Proboha, kam jsem se to dostal. Zhruba takový pocit mě provázel během úvodního představení australských nesmyslů KING PARROT. Frontman převedl v ostravské Garáži divadlo, kterým by zahanbil i Phila Anselma ve svém nejdivočejším období. Grind metal, pokud je to správné označení, se mi po této zkušenosti jeví jako naprosto zbytečný žánr a trochu nerozumím tomu, jak může někdo takový předskakovat vcelku melodickému duu nebo, jak já říkám, inteligentně podanému metalu od PRONG a EXODUS. Dál se touhle sebrankou nechci nijak zabývat, na pořadu dne byly zajímavější Více

Jakkoliv jsou devadesátá léta u největší metalové kapely světa podceňována, mám za to, že jde vlastně o nejplodnější období jejich kariéry, vždyť kdy se stalo, aby během pouhých dvou sezón METALLICA vypustila téměř na třicet nových skladeb? Ale teď vše pěkně popořadě. Po ukončení dvouletého světového turné na podporu Černého alba byl u kalifornských černooděnců konečně čas na vydatný odpočinek, kterému věnovali takřka celý rok 1994. V této době jsme se tak z tábora Kaliforňanů dozvídali jen samé zdánlivě nepříliš důležité informac Více

Bezejmenné album METALLICY, jinak nazývané také jako Black album, je mnohými považované za definitivní průlom kalifornské čtveřice do světa velkého hudebního byznysu. Dnes však existuje velká část především striktně metalových fanoušků, kteří kapelu přestali sledovat, nebo značně omezili zájem o ní, právě v tento moment. Na druhou stranu bych určitě souhlasil s tvrzením, že ještě větší skupinu příznivců si METALLICA získala právě tímto producentsky vypulírovaným a dlouho netrpělivě očekávaným albem. Celosvětový komerční průlom s bezejmennou deskou b Více

Bezprostředně poté, co byl na uvolněné místo baskytaristy po tragicky zesnulém Cliffu Burtonovi dosazen Jason Newsted, odjela kapela zbytek domluvených štací na podporu „Master Of Puppets“. Koncertní šňůra trvala celý rok, aby v polovině sedmaosmdesátého METALLICA překvapila své fanoušky minialbem garážových předělávek jejich dávných oblíbenců z britské heavymetalové a americké punkové školy. Tento malý zákusek měl zahnat dlouhou chvíli při čekání na další regulérní řadovku, která vznikala od podzimu 87 zhruba deset měsíců, a to vysloveně v porodních Více

Už je to více než dekádu, kdy se na scéně zjevila tahle australská skupinka oslavující 70. léta se svým majestátním debutem, který je navíc pro spoustu lidí dodnes nejlepším počinem. Však si také za singl „Woman“ odnesli cenu z největších, malý gramofonek. Velká sláva WOLFMOTHER však záhy upadala. Andrew Stockdale měnil sestavu jak na běžícím páse, což vyústilo dokonce ve vydání sólového alba. Poté naprosto v tichosti vydal nezávisle garážovou desku „New Crown“. V tu chvíli jsem si říkal, že je osud kapely zpečetěn. Když tu se náhle objevilo velmi a Více

Když solidně rozjetá kalifornská čtveřice na sklonku roku 1985 počala shromažďovat nové nápady coby kostru alba, které už od počátku pracovně nazývala „Master Of Puppets“, nebylo pochyb o tom, že se metalový svět znovu dočká velkých věcí. Jejich fanouškovská základna se právě tehdy počala rozrůstat závratnou rychlostí a řada posluchačů, kteří se ještě před pár lety nechávali opíjet košatou instrumentací a nosnými vokály hardrockových nebo heavymetalových bohů z Británie, měli rovněž díky METALLICE rázem jasno o svých nových hrdinech. Thrash Více

Jakkoliv byla METALLICA poloviny osmdesátých let pevně usazena v sedle právě zrozeného divokého žánru thrash, už jejich druhé album „Ride The Lightning“ napovědělo, že se čtveřice touží stále posouvat a svůj skladatelský a hráčský potenciál zdokonalovat, aniž by svou stylovou škatulku opustila. K vývoji hudební složky přispělo i přemístění do dánských studií Sweet Silence za Flemmingem Rasmussenem, který se chopil produkce jejich druhého alba. Dánský zvukový inženýr mladé kapele hodně pomohl a svým lidským přístupem vlastně docílil maximál Více

Když se na jaře roku 1983 přesunuli členové kapely METALLICA do Rochesteru ve státě New York a sice za účelem nahrávání svého debutového alba „Metal Up Your Ass“, asi jen stěží mohli tušit, na prahu jak velké kapitoly vlastního života právě stojí. Za sebou měli dvouleté hraní po klubech uvnitř obou kalifornských metropolí, v metalovém undergoundu jejich popularita pouze rostla a brzy se tak stali atrakcí uctívanou armádou po adrenalinu toužící omladiny v džískách, zvláště pak se dočkali prvního výraznějšího zviditelnění, díky narychlo uspořáda Více

Tak nám údajně THE DILLINGER ESCAPE PLAN po odjezdění koncertů k aktuální desce končí a událost dojde naplnění někdy v průběhu roku 2017. Jakkoliv je to pro tvrdou hudbu škoda, možná je ona nenastavovanost u podobných kapel lepší. Tím myslím u kapel, které v ranku extrémní hudby dosáhly vysokých met a už se údajně, ostatně jak sami členové tvrdí, nemaj kam vyvíjet, tedy krom toho aby tyto kapely nakonec vyměkly a staly se mnohem únosnější pro mainstream, což tedy Dillingeři asi definitivně nechtějí. Nepatřil jsem kdysi zrovna k jejic Více

Švédská scéna devadesátých let dala světu celou řadu mimořádných kapel z oblasti melodického death metalu, troufnu si však tvrdit, že těch opravdu výjimečných, které se ctí přežily až do současnosti, není ani deset a některé z těchto kapel již dávno hrají trochu něco jiného. Mezi ty nejlepší patří i DARK TRANQUILITY, kteří sice rovněž vlastní vývoj nepodceňují, ale jejich tvorbu lze stále, na rozdíl třeba od IN FLAMES, počítat do toho samého žánrového chlívku jako kdysi dávno. U stáje Century Media tradičně vydaná novinka „Atoma“ je Více