Gilby Clarke o jednání s Virgin rec.(myslím):„Pustil jsem jim dema a když mi sdělili, že si ode mě představovali současnější hudbu, věděl jsem, že se budu muset porozhlédnout po jiném vydavateli.“

A takové trendy vždycky někde zazáří a nezbyde po nich ani smrad... vzpomeňte na dobu kolem 2000, kdy se objevila mánie po revivalech a v klubech nechtěli brát nikoho kromě nich... vypadalo to naprosto zoufale ... a kde je tomu konec? Je fakt, že si pár muzikantů z neúspěšných kapel tehdy vylepšila perspektivu, když se najednou začali nosit jako "český Hetfield" nebo "český Cobain", ale byli to jen šašci, kterým ujel vlak dřív než stačili nastoupit...

Bluejamie: Aha, tak to jo, s těmi major labels jsem to neregistroval. No myslím že nenažranost firem a jejich následný krach je pěkný důkaz, že pořekadlo o božích mlýnech přece jen platí :) Ale já fakt nevím, vždyť přece metalové kapely pořád vydávaly desky, pořád byly koncerty,... možná největší haluz z metalového hnízda předvedla ta zatracená Metallica, která v době Load na svoje věrné zcela evidentně plivla a stylizovala se do mesiášů, co metalisty vyvedou z bludu... ale jiný tak markantní případ mě teď nenapadá, ostatní kapely to třeba zkusily, ale vždycky jen tak zkusmo, napůl a po výstražném prostředníku od kupujících šup rychle zpět k jistotě!

To Darthart: nejde tu o vliv Grunge, trend nemůže mít vliv, na stromě rocku je to jen kratičká maličká a slepá větvička (proto následně nedošlo k takovému zmnožení žánrů, jaké vyvolal hardrock, recenzenti prostě a jednoduše tvrzením, že hardrock a tradiční metal byl grungem odeslán do propadliště dějin a je mrtev, šidili a lhali v nájmu major labels), ten kdo škodil byly major labels tím, že alba, která by se prodávala jako mainstream byla nadlouho vyškrtnuta z distribuce a že rozpracovaná nebo hotová alba nebylo tradičním rockerům dovoleno vydat ani u malých firem (jen chabě na to odpovídaly např. Frontiers rec, nebo Suncity records), ale ani to hardrock a metal nezabilo, šlo o muzikanty, po kterých byla velká poptávka díky hráčské bravuře, takže kdo to zkousnul, přežil jako cover kapela, u bluesmanu nebo v country či jinde... a po odeznění největšího mediálního tlaku došlo k restartu, takže většina aktivity rockových a metalových kapel se přesunula ke koncertování... a taky k internetu, protože celou tou habaďůrou si major labels a mocné tištěné časopisy podřezaly větev, dnes už jim nikdo nevěří.

A ještě mě napadá příklad z Čech - Debustrol a jejich Chytrá past. To byl hodně nepovedený pokus, Kolinsovci to ale naštěstí hodně rychle pochopili a udělali za tím velké "škrt"... naštěstí

Někdo tady zmínil Gladiator, to je zajímavý případ, kapela, která vždycky jela po proudu, ale vždycky uměla psát písničky. První dvě desky byl v tuzemsku nevídaně kvalitní thrash (i když totální kopírka Sepultury), další tři pak zmiňovaný grunge, jenže zase tehdy udělali spoustu skvělých skladeb (minimálně album Third Eye je celé od začátku do konce naprosto nadprůměrné). Pak se vydali takovou tou "holčičí" cestou (písničky o lásce, písničky o nešťastné lásce, písničky o znovu nalezené lásce) a i když i tehdy udělali pár opravdu slušných skladeb, pro posluchače tvrdší hudby už to bylo a je na pár facek. Přitom je to hrozná škoda, protože Gladiator hudbu fakt umějí dělat, jenom si nikdy neuměli najít to pravé místo a pro většinu posluchačů kytarové muziky to zavání hrozným kalkulem...

