V hektické prvé polovině devadesátých let, v době nástupu nových a syrovějších žánrů do popředí zájmu rockových fanoušků, dokázali právě QUEENSRŸCHE, že silní přežijí ve skvělé formě, i když jim zkrátka doba nepřeje. První vlaštovka v podobě skladby „Real World“, která byla v létě 1993 umístěna na soundtrack k akčnímu propadáku „Last Action Hero“ (s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli) dopadla naprosto skvěle a na zmíněné kompilaci (mimochodem velmi podařené) patřila k úplně nejlepším věcem. Ponurý song zatavený do symfonických aranží Více

Po milionovém úspěchu koncepčního díla „Operation: Mindcrime“ byli již QUEENSRŸCHE jedněmi z největších hvězd zámořské Hard´N´Heavy scény. S přehledem vyprodávali hokejové haly a jejich alba se velmi dobře prodávala. Nová deska připadla na rok 1990 a byla pečlivě připravovaná ve spolupráci s perfekcionalistickým Peterem Collinsem. Dílo ovšem avizovalo změny, a to i přesto, že onen zvukový šaman s kapelou spolupracoval již na předchozím albu a uspěl. Samotný Collins však poprvé vešel ve známost jako producent několika počinů kanadských Více

Dost možná nejslavnější a nejopěvovanější koncepční metalové dílo osmdesátých let, které ve své době dokázalo přitáhnout i ve Spojených státech amerických k powermetalově melodickému stylu daleko širší posluchačské vrstvy, než tomu bylo do té doby u podobné hudby obvyklé. Do dnes jde o neuznávanější práci QUEENSRŸCHE, díky které se kapela vyšvihla k absolutní špičce tehdejší scény, tehdy totiž komerční úspěch stále ještě nepopíral umělecké kvality díla. Pod producentským dozorem Petera Collinse (dříve RUSH) vzniklo dramatické album, k Více

Ve všech směrech skvěle dotažené album s nemalými uměleckými ambicemi, které ukázalo, že pětice ze Seattlu bude platit za víc než jen jakousi několika sezónní hairmetalovou úderku. „Rage For Order“ sice vyneslo QUEENSRŸCHE první komerční úspěchy - umístění v prestižní stovce amerického žebříčku Billboard 200, jeho největší chloubou byl však zejména hudební obsah. Co říci o druhé řadovce QUEENSRŸCHE? Nejdříve tedy z globálu. Nahrávka oplývala určitou touhou po vymanění se z běžných metalových schémat plných klišé, tolik Více

Na začátku osmdesátých let byl Seattle místem, kde se toho v oblasti rockové a metalové hudby dělo podstatně méně, než jak tohle město vnímá současník. Bylo známo, že odtud pocházel Jimmy Hendrix, ale to bylo zhruba tak všechno. Píše se rok 1982 a pětice talentovaných mladíků zatím potí krev v útrobách vlastní zkušebny. Pilují hrany svému vstupu na metalovou scénu, sní o velké budoucnosti a vědí, že na to mají – talentem a zaujetím pro muziku, nikoliv náklonností k bulvárně šaškovským kouskům a skandálům, tak jako někteří jiní z tehdejší rychle buj Více

Po těch hrůzách, co vypustil Rolf Kasparek v posledních letech, je tohle prostě dobré, i když musím po druhém nadechnutí dodat - Ani zdaleka ne tak dobré, jak by si představoval letitý fanoušek, který kdysi zažil u hamburských pirátů RUNNING WILD ono období stále zdokonalované evoluční cesty napříč osmdesátými lety, jakožto i období největší slávy vyvrcholené rokem 1989.     Ano, pamatuji si to velmi dobře, jako by to bylo snad včera, na konci osmdesátých let jsem si nejdříve oblíbil dvě alba německých loďmistrů a pěl na adr Více

Čím více neklidná a temná je politická situace ve světě, tím lepší album němečtí SODOM vypouštějí. Novinka „Decision Day“ je patrně dílem, jaké bychom od kapely tak rádi slyšeli už před dvaceti lety, v dobách všeobecně vnímaných jako krize jejich militantního thrashe a odlivu zájmu o tuto druhdy výbornou kapelu z Gelsenkirchenu, jenž už letos funguje čtyřiatřicátou sezónu a všeobecně se za její zlatý věk považuje přelom osmdesátých a devadesátých let. Už předchozí počiny „In War And Pieces“ (2010) a „Epitome Of Torture“ (2013) byly metalovými fano Více

Když jsem se mnohokrát pozastavil nad počátkem devadesátých let jako dobou proměn ohledně chápání mainstreamu v rockovém a metalovém průmyslu a s tím souvisejícím přizpůsobení se mnohých těmto náhlým změnám, pak bych to v případě GREAT WHITE viděl následovně. V roce 1991 kapela stále ještě patřila k velmi žhavým uskupením prezentujícím své singly na hudebních televizních kanálech a těžila z úspěchu svých posledních nahrávek. Jejich bluesem načichlý rock´n´roll a barové boogie čerpající, jak z odkazů britské školy přelomu šedesátýc Více

Poslední den festivalu už byl z mého pohledu asi nejvíce odpočinkový, co se tedy sledování samotných kapel týče. A tak mne, snad kromě několika ojedinělých večerních jmen, ze soupisky mnoho nezajímalo. Když letošek shrnu, šlo o další akci pod logem BA, na kterou lze pozitivně vzpomínat. Nepatřím k přílišným remcálkům, takže za mne znovu spokojenost. Netuším, zdali do Josefova v roce 2016 přišla rekordní návštěvnost, mám za to, že spíš ne. Zároveň však odhaduji, že počet návštěvníků znovu atakoval osmnáctitisícovou hranici, dost možná jí Více

Komu se nelíbí současná podoba ARCH ENEMY, ten nemůže mít rád metal! Prostě nemůže. Tak nějak zřejmě zní nejvýraznější úvaha pátečního dne, která se týká kapel vystupujících na Brutalu. Danou větou vystavuji na tomto území stopku všem alternativcům, chytrolínům a věčným nespokojencům, pro které byl i tak dokonalý set, jaký v Josefově předvedli právě Amottovci, stejně málo. Jasně, že na tom growlu, jaký předvádí Alissa White-Gluz, vlastně vůbec neujíždím a byl bych opravdu radši za různorodější pěvecký projev, na který rozhodně má, ale o tohle zde Více