Švédové GRAVE jsou vlastně spolu s UNLEASHED jedinou old-schoolovou deathmetalovou kapelou ze severu Evropy, která na scéně přežila do dnešních dnů a to bez výraznějšího úpadku potřebné kvality, a ještě k tomu ze zanícení do svého směru neuhnuli ani o píď. Pravda, i jim se nevyhnula jistá krizová období, kdy se spíše hledali nebo dokonce uložili své hudební počínání úplně k ledu (druhá polovina devadesátých let a přelom milénia byl pro mnohé kapely z jejich generace hodně složitým úsekem), ale to nic nemění na faktu, že se z nejhoršího dokázali otřepat a ve Více

Rozkol uvnitř VAN HALEN vyvrcholil na jaře roku 1985 vyhozením diamantového Davea neboli Gigola (jak si s oblibou David Lee Roth nechal říkat). Paradoxně se to stalo v době, kdy Kaliforňané prožívali své nejúspěšnější období. Jejich poslední album („1984“) se totiž stalo celosvětovým bestsellerem. Zděšení fanoušci si zprvu nedokázali vůbec představit, že VAN HALEN budou kdy fungovat bez svého původního frontmana na stejném levelu jako v minulosti. Zatímco David Lee Roth neváhal a rychle postavil vlastní hvězdný band, kde mu sekundo Více

Vždy osobití VAN HALEN kašlali na nějaké striktní dodržování pravidel hard rocku a lehkomyslně obcházeli většinu klišé reprezentující tento letitý styl hudby, což potvrzovali už od konce sedmdesátých let nejen novátorským kytarovým zvukem, odlehčeným přístupem k rockovým songům, coby párty popěvkům mísícím v sobě vlivy blues, boogie, swingu a hard rocku, ale i stylem pestrobarevného oblékání. Nikdy např.nebyli na pódiu k vidění v modrých džínových uniformách, proč také? Z dnešního pohledu se dá říci, že VAN HALEN ve svých začátcích zac Více

Třetí díl profilového povídání zahajuji přesně obdobím, kdy si David Coverdale ještě stále nebyl zcela jist pokračováním s jeho WHITESNAKE, takže veškeré aktivity poměrně vázly. Tohle období se stalo jakýmsi prázdnem před novým nadechnutím slavné kapely a érou rekapitulací, kterou přeťala až comebacková turné v roce 2003. Ještě před tím však došlo na jeho, po dlouhé době jediné, sólové album, jenž tohoto legendárního hardrockového pěvce (natrvalo usídleného poblíž americké oblasti Lake Tahoe) zachytilo v poněkud netradičních hudebních polohác Více

S komercializací hardrockového a metalového prostředí se v roce 1983 převalil hlavní zájem o tuto hudbu z Británie do Spojených států. A protože poslední album „Saints An´Sinners“ toho příliš nového neukázalo a neřešilo (spíš se dalo mluvit o stagnaci), cítil Coverdale potřebu změn, díky kterým by WHITESNAKE chytili čerstvý vítr a byli by konkurenceschopní k těm desítkám nových Hard´n´Heavy akvizic rozjíždějících se tou dobou ve Spojených státech. Definitivní vkročení do metalových osmdesátých let sebou neslo pompéznější zvuk, navýšení chytlavos Více

Když se v průběhu roku 1976 DEEP PURPLE na osm let rozešli, jejich tehdejší zpěvák David Coverdale měl spoustu elánu pro nastartování své vlastní sólové dráhy. Jako čtyřiadvacetiletý mladík, který během tří posledních let nasbíral zkušenosti u jedné z největších hardrockových kapel světa, si byl vědom svojí šance i skutečnosti, že za krátkou dobu nasbíral mnoho fanoušků, kterým jeho sytý hlasový projev v řadách Párplů učaroval. Velký milovník žen a horečnatého blues tak přechází v krátké době na mnohými netrpělivě očekávanou Více

Když se kalifornským thrashovým matadorům podařilo přežít svá nejtěžší léta, poznamenaná především dlouhou pauzou, v průběhu které se zpěvák Chuck Billy zotavoval z náročné léčby zhoubného nádorového onemocnění, záhy stanuli na prahu svého dalšího velmi úspěšného období. Svou připravenost nejprve otestovali sérií turné, na kterých si vzájemně sami sebe prověřili a rovněž odzkoušeli, zdali na to celé ještě stále mají. Kapele dost pomohl i návrat dvou ztracených synů Alexe Skolnicka a Grega Christiana, čímž demonstrovala semknutost a odhodlání započít další sv Více

Kdo roky zná můj hudební vkus, ten tuší, že jsem nikdy neměl důvod této známé finské metalové partě přicházet na chuť a opěvovat jí. S novou deskou se však věci alespoň trochu posouvají, protože tuhle novinku počítám k těm jejich několika deskám, které se mi vlastně vcelku líbí. Aniž by kapela nějak zásadně obracela stylovým kormidlem, rázem působí jaksi svěžeji a uhlazeněji. Mám pocit, že CHILDREN OF BODOM po nějakých osmnácti letech na scéně nemohli přijít s lepší, souhrnně působící a dospělou nahrávkou, která by jejich tvorbu charakterizovala v tom nejt Více

Tak vám nevím, s touhle deskou se v malých dávkách snažím prát skoro celý podzim a jen málokdy se mi podařilo prokousat se na její konec. Vlastně k tomu došlo asi jen třikrát. Pokaždé jsem musel poslech zhruba v polovině přerušit a věnovat se něčemu jinému. Nikdy jsem se do té hudby prostě nebyl schopen dostat, a to si myslím, že jsem fanouškem celé řady hardrockových umělců a kapel. Neřekl bych, že je to snad kvůli nějaké přehnané komplikovanosti skladeb, ale na dvojce od THE WINERY DOGS postrádám kompaktnost, jasný směr či vnitřní kouzlo, k Více

Právě tohle album se pro mnohé fanoušky stalo na sklonku předchozího věku dokonalým synonymem kvality v extrémní metalové hudbě. Všichni členové TESTAMENT se totiž do práce na „The Gathering“ vrhli s velkým nadšením a po předchozím zuřivém záseku „Demonic“, který ani tak nepřipomínal minulost kapely, ale naopak se vykazoval podstatně větším příklonem k brutalitě a deathmetalovým vlivům, chtěli přijít zejména s materiálem, který by co nejreprezentativněji spojil všechny přednosti jejich dosavadní tvorby, a to ať už šlo o jejich pověstné oh Více