebo zkrátka dlouze pauzírovali. Macho neurvalci přišli v roce 2012 po mnohaleté pauze se svou v pořadí již devátou studiovou nahrávkou, která však disponuje velmi vysokými ukazateli klasického stylu THE CULT v tom úplně nejlepším slova smyslu. Tyto i Více