Sezóna 1992/1993 byla pro anglo-americkou hardrockovou scénu úsekem velkých přeměn a počátkem několikaletého období opadu zájmu o tuto klasiku. Jednak se do popředí posluchačského zájmu definitivně dostaly na úkor hard rocku a heavy metalu novější žánry jako grunge a crossover, ale svá vyhřátá místa v nejznámějších heavymetalových kapelách náhle opustili i slavní zpěváci jako Bruce Dickinson nebo Rob Halford. Důvodem byla touha pustit se do nových věcí a vidina světlých zítřků se svými vlastními hudebními projekty, které se najednou neslučovaly s hu Více

Osmdesátá léta se přehoupla do své druhé poloviny a z několika úspěšných jmen, reprezentujících zdobený americký glam-metal, bylo rázem nepřehlédnutelné hnutí, ke kterému se hlásily další desítky nových objevů a zaručených senzací, prodávajících svá první alba když ne v miliónových nákladech, tak alespoň v těch stotisícových. MÖTLEY CRÜE se však v té době již dávno vyhřívali na výsluní americké rockové scény a své pozice si prostě užívali po svém. Tedy tak, jak se na každou nespoutanou rockovou kapelu té doby slušelo a patřilo. Pek Více

V historii heavy metalu byste jen stěží našli kapelu, která svým životním stylem více naplňovala staré známé klišovité heslo o sexu, drogách a rock´n´rollu. Kalifornští MÖTLEY CRÜE jako jedna z nejkontroverznějších formací historie totiž prožívala celá osmdesátá léta jako dlouhé období oslnivé slávy, o kterém se členové téhle kapely v současnosti zmiňují jako o jednom dlouhém mejdanu. Přestože byli hudebními kritiky většinou strháváni a to téměř v průběhu celé své kariéry, která zdá se v prosinci 2015 definitivně skončila posledním roz Více

Z dnešního pohledu na celou diskografii newyorčanů je právě „Horrorscope“ tím absolutním (a ve vztahu k metalovému mainstreamu) průlomovým albem, díky kterému se OVERKILL podařilo rozšířit řady svých fanoušků a zachovat si dlouhodobě jejich přízeň. Zde kapela zúročila veškerou snahu a více než sedm let budovanou kvalitativní úroveň vlastní tvorby. Mohlo za to zřejmé zjednodušení struktur skladeb a s tím ruku v ruce jdoucí navýšení jejich melodiky, což v podstatě znamenalo logické otevření se větší posluchačské obci, než výhradně té thrashmetalové, tak ja Více

Jedna z nejosobitějších thrashmetalových kapel nakonec dosáhla se svou čtvrtou deskou tvůrčího vrcholu, k čemuž jí dopomohl expert na řízný riffovitý zvuk - Terry Date, ten se později proslavil zejména díky svým pracem na albech texaské brusky PANTERA. „The Years Of Decay“ (1989) je dle mého názoru deskou, na které kapela definitivně nalezla svůj výraz a ukázala se jako nápaditá formace, která k stylovému ranku přistupuje poněkud neortodoxně. Jde pravděpodobně o kolekci toho nejlepšího, co do té doby OVERKILL stvořili a taktéž již nikdy v budoucnosti Více

Rok 1988 značil další posun OVERKILL k širšímu posluchačskému poli, neboť se kapela prostřednictvím hitovky „Hello From The Gutter“ dočkala prvních rotací v metalových a rockových pořadech na MTV, ale zejména vybrousila svou koncertní formu k dokonalosti a kromě Spojených států (turné se SLAYER a MOTÖRHEAD) a Evropy (rovněž SLAYER a NULEAR ASSAULT) zavítala později poprvé rovněž do Japonska. Třetí album nazvané „Under The Influence“ produkoval znovu Alex Perialas, se kterým panovala až doposud spokojenost. Dílo určitě mělo mnohem vyš Více

Druhé album OVERKILL je pro mnohé thrashery stále kultovní záležitostí a tak je možné říct, že právě v tomhle období newyorská kapela prostřednictvím „Taking Over“ naplno demonstrovala svůj  potenciál. Produkce se tentokrát ujal specialista na zaoceánský thrash - Alex Perialas, kterému asistoval Jon Zazula, přičemž nahrávka nakonec vyšla zkraje roku 1987, jak u Megaforce, tak později i u význačnější stáje – Atlantic Records. Pro OVERKILL byl přestup velkým krokem vzhůru, co se týče zviditelnění na scéně. Prakticky by se dalo říci, že š Více

Dokud jsem při chuti, bylo nutné podchytit proud myšlenek nalazených na rannou tvorbu této stále mimořádné kapely. Zde je tedy popis skutečností, jenž vedly před dávnými roky k debutové desce metalové kapely, která se zapsala do historie neotřelým pojetím thrashe, skvělými koncerty a alby, ale také nápadným zeleným logem a maskotem - lebkou s netopýřími křídly. Zde je tedy můj první pozdrav ze stoky. Kapela svým pravým původem z New Jersey vždy patřila k nejstarším na scéně východního pobřeží, byť jejich pouť k první desce nebyla rozhodně snadná. Více

Události z loňského roku odehrávající se v pařížském klubu Bataclan jsou každému známější než celá tahle kapela. Řekněme si to na rovinu. S nadsázkou pojmenovaní EAGLES OF DEATH METAL jsou především pořádný underground pro pár vyvolených, kteří mají rádi hodně odlehčený rock and roll. Samozřejmě nechci a ani nemám v úmyslu zlehčovat tuto tragickou událost, naopak je třeba smeknout před kapelou, jak se k celé situaci postavila a necelý půl rok vystoupila na stejném místě. Nikdo ale nemůže popírat, že nově nabytá popularita není až tak založena na hudbě, ktero Více

Když při tvůrčí práci spojí svoje síly Iggy Pop a Josh Homme, rozhodně je v rockové branži zaděláno na událost. Ve svém pouštním teritoriu v oblasti Joshua Tree a kalifornského Burbanku se právě Homme snažil vrátit neposedného praotce punku do dění. Prostřednictvím tvorby s Iggym se sám Josh Homme zbavoval nepříjemných myšlenek na trauma, které potkalo jeho spoluhráče z EAGLES OF DEATH METAL v listopadu v pařížském klubu Bataclan. Deska nazvaná „Post Pop Depression“ není žádnou divočinou ani komorní nudou, ale citlivě poskládanou sbírkou, jenž má potenciál Více