V průběhu první poloviny osmdesátých let byl ALICE COOPER v hudebním byznysu za Velkou louží prakticky vyřízenou figurkou. Léta slávy odezněla již v průběhu dekády předešlé a naopak se do jeho života dostavila těžká alkoholová závislost, se kterou se bájný zhýralec potýkal celou řadu let a častokrát končil na odvykačce nebo na psychiatrii, o čemž vlastně vypovídalo již jeho album „From the Inside“ z roku 1978, které nebylo vůbec zlé. Stíhán neúspěchem vlastní tvorby vydané v době nástupu punku, ale i neradostnými životními per Více

Začátek léta roku 1991 se u mne tehdy nesl ve znamení tohoto power-metalového tornáda z New Jersey. Dodnes si pamatuji, jakou lahůdkou ve své době bylo právě druhé album nadějných SKID ROW. Vlastně již v průběhu jeho natáčení nešetřila mladá, velkohubá a předchozími úspěchy napumpovaná kapela chválou na své právě vznikající dílo a slibovala zásadní otočení kormidlem, a sice směrem od líbivých hitových street rockových čísel k songům podstatně více silovým, hutným a zatěžkaným. Album „Slave To The Grind“ však nakonec skutečně patří k tomu menšímu počtu Více

Co s odstupem čtvrtstoletí říci o úsvitu dráhy SKID ROW? Šlo bezesporu o jednu z pozoruhodných komet americké streetrockové a hairmetalové scény, nad kterou svého času držel patronát mocný management Douga McGheeho, a nutno kapele přiznat, že za to uměla pořádně vzít. SKID ROW se dočkali své šance až na samotném sklonku osmdesátých let, kdy jim u Atlantic Records vyšla bezejmenná debutová deska a rázem vše zbořila. A že tuto šanci chlapci využili maximálně, svědčil velký úspěch nahrávky, konkrétně pětinásobná platina, šesté místo v žebř Více

Na začátku léta jsem věnoval určitý čas poslechu sólové prvotiny Petra Blackieho Hoška „Kurvy chlast a black metal“, známé to figury tuzemské rockové potažmo metalové scény. Nahrávka přes svůj hodně dynamický blackmetalový tah vlastní dost nadsázky a poněkud svérázný druh humoru, takže jsem se nakonec rozhodl tohoto všestranného hudebníka, z dřívější minulosti známého především díky působení u brněnských ROOT, ale také díky vlastnímu projektu CALES a řadě dalších skupin, trochu vyzpovídat. Zde je tedy aktuální rozhovor.Máš venku pr Více

Vlastně jsem si předem ani nedokázal tipnout, jakou odezvu si získá letní koncert Roberta Planta na lochotínském amfiteátru v Plzni. Nakonec vše dopadlo na výbornou a večer před téměř zaplněným letním kinem (něco přes sedm tisíc platících) se stal oslavou skvělé hudby a především nadžánrové otevřenosti, neboť, jak známo, právě bájný Zeppelin Robert Plant inklinuje v pozdním věku na své sólové dráze k směrům vycházejícím z barvitosti world music. Hodinu a půl trvající show hlavní hvězdy měla podobu proměnlivé mozaiky Více

Švédská KATATONIA se pozvolna nadechuje k nové etapě vlastní existence, ačkoliv by se mnohým mohlo zdát, že svůj styl již dávno dotáhla někam, kde už jí příliš novot nenapadne a bude svou tvorbu stavět na osvědčených ponurých náladách a vše v klidu udržovat v mantinelech svého léty vypilovaného stylu. Na jednu stranu musím potvrdit, že tomu tak opravdu je, vždyť kdo by po více než dvaceti letech od nich čekal nějaké šílené stylové kotrmelce? Poznáte je zkrátka znovu od prvních tónů a to v jejich sestavě z dlouhodobých členů zůstala už jen dvojice Jonas Renks Více

Všestranný umělec, význačná postavička americké metalové scény devadesátých let, ale i schopný hudební performer, obdivovatel komiksů a v neposlední řadě i režisér hororových filmů, to je Rob Zombie. Poté co temný Newyorčan s vizáží bezdomovce v roce 1996 rozpustil své opečovávané dítko, industriální boogie vyznávající spolek WHITE ZOMBIE, působí nyní přesně již dvacet let na úspěšné sólové dráze. A byť žádná z jeho nahrávek vydaných v 21.století již nezopakovala úspěch a kvalitu jeho sólového debutu „Hellbilly Deluxe“ (1998), ale ani nejle Více

Akcí, jako byla tato, se v naší zemi koná naprosté minimum. Už jsem si tak nějak zvykl, že pokud se v Německu konají zajímavé koncerty a že jich bývá hned několik desítek ročně, u nás člověk musí doufat, že na sebe někdo vezme ten risk a uspořádá alespoň jeden odvážný skutek za rok a dotáhne i kapely, které prostě nejsou jasné výdělečné tutovky. THE DEAD DAISIES se již pomalu profilují jako fajnšmekři klasického a poctivého hard rocku obohaceného o poctu legendárním kapelám ze sedmdesátých let a řekl bych, že komunita posluchačů, která se sdružuje na těc Více

Předně je třeba říct, že Blackieho sólová prvotina (opatřená v názvu parafrází na známé heslo - sex, drogy a rock´n´roll), vydaná pod německou značkou Iron Bonehead jako BLACKOSH, se povedla a najde zjevně uplatnění hned v několika oblastech společenského spektra fans, u metalových násosků, vtipálků a dost pravděpodobně i u mouřenínů. Na začátku si neodpustím úvahu. Mám pocit, že všichni ti, kteří zazlívají navrátivším MASTER´S HAMMER jisté odklonění (pouze v instrumentální rovině) od původní blackmetalové linie a nemají buňky na to se d Více

V posledních letech si norští neurvalci z KVELERTAK, prostřednictvím četných koncertních aktivit a rovněž prostřednictvím svých prvních dvou úspěšných alb „Kvelertak“ a „Meir“, zadělali na nemalou fanouškovskou základnu a navíc sklidili pouze kladnou odezvu u kritiky. Je fakt, že jejich směs garážového punk´n´rollu s uřvaným metalem (řekněme tedy s přivřenýma očima black metalem) na mnohé zabrala. I když se nikdy nedalo říct, že by jejich neotesaný styl vládnul jinými zbraněmi než spontánností a přirozenou divokostí. U KVELERTAK šlo vždy o příval energie a až pak Více