Zda byl někdy symfonický metal na vrcholu, nevím, takže ani nemůžu říct, jestli je teď v krizi. Mám ale silný pocit, že se příliš nikam nevyvíjí. Švédští THERION se na posledních deskách vrátili tam, kde byli před dvaceti lety, kapely jako SIRENA nebo XANDRIA a různé podobné klony se zpěvačkami v čele jen přešlapují na místě a pořád opakují to samé. Finští NIGHTWISH se sice sunou, ale stále více mimo metal a zdá se mi, že málokdo v poslední době chápe, co se u nich vůbec děje a jestli to je ještě vůbec kapela, nebo one-man-show Tuom Více

Na počátku bylo zhlédnutí dokumentu o nahrávání alba „Machine Head“. Zaujetí přetrvalo a vyústilo ve zvědavost ohledně toho, jak vlastně DEEP PURPLE o 52 let později znějí. Uvedenou číslici jsem použil schválně, aby vynikla až absurdní délka období, které dělí jedno legendární album od toho aktuálního. Triu Ian Paice (poslední ze zakládajících členů) Ian Gillan, Roger Glover už pomalu odchází první generace fanoušků a labutí píseň už možná pěje i žánr jako takový. Kvalita je naštěstí spojena s trvanlivostí, a dokud budou mít lidé zájem o autentickou rockov Více

Co mě letos v pevnosti pozitivně upoutalo, bylo určitě přirozené (jinak v českém metalovém prostředí pořád tak nějak těžkopádné) omlazování. Do Josefova dorazilo víc mladých lidí, více žen a dívek a svým procentuálním zastoupením rovněž také více lidí ze zahraničí. Naprosto samovolně se tak po sociální stránce i po stránce celkové image akce rozevírají nůžky mezi právě Brutal Assaultem a ostatními velkými metalovými festy v Čechách a na Moravě. Ruku v ruce s širší a různorodější hudební nabídkou, právě pestrá dramatu Více

Brooklynští DIIV se letos po pěti letech vrátili s novým albem „Frog In Boiling Water“. Předchozí desku sice nepřekoná, ale je to celkově příjemný a poctivý kousek, který jasně potvrzuje znovuzrození žánru shoegaze. Kapela vzniká v roce 2011 ještě pod názvem DIVE, jako klasické kvarteto. Dvě kytary, basa, bicí. Ano, odkazuje to na známý song NIRVANY, i když jejich hudba se s touto grungeovou legendou úplně míjí. Bohužel až dodatečně zjistili, že název DIVE už používala začátkem devadesátek jedna belgická industriální kapela. A protože slušnost ještě nev Více

Se zvukovou stránkou koncertních setů jsem byl po celou dobu festivalu Brutal Assault nadmíru spokojen. Asi holt cílím na kapely, pro které je koncertní projev prvořadý a vše mají dokonale vychytané. Docela tak nechápu kritické názory. Jasně, kapitolou samou pro sebe byli určití progresivci, jako třeba německá OBSCURA, kteří když jim klekne notebook, tak na pódiu nepředvedou ani ránu, ale to jsou přesně ty kapely, na které do Josefova nejezdím a kterým se snažím vyhýbat. Rovněž Paul Masvidal by se měl rozmyslet, Více

Po fanaticky hltané středě, kdy jsem od brzkého odpoledne prakticky nevěděl kam dřív skočit a viděl zde rekordní počet vystoupení během jednoho festivalového dne, se situace ve čtvrtek vrátila do normálu a byl to vlastně takový běžný brutálovský den. Počet sledovaných koncertů se sice snížil, ale jejich kvalita byla o to zajímavější. Několik finálních performací právě ze čtvrtka vlastně považuji za top koncerty celého ročníku a dost pravděpodobně i historie josefovského festivalu. Ano, mám na mysli především vystoupení br Více

Organizátorům se letos podařilo festival po mnoha stránkách zdokonalit, to poznal i někdo, kdo si zrovna nelibuje v mimohudebních speciálních nabídkách. Zkrátka, člověk za ty čtyři dny zdaleka nestačil navštívit všechna místa a atrakce, nedostal se do všech koutů areálu, neokusil všechna jídla, která by za to možná stála, a hlavně - musel výrazně škrtat i mezi oblíbenými kapelami, protože se toho v pevnosti dělo až tak nadmíru, že oči i uši přecházely. Stran celkové dramaturgie a vystupujících kapel šlo pravděpodobně o vůbec nej Více

Něco už jsem nastínil v netradičně vedeném koncertním reportu z minulého týdne. S hudbou ZNOUZECTNOSTI se teprve seznamuji a činím tak nyní opravdu ve velkém. Ono to vlastně ani jinak nejde, pokud člověka až s takovým zpožděním zaujmou písničky od kapely, která jich má ve svém portfoliu za těch skoro čtyřicet let ...no řekněme mnoho stovek. To, že dlouholetý příznivec rockové (ve valné míře však spíše metalové) hudby objeví kouzlo kapely ze stejného města až zpětně, může o lecčems vypovídat. Buď že je dotyčný blbec :-), nebo naopak, že se Více

Bude nové album pro SMASHING PUMPKINS znamenat štastnou třináctku? No, minimálně nebude nešťastnou. Řekl bych, že je to jejich nejlepší zářez od alba „Zeitgeist“ v roce 2007, a po dvou nemastných a neslaných, presynťákovaných albech „Cyr“ a „rockové opeře o třech dějstvích“ „Atum act I/II/III“, značí návrat ke klasické písničkové formě stojící primárně na kytarách. Jak se sám velký Billy vyjádřil, chtěli se vrátit na začátek, tvořit ve stylu prvních alb ze začátku devadesátek. Ale zároveň nechtěli sklouznout do laciného retra nebo parodie s Více

SLAYER, AEROSMITH, JOURNEY, STYX, FLEETWOOD MAC, UFO, THE WHO – pár klasických kapel, které jsem naživo nikdy neviděl a už asi ani nikdy neuvidím. Některé skončily se zájezdy nebo to zabalily úplně, jiné jsou sice stále aktivní, ale k nám do Česka či do střední Evropy nejezdí. Zpráva o posledním turné MR. BIG tak pro mě bylo připomenutím, že pokud nechci tuhle množinu rozšířit, měl bych si na začátku srpna vyhradit čas, takže jsem nakonec obětoval i utkání Ligy mistrů na Slavii, kam jsem dostal volňásky. MR. BIG udělali první zápis Více