Tříleté pauzy mezi alby amerických ALTER BRIDGE nepatří sice zrovna k nejkratším, ale je to pochopitelné, tedy vzhledem k pracovní vytíženosti některých členů a zároveň jejich úspěšnosti, protože čtyřčlenná kapela kdysi platící za post-grungeové pohrobky CREED se během patnácti let vyprofilovala v sebejistou a energicky působící jednotku, která se navíc prezentuje svou moderní obdobou metalu mimořádně nealibisticky a bez zbytečných berliček v podobě přebírání nápadů od kapel ze starších generací. ALTER BRIDGE nejsou žádnými inovátory, ale Více

Martin Van Drunen je pro mne zkrátka holandská deathmetalová jistota, která nikdy nezklame. Patřím ke generaci metalových fans, kterou jeho projev uhranul již prostřednictvím videoklipu ke skladbě „Out Of Body“, kde si jako rozběsněně řvoucí baskytarista PESTILENCE získal uznání mnohých mladých Čechoslováků sledujících zrovna v roce 1990 první metalový pořad v historii naší země. Když byl posléze z této kapely vyhozen, bylo to pro leckoho velmi překvapivé, i když vzhledem k vývoji stylového zaměření obou znesvářených stran ani ne. Se svými ASPHYX však Více

Když se mi v době, kdy ještě nebylo obvyklé dělit hudbu na psychedelii a progresivní rock, dostalo do rukou album Ocean hannoverské skupiny ELOY, ani jsem netušil, že je to „quasi zkouška, kolik se najde kupců, kteří jsou ochotni vydat 10 poctivých německých marek za tento odpad“ a že tento „zvláštní druh zvukové kaše, doplněný anglickými bláboly, má odpornou chuť.“ Moje neznalost zčásti zaviněná životem ve světě rozděleném Železnou oponou mi tak provedla docela užitečný kousek, neboť kdybych znal tato recenzní hodnocení alba a potažmo celé skupiny, asi Více

Mike Muir a jeho SUICIDAL TENDENCIES už jsou tak zavedeným pojmem, že vůbec není třeba tuhle legendu kalifornského hardcore a metalu představovat obšírněji. Za těch pětatřicet let mají někdejší oblibovatelé skateboardů natolik specifický zvuk, že i když skrze své dovádění prožívali, jak výtečné časy, tak i období nepříliš podnětná, plným právem patří ke kapelám, na které se jen tak nezapomene. A to v jejich řadách zůstal z původního složení už právě jen Mike Muir. Všeobecně se má za to, že tahle kapela slavila největší úspěchy na přelomu osmdes Více

„Dirt“ vyšlo v samotném závěru září roku 1992, tedy konkrétně ode dneška před čtyřiadvaceti lety a třemi dny. Je dodnes považováno nejen za nejlepší album od ALICE IN CHAINS, ale také za naprosto nepřekonatelnou klasiku celé vlny grunge. Zde se kapela vydala z nejlepšího a díky specifickému zvuku, atmosféře rozkladu a intenzivnímu prožití skladeb, většinově vypovídajícím o hněvu, frustraci, heroinové závislosti, sociální vyloučenosti, blízké smrti a jiných neradostných tématech, se vyprofilovala v hudební artikl světového významu. Jen t Více

Jedna z kapel, která na počátku devadesátých let dokázala definovat zvuk Seattlu, ačkoliv její kořeny sahají dále do historie a nálepku grunge jí lidé z branže přiřkli jen proto, že se jim to zdálo v dané době výhodné. ALICE IN CHAINS měli vždy mnohem blíže k temnému hard rocku a heavy metalu, který dokázali opatřit démony plnými vášně, originálním zvukem a sugestivní klaustrofobickou atmosférou. Jejich první dvě desky dnes patří k největší klasice devadesátých let a kapela se po právu řadí k nejzajímavějším artiklům n Více

Geoff Tate, obklopen vynikajícími nájemnými muzikanty, začal před dvěma lety práce na albové trilogii svého ambiciózního projektu, nesoucího jméno po jedné z nejslavnějších desek jeho dřívější kapely – OPERATION: MINDCRIME. Prvotina „The Key“ z roku 2015 byla pouze třetinou celku, který vznikal celý rok před tím na jeden zátah, aby byl koncept následně rozřazen do tří dílů. Můžete si tak být jisti, že pokud vás první díl svým stylovým pojetím neoslovil, asi tomu tak zůstane i u těch dalších. A co že si zpěvák troufl na příběh vyžadující rovn Více

Letos Michael Akerfeld zavelel a švédští králové progresivního metalu OPETH na začátku roku vstoupili do studia, prostřednictvím alba „Sorceress“ však nadále demonstrují svůj trvalý příklon k sedmdesátkovému retru, oblibu art-rockové platformy a navýšený zájem o melodičtější a poněkud odlehčenou rockovou hudbu. Co nahrávku od základu provází navzdory oproštění se od hlučné metalové minulosti, je určitá pestrost a barevnost, a to prostřednictvím prolínání se čím dál častějších akustických pasáží s těmi elektrickými. Nápadná je rovněž zlepšená skladate Více

I na poměry tak originálního a nezaškatulkovatelného umělce jakým bezesporu je Australan Nick Cave, představuje jeho albová novinka „Skeleton Tree“ velkou zvláštnost, a to nejen díky způsobu jakým se zde NICK CAVE AND THE BAD SEEDS prezentují, ale hlavně díky tragické události, ke které došlo v průběhu půlročních studiových sessions a jenž celý průběh tvorby ovlivnila. Z počátku šlo o běžnou přípravu nového alba, ale poté co Caveův patnáctiletý syn Arthur, jeden z dvojčat mileniálů, nešťastně zahynul, když se v létě roku 2015 zřítil z dvacetimetrového útesu Více

„AIRBOURNE jsou pro mne ta nejnesympatičtější rocková kapela na světě.“ Sdělil mne během jedné z našich obvyklých diskusí můj někdejší pisatelský kolega Rudi. V té době jsem té intenzitě despektu vůči nim prostě vůbec nerozuměl. Nedokázal jsem si představit, co asi tak koho může nadstandardně štvát na téhle vcelku bezproblémové kapelce, která v podstatě kopčí AC/DC od A do Z a ještě na tom staví vlastní kariéru, ale na druhou stranu lidský vkus je pole poněkud široké a různorodé. Takže jestliže se třeba někomu jedna a ta samá žena může jevit jako šmrncovní Více