Když PRETTY MAIDS v roce 2000 vydali výborné (jak jinak) album „Carpe Diem“, nemohl zpěvák Ronnie Atkins tušit, za jakých okolností se k podobnému leitmotivu, symbolizovanému tentokrát názvem „One Shot“, vrátí. Vlastně mohl. Pokud se jedná o čísla, statistika hovoří jasně. Podle údajů České onkologické společnosti je u nás ročně diagnostikováno v průměru více než 87 000 pacientů se zhoubným nádorem. Každý třetí obyvatel ČR v průběhu svého života onemocní rakovinou, přičemž ročně v této spojitosti umírá cca 27 000 pacientů. Jinde možná vypadají tabulky o něco l Více

Řečtí NIGHTFALL měli svého času slušně našlápnuto. Mohli stanout po boku krajanů ROTTING CHRIST a SEPTIC FLESH mezi elitou světového extrémního metalu. Na rozdíl od svých úspěšnějších kolegů ovšem tak docela nezvládli období experimentování a hledání nových směrů v druhé půli devadesátých let. Následné snahy o nalezení ztracené formy nebyly úplně přesvědčivé, ale nabízely aspoň konkrétnější umělecká pojetí a vize. Kapela si upevnila svůj věrný hlouček fanoušků, kterým v intervalu tří až čtyř let servírovala pravidelný přísun standardních Více

Koncertně nabušený program roku 1981 posloužil Maidenům k uvědomění si jejich nejpalčivější slabiny, neboť náročné období plné přesunů z koncertu na koncert vyžadovalo především profesionální přístup a věci s ním spojené. Lehkovážné osobnostní nastavení Paula Di´Anna, v kombinaci s ne úplně příkladnou životosprávou, vedlo k jeho nevyrovnaným pěveckým výkonům, navyšující se nervozitě a nespolehlivosti. Stevu Harrisovi tak brzy začala docházet trpělivost a na prvním americkém turné  Více

Už jsem to tady v seriálu psal, ale pořád mě nepřestává fascinovat, jak byly tyhle staré kapely z šedesátých a sedmdesátých let neuvěřitelně plodné. Jen si to připomeňme – THE BEATLES stvořili celou svoji epochální diskografii za necelých osm let, LED ZEPPELIN na jejich nedotknutelné řadovky I-IV stačily tři roky a BLACK SABBATH vybudovali základy heavy metalu na prvních dvou albech dokonce během jednoho jediného roku. Naši seriáloví hrdinové PINK FLOYD tvořili stejně raketovým tempem – vždyť mezi debutem „The Piper At The Gates Of Daw Více

V polovině osmdesátých let byla kalifornská speed/thrashmetalová kometa AGENT STEEL považována za stěžejní představitele scény ze západního pobřeží. Té scény, ze které krátce před tím vzešla velká jména jako METALLICA, SLAYER, MEGADETH a EXODUS. Jejich první dvě alba měla potenciál a kapela jezdila prestižní turné s neméně proslulými vrstevníky, kteří však, na rozdíl od AGENT STEEL, přežili ve výtečném světle dodnes. Třeba úderky z východní atlantické strany USA - ANTHRAX, OVERKILL nebo třeba NUCLEAR ASSAULT se na rozdíl od AGENT STE Více

Říká se, že nejkrásnější příroda se najde za humny, stačí se pořádně rozhlédnout. Se stejnou nadsázkou to platí taky o muzice. Pod povrchem oficiální tuzemské scény to bublá a vře a čím dál častěji se na světlo prodere nějaká zajímavá formace. Mezi taková překvapení teď počítám i HORRIBLE CREATURES, kteří zhruba před rokem zachytili svojí aktuální formu na EP „Internal Decline“. Jmenovaný kraťas od karlovarských borců si ke mně našel cestu až teď, což ovšem neznamená, že by za ten uplynulý čas nějak ztratil na síle. Ale hezky popořádku.Čtyřčlenná kapela se s Více

Agapé značí podle Wikipedie jeden z několika řeckých výrazů pro lásku. Má se jednat o lásku pečující. V učení předkřesťanského filozofa Plótína touží taková láska po něčem vyšším. „Agape“ je ovšem i název první skladby z nové sólové kolekce Anneke van Giersbergen. U vstupu velmi jemně, ale důkladně prošacuje způsobilost každého posluchače k emočnímu naladění a příjmu. Příjemný test, poslouchám ji stále dokola, vychutnávám si atmosféru, propracovanost, sílu a lehkost. Nevystavila mi stopku, poukázala jen na predispozici k závislosti na chytře poskláda Více

Britští THUNDER se v posledním desetiletí znovu dostali do dobré formy a v současnosti patří mezi ojedinělé zástupce hard rocku, kteří s pravidelností vydávají zajímavé desky. Doba jejich největších úspěchů je sice už nenávratně pryč, ale to kapelu slyšitelně nebrzdí ve studiových aktivitách. Jen málokdo z jejich fanouškovské základny by od nich čekal další „Backstreet Symphony“ či „Laughing On Judgement Day“, první dvě komerčně nejúspěšnější nahrávky. Jejich přístup sebou nese uvolněnost a nadhled. Kytarista Luke Morley je navíc natolik zkušeným k Více

Nedávno se mě jeden z mých vrstevníků a hudbou podobně „postižený“ kamarád vyptával na tvorbu glam-rockových mohykánu MÖTLEY CRÜE. Za účelem doporučení některé z jejich nahrávek člověku, jež tvorbu této kapely nemá zmapovanou ani v nejmenším, mi byla položena otázka, kterou že to desku této kapely bych označil jako signifikantní a posluchačsky nejvděčnější. Má odpověď byla jasná a rychlá. Bez sebemenších známek pochybností jsem vypálil - přece eponymní deska z roku 1994 s Johnem Corabim. Hned v závěsu na místě druhém jsem uvedl neméně skvělou f Více

Přiznám se, že mě tento osvícený performer posedlý hororory, komiksy a hlasitým rockovým spektáklem, zkrátka vším co souvisí s americkou pop kulturou 20.století, nechává již mnoho let nezúčastněného. Uznávám však, že vliv Roba Zombieho na vývoj americké metalové scény devadesátých let nelze ani náhodou zpochybňovat, stejně tak se mu nedá upřít řada úspěchů, kterých postupem let nejen v hudební, ale i filmové branži docílil. V té hudební nejen se svou kapelou WHITE ZOMBIE, ale o něco později zejména prostřednictvím snad ještě ú Více