Vlastně tomu tak bylo u celé řady jiných metalových kapel, které se snažily zalíbit se v polovině osmdesátých let mnohým fanouškům za Atlantikem a uspět. Severní Amerika, tou dobou zmítaná dosud neslýchaným zájmem o heavy metal, měla v populární hudbě vždy problém akceptovat cokoliv jen trochu zašmodrchanějšího, hlučnějšího, jdoucího k posluchači až z tzv.druhého plánu, takže určité zjemnění a zpřístupnění vlastní hudby, uskutečněné na vlně bezproblémové hitovosti, tehdy mnohé britské stálice neminulo. Byť byli v této době právě JUDAS PRIEST svými Více

Pokračování cesty po albech britské metalové legendy nás zastihuje v průběhu přelomového roku 1980, kdy se JUDAS PRIEST daří definitivně celosvětově prosadit. Tím zásadním důvodem se stává realizace alba „British Steel“, jejich v pořadí šesté studiové desky, se kterou Britové fenomenálně vpluli do osmdesátých let, do doby heavymetalové muzice všeobecně velmi hodně nakloněné. Prostřednictvím tohoto díla totiž dokázal kvintet z Midlands přiblížit podstatu kovové hudby širokým masám, za což samozřejmě mohla aktivnějš Více

Postupný nárůst popularity JUDAS PRIEST v sedmdesátých letech sebou nesl i patrné stylové obměny, kapela totiž v období punkové horečky přizpůsobila výraz zlobičům z nastupující mladé generace, zrychlila a trochu přitvrdila. Ne že by došlo na zapovězení vlastních hardrockových kořenů, ale z nové tvorby téměř vymizel onen epický esprit (až na několik výjimek) a celkově se přidalo na důraze a přímočarosti. Nicméně je nutné přiznat, že celá záležitost kapele prospěla a počínaje právě alby popsanými v tomto d Více

JUDAS PRIEST, jedna z nejvlivnějších heavy metalových kapel všech dob byla založena v roce 1970 v průmyslovém srdci britské Midlands - v Birminghamu. Jidáši si svou pozici vydobyli až postupem mnoha let a to výhradně díky své vytrvalé práci, častému koncertování a vydávání znamenitých alb, která předurčila zásadní vývoj metalového žánru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Vlastně se o nich dá mluvit také jako o otcích zakladatelích heavy metalu, protože tento výraz byl uveden ve známost až někdy koncem sedmdesátých let a to právě v souvislosti s Více

Jeden z nejopěvovanějších kytaristů hardrockové historie, Michael Schenker, svou současnou tvorbu již pět let zaštiťuje aktuální značkou TEMPLE OF ROCK. Jde jednoznačně o pokračování všeho, za čím tento blonďatý německý génius rockové kytary během své pětačtyřicetileté kariéry stál a s čím se prezentoval. Novinka „Spirit On A Mission“ je třetím albem tohoto jeho stále ještě vcelku nového projektu. Michael byl vždy samorost a rozhodně větší dobrodruh než jeho starší bratr Rudolf, který celou dobu od konce šedesátých let táhne poctivě svoje S Více

Vyškovští matadoři letos na své novince odhalují jakýsi paralelní svět fungující zřejmě nejen v jejich představách a to souběžně s tím naším pozemským. Jde jim to opravdu dobře, byť letošní skladby jsou ve výsledném konceptu prosté jakýchkoliv ujednocených příběhů či point, které by obstaraly nějaké zásadní dějové smyčky a závěr. Celá ta soumračná panoptikální říše, tak jak si jí představuji, je zde prostřednictvím skladeb střípkovitě popsaná perspektivou po ulici se ploužícího nočního nespavce, který si zkrátka vyšel do toho prapodivného světa/prostoru Více

Podobně neurvalý válečnický black metal si tedy nechám líbit a je mi úplně jedno, že jsem se hudbě těchto švédských neznabohů dosud zdárně vyhýbal. Někdy se stane, že člověku ovlivní pohled a nadšení do prozkoumávání něčí tvorby jenom taková drobnost jako hanlivá reference od někoho, kdo se cítí být na vyšší intelektuální úrovni, než je dle jeho mapy zjevně hudba dané sebranky. Přitom teď, při prvních posleších a prvním soustředěném kontaktu s MARDUK musím říct, že jejich poslední řadovka není vůbec špatným vzorkem black metalu, naopak, tohle je pořádně zl Více

A maškary jsou zpět, otázkou zůstává, kdo o to bezvýhradně stál? Kalifornská nu-metalová čtveřice si na sebe kdysi dávno mohla patlat kilogramy pudru a různých malovátek, dělat ze sebe nejrůznější pošuky a outsidery, přesto pro mne hudebně na sklonku devadesátých let symbolizovala povrchnost, obyčejnost a plytkost přístupu k tehdejší nové tvrdé muzice, přesně tohle sebou COAL CHAMBER táhly od svého založení až do rozpadu v roce 2003. Do uší bijící nenápaditost a lpění na všech výrazných klišé tehdejší groove metalové scény z nich vždy dělaly klasický mód Více

Dojezd ze setrvačnosti a věc která se skutečně nemusela vůbec realizovat. Dodnes mám album v rámci tvorby této kapely někde hodně vzadu. Snad měl Tony Iommi plnou hlavu starostí ohledně dlouho dopředu plánovaného velkého comebacku s Ozzym, který stejně nakonec skončil jen u koncertní podoby, snad chtěl v horečkách reagovat na řadu moderních vlivů, každopádně to celé nedopadlo dobře a podobně vyčerpaně a křečovitě BLACK SABBATH za celou éru působili snad jen na desce „Never Say Die“. Přejděme tedy k albu „Forbidden“ nahrávaném v průběhu celoroční perio Více

Když se Ronnie James Dio na sklonku roku 1992 znovu rozhodl pro odchod ke své vlastní značce DIO, snad z důvodu trvalého dojmu týkajícího se údajně jeho stále malého docenění, nezbývalo Tonymu Iommimu nic jiného než nalézt alibi k opětovnému angažování Tonyho Martina. Což o to, oni se muzikanti vždycky nějak domluví a Tony Martin byl vždy bezproblémovým člověkem a skvělým zpěvákem, jakého by si pravděpodobně přála většina hardrockových kapel této doby, šlo spíš o skutečnost, jak zdůvodnit vyhazov, který předcházel právě příchodu Dia na sklonku roku 1991, fanouškům Více