V současné době je na tomhle týpkovi, vystupujícím pětadvacet let pod uměleckým jménem MARILYN MANSON, nejzajímavější ona skutečnost, s jakou přesvědčivostí a vervou stále věří, že se to celé přeci jen jednou vrátí, a děje se tak navzdory ne zrovna podnětnému vyznění valné většiny jeho pozdních alb. Jeho nová deska „Heaven Upside Down“ je další demonstrací vyprahlosti a skladatelské impotence, která hlavního principála provází už od poloviny minulé dekády. Stále zhruba podobný (dost možná čím dál lacinější) zvuk, stále totožná stylizace písní, které Více

Chci předně říct, že jsem nikdy nefandil super projektům a vlastně jsem vždy podobná uskupení považoval za mnohdy méně silná, než bezejmennými pomalu budované kapely vystupující spolu už od adolescence a postupně si získávající respekt, skrze vlastní, dlouhodobě pečlivě pilovanou, společnou cestu, jenže už z prvních ukázek debutového alba „Psychotic Symphony“ od SONS OF APOLLO šlo vytušit, že tentokrát půjde o zajímavou věc a že pětice má zjevně v zásobě, kromě svých jmen, také kvalitní songy. Sice netvrdím, že dostáváme fenomenální album, ale určitě jde o Více

Málokdy se stane, zvlášť pak v posledních letech, že si boční projekt získá velkou oblibu a jeho fungování bude fanoušky vysloveně oslavováno. V případě německého projektu PÄNZER došlo už na debutové desce „Send Them All To Hell“ k něčemu podobnému. Tehdy ještě trojčlenný band sklidil příznivé ohlasy a zkušení harcovníci se vyloženě těšili z nemalého nadšení metalových hord, zvláště pak u našich západních sousedů, kde má podobná hudba silné zázemí. Od té doby sice došlo v řadách PÄNZER k personální změně, kdy odcházejícího kytari Více

SICK OF IT ALL (dále pak jen SOIA) jsou mojí naprostou srdcovkou. Kapelou do nepohody, která ryzí energií spolehlivě rozmělňuje jakékoliv pochmurné myšlenky kvasící v mozkových komorách. Antidepresivum dostupné bez lékařského předpisu. Už tomu bude skoro dvacet let, co jsem tyhle newyorské sympaťáky zaregistroval poprvé. Tehdy vlastně náhodou, to když po chladném industriálním setu Švédů MESHUGGAH, zahřívali publikum pro titány SLAYER. Naposledy tomu bylo někdy před třinácti lety, potom co jsem se utrhl od postýlky své řvoucí novorozené dcer Více

Znovu jsem se přesvědčil, že SATYRICON dnes stále platí za velmi silný koncertní band a navíc v rámci norské scény stojící pouze za sebe a to s nezaměnitelným, léty vybroušeným projevem, jenž si není možné s kýmkoliv jiným splést. Tuhle kapelu prostě můžete jen milovat a nebo nenávidět, i když to druhé se dnes zřejmě týká už jen ortodoxních „blackers“ nepřipouštějících jinou cestu, než tu, kterou samotní SATYRICON definovali před více než dvaceti lety albovým milníkem „Nemesis Divina“ a záhy navždy opustili, toužíc po další evoluci směrem k p Více

V posledních dvaceti letech nemůže fanoušek britských progresivistů THRESHOLD zkrátka sáhnout vedle, neboť kapela si po dlouhá léta zachovává úžasnou skladatelskou vitalitu a vysokou úroveň svých poměrně dlouhých, propracovaných, ale zároveň i velmi příjemně poslouchatelných nahrávek. Navzdory příklonu THRESHOLD k oné prog-metalové žánrové větvi není třeba se u těchto zkušených harcovníků obávat nějakých neposlouchatelných a nepřehledných úletů, naopak, umění vystavět chytlavé a zároveň dlouze dozrávající skladby patří k nejsilnějším discipl Více

Pokud vás baví současný, nechci říkat vyloženě boom, ale spíše těžko ignorovatelný nárůst stoner-undergroundových uskupení, čerpajících různými způsoby z hardrockové klasiky sedmdesátých let, tak doporučuji vyzkoušet album „Maneuvers“ americké trojice SASQUATCH. Aktivní kapela z L.A. (od svého vzniku přichází s již celkově pátým albem) na své novince předkládá velmi povedenou verzi klasického hard rocku přesahujícího místy do hutnějšího stoner metalu či na druhou stranu do devadesátkového grunge. Živelná, ve studiu ne příliš leštěná, hodí se říct až efekty nezka Více

Předně, můj přístup ke zpěvačce vystupující pod uměleckým jménem MYRKUR je vesměs pozitivní, ve svém zdejším hodnocení se však nevyhnu několika upozornění na pár věcí, které mě na celém projektu dvaatřicetileté dánské hudebnice Amalie Brunn příliš nesedí a to i navzdory skutečnosti, že několik skladeb na jejím druhém a v září vydaném albu „Mareridt“ považuji za naprosto skvělé věci. Pokud máte rádi temnou a zároveň tklivou muziku, která v sobě pojí metalové vlivy s avantgardou a severským folkem, pak jste zde na správné adrese, to ať s Více

Jedna z nejvytrvalejších a nejpracovitějších německých metalových kapel historie, westfálští RAGE, vydala na sklonku léta už své třiadvacáté studiové album. Deska nazvaná „Seasons Of The Black“ je v rámci třicetiletého fungování souboru teprve druhá v pořadí, kterou Peter „Peavy“ Wagner (zpěv, baskytara), jako jediný stabilní a zakládající člen RAGE, nahrál s dvojicí stále ještě nováčků v sestavě, jmenovitě s dvojicí o generaci mladších hudebníků, kterými jsou Marcos Rodríguez (kytara) a Vassilios Maniatopoulos (bicí). A ste Více

Jedno z nejtěžších období v kariéře nyní prožívají norští SATYRICON, jedni z čelních představitelů severské blackmetalové větve devadesátých let, neboť byl před pár lety Sigurdu Wongravenovi, jinak vystupujícím pod uměleckým přízviskem Satyr, diagnostikován nádor na mozku. Paradoxně se tak stalo v době, když rozjetá formace žala další úspěchy se svým bezejmenným albem a dokonce si udělala čas na uspořádání koncertního tažení se symfonickým orchestrem, tehdy jakoby SATYRICON znovu (po kolikáté už?) nebyli k zastavení. Jenže pa Více