Oceňuju, že článek píše člověk, který tu hudbu (grunge) má naposlouchanou, i když k ní má spíš rezervovaný postoj. Přesto ale trochu "kontroverze", i když to pochopitelně bude jen můj názor - Stray není první, kdo říká, že grunge klasickému metalu uškodil. Jak by ale celému stylu mohlo uškodit pár "ztroskotanců" ve flanelových košilích? To by celý ten styl stál pěkně za hovno, kdyby ho měl zfouknout takový závan ne moc silného větru. A mediální masáž? Metal se vždycky stylizoval jako svého druhu alternativní hudba stojící mimo hlavní komerční proud, proto by mu neměl ublížit ani palec dolů od MTV apod. Čili: metal v kytarové muzice ovládl osmdesátá léta, v devadesátkách se potřeboval trochu nadechnout a kolem milénia se vrátil na své pozice, i když už ne v tak milionových nákladech (ale to je i záležitost internetu atd.) a v trochu jiné formě - nu-metal, "rammstein" metal apod. apod. Grunge šílenství na metal a jeho životnost mělo menší vliv, než se obecně soudí, maximálně se od metalu odvrátili přelétaví fans (holky co milovaly Axla, lidi co poslouchaj to co letí), což by teoreticky neměla být taková škoda... a trvalých grungeových hodnot (čti déle sloužících smysluplných kapel, výborných alb ad.) zůstalo jen pár, vlastně jako v každém jiném stylu...

Btw určitě jste viděli loňský dokument o Cobainovi zvaný Montage of Heck. Je to taková jednostraná telenovela za kterou stojí Courtney Love. Cobainův velký kamarád a spoluhráč Buzz Osbourne ho označil za bullshit. Že by další kroucení historie? Více zde: http://thetalkhouse.com/buzz-osborne-the-melvins-talks/

Jak na zavolanou. Emailový týdeník Radia Beat.Nejslavnější novináři časopisu Rolling StoneMichael AzerradLester BangsRobert ChristgauBrian CookmanCameron CroweAnthony DeCurtisDeborah DragonJancee DunnJoe EszterhasTimothy FerrisBen Fong-TorresDavid FrickeErik HedegaardJoe Klein

Vím, četl jsem tvojí konspirační teorii ...-) Ale ty aranžérské/producentské fígle jsou tam hodně podobné. Na jednom se shodneme napříč CD, Nirvana je ta nejhorší grunge kapela široko daleko.

To Spajk opatrně s označováním Nirvany jako grunge - jejich nejslavnější hit ze zhruba polovinou své délky citací jedné slavné skladby ze září roku 1976

To Stray: Tak Kurwa wono je to pořád drží prostě machři-basketbaláci a bejsboláci proti šprtum flaneláčům a brejláčům...To Spajk:zcela správněj je to zas jen forma ale (spíš nelibozvučná, syrová) hard and heavy s punkovou injekcí (a specifickou textovou náplní) a ne hudebně revoluční nový styl =. A co je u grunge jistý? 3 opakující se podobnosti: Grunge - je těžké byť i jen přibližně vymezit popisem hudebních prostředků (a dostat více skupin pod odlišující a přitom jednotící kriterium), Grunge - mnohem jednodušší je hledat spojitosti textové (pojmenovávající pocity) Grunge - nevídaně vysoká úroveň účasti image loosera na celku uměleckého díla ....

Ještě odkaz na debut od MOTHER LOVE BONE, album "Apple". https://www.youtube.com/watch?v=v6EaryQ3k7o Z té nahrávky je zřejmé, že šlo o band vázanej spíš na street-rockovou a hair-metalovou scénu než o nějakej indie-rock. Už první tři, mimochodem skvělé skladby (zejména "Stardog Champion" je jízda) prozradí, že ta kapela se veze spíše s vlnou pozdních (1989-92) FASTER PUSSYCAT, L.A.GUNS, EVERY MOTHER´S NIGHTMARE, VAIN a podobných. A že nemá nic společného s MUDHONEY, THE MELVINS, DINOSAUR JR. SCREAMING TREES atd. Osobně má MOTHER LOVE BONE dost v oblibě, ale do Topu jsem je nedal, protože se rozpadli ještě než ta scéna propukla a navíc jde o rock´n ´roll, přestože tam hraje několik členů z pozdějších PEARL JAM.

