Komu se nelíbí současná podoba ARCH ENEMY, ten nemůže mít rád metal! Prostě nemůže. Tak nějak zřejmě zní nejvýraznější úvaha pátečního dne, která se týká kapel vystupujících na Brutalu. Danou větou vystavuji na tomto území stopku všem alternativcům, chytrolínům a věčným nespokojencům, pro které byl i tak dokonalý set, jaký v Josefově předvedli právě Amottovci, stejně málo. Jasně, že na tom growlu, jaký předvádí Alissa White-Gluz, vlastně vůbec neujíždím a byl bych opravdu radši za různorodější pěvecký projev, na který rozhodně má, ale o tohle zde Více

Dalším hodně význačným jménem někdejší kalifornské hardrockové scény z osmdesátých a devadesátých let jsou bezesporu smolaři z GREAT WHITE, velmi talentovaná a lze říci jednu dobu i velmi úspěšná kapela, jejíž úvodní krůčky spadají až kamsi na konec sedmdesátých let, kdy se kytarista Mark Kendall seznámil se zpěvákem Jackem Russellem, a rozhodli se založit hardrockovou kapelu, které zpočátku často měnili názvy, takže v oné době začínající mladý soubor působí pod názvy jako HIGHWAY, LIVEWIRE nebo dokonce WIRES a to v klubech Města andě Více

Návštěvy areálu v Josefově jsem tedy letos dávkoval hodně s rozvahou, takže hlavní starostí v poledním čase bylo zejména vybrání hospody, kde se dá rozumně najíst a tak nějak dát do kupy. Zkrátka žádnej spěch. K aktivním šílencům, co s obřím fotoaparátem na krku bloudí po place už od brzkého dopoledne, zrovna nepatřím, takže se nakonec první kapelou čtvrtka pro mne stali o druhé odpolední Němci OBSCURA, po instrumentální stránce hodně fajnová záležitost připomínající odkaz legendárního Chucka Schuldinera. V poměrně nové sestavě a s novou řado Více

Proč mám i jako fanoušek spíše měkčích a melodičtějších metalových a rockových stylů radši Brutal Assault než Masters Of Rock? Především proto, že organizátoři Brutalu dokáží dramaturgicky vždy zajímavě zkombinovat spoustu letité klasiky s kapelami stále ještě spjatými s klubovou scénou, s kapelami reflektujícími nové styly a trendy v tvrdé hudbě, jenž zde působí jako nositelé čerstvé energie a příslibů do budoucna. A právě proto vyznívá čtyřdenní svátek extrémní metalové hudby hodně pestře, což se děje navzdory zdánlivě užšímu žánrovému poli působnosti Více

Když člověk zavadí o tuhle supernovu, hned jej musí napadnout, že snaha největšího metalového vydavatelství o to, udělat konečně z nějaké retro partičky opravdu velkou kapelu, je zde po všech stránkách stvrzena, konkrétně masáží probíhající na podporu druhého alba švédských BLUES PILLS. Něco jako, když to nevyšlo před čtyřmi lety u krajanů GRAVEYARD, byl stanoven nový plán, který zní: Co kdybychom tam dopředu postavili nějakou hezkou holku? To by bylo, aby se nikdo z těch křupanů nechytil. Ne, asi to tak úplně nebylo, i Více

I nadále hodně sympaticky se prezentující hardrockový all stars band THE DEAD DAISIES vypustil v půli léta 2016 své třetí řadové album „Make Some Noise“ a nutno říci, že hráčsky vybroušení rockeři znovu potvrzují vysokou kvalitu, byť deska samozřejmě osloví výhradně spíše fanoušky hard rocku amerického střihu s kořeny v bluesovém podloží a bude patřit k těm, které hranice mezi styly neboří, nýbrž jen upevňují dávno zahrané. Co kapelu charakterizuje, je mimořádně zdatný hráčský a pěvecký kádr. Vždyť kdo by neznal taková es Více

Abych se přiznal, tak tahle zapomenutá powermetalová štika konce osmdesátých let mi dodnes svým vrcholně skvostným dílem „Transcendence“ nedává spát. Floridští CRIMSON GLORY, vedení kytaristou Jonem Drenningem a zpěvákem používajícím enigmatický pseudonym Midnight, se zformovali jako kvintet v roce 1982, aby o čtyři roky později na svém eponymním debutu definovali umělečtější stránku power metalu své doby. Kapela vystupující v nápadných stříbrných maskách se stala spolu s QUEENSRŸCHE (někdy v období jejich alba „Rage For Order“) vůdčím představi Více

Když budeme mít velké štěstí, tak se ještě někdy můžeme dočkat doby, kdy párkrát za dekádu vyjde album, které svým vnitřním kouzlem a upřímností doslova zbourá neměnná pravidla charakterizující tvorbu všech jeho současníků kolem, přičemž k jeho vzniku nebude zapotřebí nějakých nových zvukových technologií, ale naopak nekašírovanost, hloubka sdělení a návrat k tomu podstatnému, s čím se rocková hudba na sklonku šedesátých let stala nezastavitelným fenoménem. Debutové album seattleských PEARL JAM je přesně takové. Vzniklo v době, kdy hudebnímu svět Více

Jasně že členové téhle kapely nikdy nepatřili zrovna k svatouškům, ovšem uprostřed turné na podporu „Blood Sugar Sex Magik“ se nezvladatelné chování Johna Fruscianteho doslova vymklo kontrole a kytarista, který dokonce začal sabotovat některé koncerty, definitivně uvízl v drogové pasti, což bylo záhy nutné řešit. Prohlubující se závislost na heroinu nakonec ukončila na sedm let jeho krátké působení u Paprik. Zatímco John nabytou slávu zvládal velmi obtížně, Antony Kiedis se postupně ze svého drogového rauše spíše vysekával a Více

Byť šlo tehdy v případě RED HOT CHILI PEPPERS o band zkušený a na scéně již nějakou dobu ustálený, jejich vpád do elitního klubu legend, jež měnily k nepoznání hudební historii, nastal právě až v jednadevadesátém. Vybuzená kapela tehdy doslova šokovala svojí invencí, nábojem, energií, přirozeností a dost možná i stylovou pestrostí, ale rovněž i porušováním určitých vizuálních tabu v rocku. Z dnešního pohledu mohu říci, že „Blood Sugar Sex Magik“ představuje nejen stěžejní album své doby, ale rovněž dílo, které považuji za vůbec jedno z Více