Mladým finským thrasherům vychází právě třetí řadovka, dle očekávání tak nějak znormalizovaně thrashová, bude jim tedy náležet hodnocení, jaké zde obvykle mívám u kapel, které povyšují svou příslušnost k nějakému po mnoho dekád zavedenému subžánru nad osobní originalitou. U starých metalových pák mě vlastně ona příslušnost vlastním kořenům nevadí, protože mnozí tito hudebníci svůj žánr zakládali a svou ranou tvorbou definovali, posléze si nakrátko zaexperimetovali, aby se po letech vrátili zpět a častokrát stejně silní jako dříve. U omladiny však touhu p Více

Přiznám se otevřeně, že mi dravý, hutný a velmi groovy pojmutý hard rock od LYNCH MOB vyhovuje podstatně více než současná nikam se nevyvíjející poloha DOKKEN. Kytarová hra George Lynche a jeho bezprostřední skladatelské pojetí je mi mnohem bližší než soustavné opakování sladkobolného, vývojově nenáročného melodického metalu od jeho bývalého kumpána a dnes už asi věčného rivala Dona Dokkena. Když v současnosti u LYNCH MOB opět působí zpěvák Oni Logan, jenž před pětadvaceti lety nazpíval naprosto senzační debut této skvadry, album „Wicked Something“ z roku Více

Nevím to jistě, ale odhaduji to zhruba na dekádu, co pražští THE PROSTITUTES na naší scéně působí. Pokud nebudeme počítat právě recenzovanou novinku „Zum Passer“, tak za tu dobu nahráli tři zdařilé nahrávky, které především poodhalily, že se kapela chce posouvat a že jí omezený chlívek post-punkové hudby nebude navěky stačit. Jestliže debutová deska vycházela právě ze stylu, jakým se kdysi proslavili především britští JOY DIVISION, dvojka „Hometown Zombies“ už působila svobodomyslnějším a více eklektickým dojmem. Ostatně vlivy britských kytarovek, ale i Více

Je opravdu velmi dobře, že si prostřednictvím svým posledních desek tito romanticky znějící Norové upevnili směr, který jde jednoznačně naproti košatému pojetí skladeb a výrazných melodií. S vystupováním obou jejich pěvců, jmenovitě muzikantů skrývajících se po pseudonymy ICS Vortex a Vintersorg, jejich současná tvorba prakticky stojí a padá. Když se navíc ona bohatost týká i instrumentální složky, která posiluje velmi chytlavý a poměrně lehce poslouchatelný ráz nového materiálu, nikoliv aby necitlivě navyšovala jeho strukturální Více

CALIFORNIA BREED jsou pryč. Působivé rockové trio v čele s neotřesitelným Glennem Hughes mělo jepičí život, ale zanechalo za sebou jednu výraznou desku, ale také kytaristu, kterého je třeba brát na vědomí. Sice jsem zaregistroval i názory, že Andrew Watt není podle některých hoden hrát s takovým velikánem jako je Hughes a jeho kytara je nevýrazná a nezajímavá, ale s tím se dá jen velmi těžko souhlasit. Celkem jasně se o Wattových schopnostech může každý přesvědčit prostřednictvím nově vydaného EP, čítajícího čtyři písně. Andrew není pouze zdatným kytari Více

Jestliže to v určitém období vypadalo s THE CULT velmi zle, dnes je situace mnohem optimističtější a v souvislosti s touhle britsko-americkou kapelou lze už pár let mluvit o jisté ustálenosti. V období mezi roky 1995 a 2006 nahráli pouze jednu řadovku (na jejich poměry tvrdou, metalovou, avšak po všech stránkách vyvedenou dělovku z roku 2001 „Beyond Good And Evil“), ale jinak prakticky neexistovali. Dnes už jejich alba znovu vycházejí se čtyřletou pravidelností, sice už trochu postrádají onen mystický esprit a neo Více

Netuším do jaké míry je Václav Votruba znám na české hudební (případně metalové) scéně, každopádně jde o tvůrčího člověka, který nejenom že se kdysi věnoval pisatelské činnosti v nejrůznějších hudebních periodikách a webech, ale je i velmi aktivní jako muzikant, který má za sebou v posledních pěti letech mnoho nahrávek. Venca totiž působí souběžně ve dvou kapelách. Jednak v roce 2012 rozjel black/doom projekt AFTER RAIN, který na české metalové scéně sklidil v dobách debutu pochvalné reference, no a za druhé je kytaristou u o něco rockovějš Více

Stoner-rocková škatulka, jejíž největší baštou jsou dvě země - Švédsko a Spojené státy americké, už třetí dekádu po sobě vyvrhuje do světa nejrůznější zajímavosti a pozoruhodné kapely hlásící se k odkazu halucinogenních tripů a k rockovým tradicím z let šedesátých a sedmdesátých. Předně bych zde rád přiznal, že švédské WITCHCRAFT, kteří se právě teď přihlásili se svou pátou deskou „Nucleus“, mezi tyto pozoruhodnosti vůbec nepočítám. Považuji je totiž za kapelu, která si zkrátka se sebou neví moc rady a úmyslně si to dělá moc složité (nebo neví Více

Na čem vlastně v dnešním hudebním a dosti přeprodukovaném světě závisí skladatelova genialita a jaké vlastnosti rozhodují o neobyčejnosti díla? Je to snad vrstevnatost nebo dokonce nástrojová bohatost skladeb? Jejich forma, ať už je tedy jakákoliv? Neotřelý přístup a myšlenka v textech dosud neslyšená? Emoce, atmosféra nebo snad stylově bezbariérový přístup? Těžko říct, na tyhle otázky není tak lehké odpovědět a to si o sobě můžu myslet, že prvky vedoucí k trvanlivosti a později i legendárnosti nějakého metalovéh Více

Nová nahrávka od německých veteránů EXUMER je příkladným vzorkem nářezového metalu osmdesátých let a zdůvodněním, proč všichni ti, kteří nikdy nepodlehli kouzlu thrash metalu v jeho otevřenějších a širších souvislostech, mají tento styl navždy spojen s monotónním mlácením hlavou, s metalovou formou bez špetky nadhledu a bez nějaké více obohacující hudebnosti. Kapela, která vešla ve známost v polovině osmdesátých let albem „Possessed By Fire“, vrhá na pulty po čtvrtstoletí spánku už svou druhou návratovou desku, která je v rámc Více