Neklidná hudební duše Mikea Pattona, amerického zpěváka asi nejvíce spjatého s působením v řadách kalifornských FAITH NO MORE, se dlouhodobě odhaluje v mnoha rozličných výrazových podobách, to je mnohým velmi dobře známo. Tento někdejší excentrik, non-konformista a buřič šel již v teenagerských letech, v časech svých muzikálních počátků na sklonku osmdesátých let, neoblomně proti pravidlům nastolovaným tehdejším hudebním průmyslem. Jeho patologická nestálost mnohým imponovala a naplno se projevila v pozdějších etapách jeho kariéry, kdy po Více

Před časem jsem si v rozhovoru se Strayem povzdechl, že současný český metal rozhodně neoplývá talenty a že se v naší kotlině jen stěží hledají zajímavé kapely, které by stály za poslech. Snad jsem tím naštval nějakého metalového boha, nebo je to jen dílo náhody, každopádně od té doby mi cestu kříží jedna zajímavá tuzemská nahrávka za druhou. A takhle nějak nepředvídaně se mi pod ruce, nebo spíš pod oči a následně pod uši, nachomýtli i pražští THE CORONA LANTERN s aktuálním albem „Certa Omnibus Hora“. Jde o čerstvou novinku, na jejímž bookletu sotva st Více

Letošní novinka PAIN OF SALVATION mě zklamala stejně prudce, jako album dnes už předposlední „In The Passing Light Of Day“. Dle mého se ani letos, stejně jako před třemi roky, nepovedlo vrchnímu guru Danielu Gildenlöwovi sestavit materiál, který by kvalitou navázal na počiny předešlé, či nějakým výraznějším způsobem alespoň posunul hranice vlastní kreativity. Je mi celkem jasné, že materiál typu „Perfect Element Pt.1“ a „Remedy Lane“ zkrátka překonat nelze. Novátorský, do daleké budoucnosti hledící počin „Be“ a přinejmenším první monstrózní retro výlet „Ro Více

Švýcarským thrasherům CORONER jsem poslechově dost dlouho odolával a nemohl se do jejich neotřelého pojetí progresivní tvrdé hudby po celé tři dekády dostat. Ani vlastně netuším proč. Je pravda, že jsem se vehementně moc nesnažil, ale letos se u mne cosi zlomilo. V rámci mých dřívějších poslechových pokusů jsem však nikdy nesáhl po jejich debutové desce „R.I.P.“ z roku 1987. Letos jsem to album pro sebe prakticky objevil. V kontextu celé tvorby CORONER může mnohým hledačům hudebních zvláštností tahle deska připadat až moc přímočará a klasicky thrashová, Více

OLYMPIC vydali novou desku. Zní zase trochu jinak, vlastně o dost jinak než sada těch předchozích. Chvílemi se i pořádně – „nehardrockově“ – rozjíždí. Sešlápnutí plynového pedálu může být za kalkul považováno asi jen těžko, i když solventní a stále ještě početní latentní, odrodilí, bývalí, unavení, stárnoucí, ale i dosud aktivní fanoušci ostřejší kytarové hudby, zkrátka metalisté zralého věku na koncerty dorazit mohou a určitě jim nebude vadit, když si nakonec zazpívají i nějakou tu lidovku typu „Okno mé lásky“. Turné k albu „Když ti svítí zelená“ musela být bom Více

Vlastně jsem nedávno zjistil, že je Joe Bonamassa pro mne mnohem zajímavější jako songwriter a zpěvák než coby kytarista. A tak jej vlastně ani nemám zařazeného mezi všechny ty šílené kytarové hrdiny. Zkrátka se mě líbí jeho barva hlasu a také tu a tam od něho nějaká ta písnička, ve které si právě jeho zpěv mohu vychutnat. Na to, abych jej bral jako modernizátora blues, mě přijde prostě až moc uhlazený a výrazově nevyhraněný. Otázkou však zůstává, zdali ve svém posluchačském životě na poli kytarové hudby ještě vůbec hledám v hard-rocku a blues něja Více

Asi překvapím, ale mě se tohle album vlastně líbí. I když bude řada příznivců devadesátkové alternativy a kytarovek skřípat zubama, mám za to, že synthy-popový kabátek a uhlazenější projev Corganovým THE SMASHING PUMPKINS vlastně sluší. Trochu sice zamrzí absence typické holčiny u baskytary, ale jinak mohu říct, že se jedná o nejcharismatičtější sbírku skladeb od této kapely za hodně dlouhou dobu a to i přesto, že 20 nových písní na ploše 72 minut znamená objemnou záležitost i pro příznivce dávných poslechových maratónů z Více

V relativně krátké době se mi opět dostalo do ruky album, které bylo nahráváno jako poslední manifest prakticky rozpadlé kapely. Těžko se vžívat do takové role, sáhněme si všichni do svědomí, jakou pracovní morálkou oplýváme poslední dny před vypršením výpovědní lhůty. V hudební branži je situace samozřejmě poněkud jiná a odcházející muzikanti se můžou vybičovat k poslednímu společnému vzepětí, které úspěšně završí celou kariéru nebo dlouhodobou etapu. Pokusím se rozklíčovat, jestli to platí i o prachatických GRIDE.Název GRIDE nebude pro většinu metalheads asi Více

Jméno Victor Smolski je v hudebních kruzích dostatečně známým pojmem. Kdyby nikde jinde, tak u powermetalistů RAGE si jeho angažmá musel všimnout snad každý fanoušek zapálený pro podobný druh muziky. Nejen, že v tomto působišti, jež trvalo více než jednu dekádu, dokázal pořádně zviditelnil sám sebe, ale mám za to, že některými nahrávkami s Peavyho družinou do kreativních výšin pozvedl rovněž kapelu. Ale jelikož mi tato "kolovrátková" kapela byla (podobně jako například pozdní RUNNING WILD) vždy krajně nepříjemná a snad krom desek „Secrets In A Weird World Více

Když nezaujatý člověk poslouchá album „Under A Funeral Moon“, musí nechápavě kroutit hlavou, proč je tahle nahrávka tak slavná. Není se čemu divit – třetí studiovka norských DARKTHRONE má příšerný zvuk, amatérské instrumentální výkony, v podstatě minimum hudebních nápadů a naprosto odfláknutý vizuál. Bicí se sypou jako brambory po schodech, kytarové party by člověk zahrál snad po dvou týdnech od prvního uchopení nástroje, sound zní jakoby hráči vůbec nevěděli jak co nastavit …. tak co je na téhle nahrávce do prdele tak zásadního? My to samo Více