Návštěvy areálu v Josefově jsem tedy letos dávkoval hodně s rozvahou, takže hlavní starostí v poledním čase bylo zejména vybrání hospody, kde se dá rozumně najíst a tak nějak dát do kupy. Zkrátka žádnej spěch. K aktivním šílencům, co s obřím fotoaparátem na krku bloudí po place už od brzkého dopoledne, zrovna nepatřím, takže se nakonec první kapelou čtvrtka pro mne stali o druhé odpolední Němci OBSCURA, po instrumentální stránce hodně fajnová záležitost připomínající odkaz legendárního Chucka Schuldinera. V poměrně nové sestavě a s novou řado Více

Proč mám i jako fanoušek spíše měkčích a melodičtějších metalových a rockových stylů radši Brutal Assault než Masters Of Rock? Především proto, že organizátoři Brutalu dokáží dramaturgicky vždy zajímavě zkombinovat spoustu letité klasiky s kapelami stále ještě spjatými s klubovou scénou, s kapelami reflektujícími nové styly a trendy v tvrdé hudbě, jenž zde působí jako nositelé čerstvé energie a příslibů do budoucna. A právě proto vyznívá čtyřdenní svátek extrémní metalové hudby hodně pestře, což se děje navzdory zdánlivě užšímu žánrovému poli působnosti Více

Když člověk zavadí o tuhle supernovu, hned jej musí napadnout, že snaha největšího metalového vydavatelství o to, udělat konečně z nějaké retro partičky opravdu velkou kapelu, je zde po všech stránkách stvrzena, konkrétně masáží probíhající na podporu druhého alba švédských BLUES PILLS. Něco jako, když to nevyšlo před čtyřmi lety u krajanů GRAVEYARD, byl stanoven nový plán, který zní: Co kdybychom tam dopředu postavili nějakou hezkou holku? To by bylo, aby se nikdo z těch křupanů nechytil. Ne, asi to tak úplně nebylo, i Více

I nadále hodně sympaticky se prezentující hardrockový all stars band THE DEAD DAISIES vypustil v půli léta 2016 své třetí řadové album „Make Some Noise“ a nutno říci, že hráčsky vybroušení rockeři znovu potvrzují vysokou kvalitu, byť deska samozřejmě osloví výhradně spíše fanoušky hard rocku amerického střihu s kořeny v bluesovém podloží a bude patřit k těm, které hranice mezi styly neboří, nýbrž jen upevňují dávno zahrané. Co kapelu charakterizuje, je mimořádně zdatný hráčský a pěvecký kádr. Vždyť kdo by neznal taková es Více

Abych se přiznal, tak tahle zapomenutá powermetalová štika konce osmdesátých let mi dodnes svým vrcholně skvostným dílem „Transcendence“ nedává spát. Floridští CRIMSON GLORY, vedení kytaristou Jonem Drenningem a zpěvákem používajícím enigmatický pseudonym Midnight, se zformovali jako kvintet v roce 1982, aby o čtyři roky později na svém eponymním debutu definovali umělečtější stránku power metalu své doby. Kapela vystupující v nápadných stříbrných maskách se stala spolu s QUEENSRŸCHE (někdy v období jejich alba „Rage For Order“) vůdčím představi Více

Když budeme mít velké štěstí, tak se ještě někdy můžeme dočkat doby, kdy párkrát za dekádu vyjde album, které svým vnitřním kouzlem a upřímností doslova zbourá neměnná pravidla charakterizující tvorbu všech jeho současníků kolem, přičemž k jeho vzniku nebude zapotřebí nějakých nových zvukových technologií, ale naopak nekašírovanost, hloubka sdělení a návrat k tomu podstatnému, s čím se rocková hudba na sklonku šedesátých let stala nezastavitelným fenoménem. Debutové album seattleských PEARL JAM je přesně takové. Vzniklo v době, kdy hudebnímu svět Více

Jasně že členové téhle kapely nikdy nepatřili zrovna k svatouškům, ovšem uprostřed turné na podporu „Blood Sugar Sex Magik“ se nezvladatelné chování Johna Fruscianteho doslova vymklo kontrole a kytarista, který dokonce začal sabotovat některé koncerty, definitivně uvízl v drogové pasti, což bylo záhy nutné řešit. Prohlubující se závislost na heroinu nakonec ukončila na sedm let jeho krátké působení u Paprik. Zatímco John nabytou slávu zvládal velmi obtížně, Antony Kiedis se postupně ze svého drogového rauše spíše vysekával a Více

Byť šlo tehdy v případě RED HOT CHILI PEPPERS o band zkušený a na scéně již nějakou dobu ustálený, jejich vpád do elitního klubu legend, jež měnily k nepoznání hudební historii, nastal právě až v jednadevadesátém. Vybuzená kapela tehdy doslova šokovala svojí invencí, nábojem, energií, přirozeností a dost možná i stylovou pestrostí, ale rovněž i porušováním určitých vizuálních tabu v rocku. Z dnešního pohledu mohu říci, že „Blood Sugar Sex Magik“ představuje nejen stěžejní album své doby, ale rovněž dílo, které považuji za vůbec jedno z Více

Historie hardrockové hudby zná několik málo případů, kdy se letitý umělec, nebo kapela mající v určité době to nejlepší už dávno za sebou, dokázal znenadání vyhoupnout k ještě větším úspěchům, než tomu bylo v dobách svého mládí a největší aktivity. Přesně do kategorie těchto několika znovuzrozených patří třeba bostonští zlí kluci z AEROSMITH a nebo také samozřejmě mistr shock rocku ALICE COOPER, kterému se s albem „Trash“ (1989) podařil, po úspěchově poměrně pustých čtrnácti letech, doslova titánský návrat do celosvětových žebříčků. Tak Více

V průběhu první poloviny osmdesátých let byl ALICE COOPER v hudebním byznysu za Velkou louží prakticky vyřízenou figurkou. Léta slávy odezněla již v průběhu dekády předešlé a naopak se do jeho života dostavila těžká alkoholová závislost, se kterou se bájný zhýralec potýkal celou řadu let a častokrát končil na odvykačce nebo na psychiatrii, o čemž vlastně vypovídalo již jeho album „From the Inside“ z roku 1978, které nebylo vůbec zlé. Stíhán neúspěchem vlastní tvorby vydané v době nástupu punku, ale i neradostnými životními per Více