Ale ty kapely jsou všechno grunge, jenom každá po svém a svým způsobem se také po svém proměňuje a vyvíjí. ALICE tam frnkli vychytralí obchodníčci, ti neměli ze Seattle undergroundem nikdy nic společnýho, byli z toho města, ale to je tak všechno. NIRVANA a SOUNDGAREN, byť každá zvukově na jiném pólu toho stylu, tak každá patří ke komunitě, která to dění rozvířila. Cobain byl sice samotář a moc si nikoho nepřipouštěl k tělu, ale obě kapely byly v té množině pod SubPop (1987-1989). PEARL JAM vznikli za pět minut dvanáct do třesku, jejich předchůdce MOTHER LOVE BONE byli srovnatelný s ALICE IN CHAINS, takovej trochu vyhulenej hippie metal, neměli nic s indie-scénou, byla to heavy kapela, s příchodem Veddera se tam dostavilo takový to temný, mystický kouzlo, což ovšem do třetí desky vyprchalo a ti hoši začali hrát prostě normální bigbeatek bez oné "marmeládové" atmosféry, která z nich v roce 1991 udělala The DOORS devadesátých let.:-)PEARL JAM byli nejvíce ososčováni Cobainem, že do klubové scény nepatří a nikdy nepatřili a že jde o vypočítavý projekt "sportovců" (basák je vášnivým příznivcem basketballu).:-)

Takže si to shrňme. Dočetl jsem se tady, že Pearl Jam nejsou grunge, Soundgarden nejsou grunge a Alice in Chains už ani nahodou nejsou grunge. Čili nam zbývá z celeho hnutí jen Nirvana a par méně znamych bandů jako Melvins nebo Screeming Trees. Chápu to dobře?

To Stray: to je to kouzlo a poklad, které máš ve své duši. Ty poznáš kdo je rockerem a muzikantem přirozeně a nestrojeně a toho si važ.

Střízlivý přístup? :-) Já na tom článku vidím pár míst, které bych posílil, aby bylo zřejmý, že to autor zas tak nežere a nebere tak vážně. Ale v podstatě je to po pravdě napsaný, tak jak to vidím. Grunge je všechno, jen ne typickej druh rocku, melodického na te hudbě neslysim skoro nic. Je to strange kind od rock, ale i tak jsem ho přijal. Byť Iggy Pop ma dle mého blíž k Motley crue než k Nirváně.

To Stray: MOC DÍKY ZA STŘÍZLIVÝ PŘÍSTUP. Podle mě jsi na českém novinářsko blogovém prostoru první, kdo se o něco podobného pokusil. Je zvláštní, že angličtí novináři, kteří svým celoevropským dosahem překryli to, že grunge je z hlediska výrazových prostředků zas jen forma hard and heavy s punkovou injekcí (a specifickou textovou náplní) a ne hudebně revoluční nový styl, NAŠLI ODVAHU PŘIZNAT SE K TOMU, že v rámci potřeb mobilizace zákazníků k rychlému nákupu na tři-šest let stylizovali své články do potřebného oslavného hypegrunge tónu. V češtině jsem podobný realistický zpětný pohled nikde nečetl(a byl by potřeba - viz diskuse pod Alice in Chains-dirt). Pro zájemce: http://www.nme.com/blogs/nme-blogs/sacred-cows-why-i-can-no-longer-listen-to-nirvanas-nevermind

Ta kombinace tvrdosti, úžasných melodií a psychadelických harmonií byla jako zjevení. Grunge jsem chápal, jako zdivočení citlivé a zranitelné lidskosti. A to jak někdo hudebně definoval Grunge mě nezajímalo a ty kapely jsem si přirozeně protřídil bez ohledu na samotnou scénu, kterou jsem stejně velmi brzy přestal vnímat jako určující(Mudhoney jsem vživotě neslyšel). Pro mě to byl prostě rock / heavy a dodnes mě baví Alice in Chains a Soundgarden.

Vyborny clanek, ke kteremu se vazou I osobni vzpominky. V dobe boomu grunge u nas(tedy s mensim zpozdenim) jsem v podstate sam zacinal aktivne muzicirovat. No, co cert nechtel vybral jsem si prave metal s durazem na intrumentalni provedeni(o kvalite pomlcim, ale nasazeni bylo znacne). Hodne souputniku lehce otacelo nebo rovnou preslo do grunge(v tehdejsim mainstreamu poslouzi jako krasna ukazka napr. slovensky Gladiator). No, co vam budu povidat, tech posmesku, co jsme si od spriznenych kapel vyslouzili("dobry hosi, ale hrajete mrtvej styl",atd)....no byla to legrace. Odliv zajmu byl patrny I u publika, holt ta manipulace se povedla temer dokonale. :o)