Patnácté album kalifornských thrashových veteránů MEGADETH patří k nejsledovanějším událostem na metalové scéně současnosti. Není divu, vždyť kapela svými posledními alby mnoho lidí zrovna nenadchla a jméno Davea Mustainea stále budí patřičný rozruch. Tudíž je každá novinka z tábora nespokojeného zrzouna vždy podrobena rozličným proudům názorů. A album „Dystopia“ rozhodně bude patřit k momentům, jenž dokáží značně hnout emocemi, zvlášť když před rokem do sestavy nastoupili hned dva nováčci: kytarista Kiko Loureiro z řad brazilský Více

Představovat Marca Mendozu může být nošením dříví do lesa. Vždyť člověk, který má trochu širší rozhled v klasickém rocku, musí automaticky nahodit alespoň jedno velké jméno, ve kterém jižanský hudebník působil. Pokud ne, budiž setlist z koncertu velmi malou nápovědou. Přesto si dovolím zmínit, že Marco je nejen vynikající rockový baskytarista, ale především výborný zpěvák, který má obrovský přesah do bluesu, jazzu, soulu a spoustu dalších hudebních odvětví, které prostě nemá smysl vyjmenovávat. Momentálně působí v kapele THE DEAD DAISIES, kteří jsou čas Více

Je vlastně těžké psát cokoliv o téhle definitivní řadovce. Poslouchám jí skoro celý měsíc, už od dne vydání, a stejně na ní každou chvíli objevím něco nového. David Bowie byl naprosto výjimečným umělcem, jedním z těch, co si vždy mohli dovolit tvořit bez kompromisů a přesně podle toho, co vlastně cítili. Nešlo však jen o songy, ale o mnoho dalších věcí, silnou estetickou složku, náladu daného díla a myšlenku do něho vloženou. Nikdy nebyl svázán jednou formou, procházel žánry a posouval hranice jakoby nic. Styly pod vlivem jeho starších alb se různ Více

Ženy to v metalové muzice neměly nikdy snadné, zvláště pak ty, které jely tzv. na vlastní triko. Stát se zpěvačkou nějaké věhlasnější grupy, dnes už asi není zas až tak těžké, jako vést svou dráhu osamoceně pod záštitou vlastního jména a starat se o celý chod věcí i každý jeho detail, nemluvě pak o samotném song-writingu. Situace však v minulosti nebyla určitě snazší, právě naopak. Mám pocit, že ono sólové dýchání vždy chtělo doslova a do písmene celého chlapa. Něco o tom ví i Lita Ford, které se začalo dařit až po více než deseti letech v hu Více

Kapela KING KOBRA jakoby ve své tvorbě podchytila stav zámořské metalové a AOR produkce nejvíce oblibované v polovině osmdesátých let, v dobách nekonečných nočních tahů, neony osvícených ulic a všeho toho rejdění na hlavních tepnách Los Angeles. Stali se tak velmi záhy nedílnou součástí scény. Jejich melodický hardrockový zvuk byl však vždy inspirovaný britskými vzory, nejčastěji lze mluvit o návaznosti na kapelu RAINBOW z období, kdy u nich v letech 1980-1983 zpíval Joe Lynn Turner. Hlavní postavou KING KOBRA byl vždy legendární bubeník Více

Kalifornští STRYPER představovali na americké heavy-metalové scéně osmdesátých let zvláštní úkaz. Šlo vlastně o úplně první a možná že i jedinou, křesťanskou metalovou kapelu, která se kdy prosadila a byla akceptována mainstreamem, o čemž svědčilo jedno dvojnásobně platinové album, dále pak několik zlatých desek, ale také nominace na cenu Grammy v roce 1986. Není divu, že jejich nábožensky zaměřené texty, čerpající většinou z knihy Izajáš (Hospodin je spása), nalezly odbytiště právě ve Spojených státech amerických, kde vždy byla velká tradice p Více

Stěžejní losangeleská kapela glam-metalové scény osmdesátých let byla založena roku 1976 zpěvákem Stephenem Pearcym a během prvních šesti let existence často měnila složení. V roce 1980 se v jejích řadách mihl např. Jake E.Lee, kytarista jedné z pozdějších sestav sólového bandu Ozzyho Osbournea. V roce 1982 se konečně sestava ustaluje a parta z Los Angeles, jenž i své první krůčky strávila v klubech na Sunset Boulevard nebo Hollywood Boulevard získává dokonce nahrávací smlouvu s Atlantic Records. V roce 1983 se sestava na pozdějších osm let stabil Více

Ve své době poměrně nenápadná, skromná, a co se týče koncertních aktivit, postupného růstu a maloměstského prostředí, tak i pracovitá partička z Portlandu ve státě Oregon patřila zrovna k těm skupinám, na které se začalo hned krátce po odeznění glam-metalové vlny osmdesátých let rychle zapomínat, přitom jsem naprosto přesvědčen (a jejich songy tomu napovídají), že šlo o band, který se ve své době dokázal prosadit pouze vlastní aktivitou a měl naživo opravdu velmi dobře našlápnuto. BLACK´N´BLUE jsou dnes známy především díky Více

Velmi předčasný rozpad HANOI ROCKS v roce 1985 velkou měrou ovlivnil i nezřízený životní styl některých členů, zejména pak drogové závislosti té nejzásadnější persony, kytaristy Andyho McCoye, který byl vždy autorem valné většiny jejich hudby. Z dnešního pohledu je zjevné, jak se vlastně věci měly, protože pokud nebudeme počítat comebackové období z let 2003-2007, kdy vznikly další tři řadovky a kapela jela na doraz i koncertně, se právě Andy McCoy v průběhu celých těch let podílel jen na několika málo projektech. V druhé Více

Rock´n´rollová romance HANOI ROCKS definitivně započala na přelomu let 1979 a 1980, kdy čtyři kluci z Helsinek zatoužili po založení kapely, jejíž tvorba by v sobě spojila post-punkovou údernost britských THE DAMNED, rockovou profláklost THE ROLLING STONES a romantické postoje tehdejších ostrovních popařů (zejména JAPAN), jejichž obličeje zářili bělobou do nejčernější noci. Finsko na počátku osmdesátých let nebylo zrovna krajinou populární a rockové hudbě zaslíbenou, ale vztah členů této kapely k muzikantskému životu byl natolik p Více