Už jsme si v našem retrospektivním seriálu připomněli větší část zásadních metalových skupin začátku devadesátých let, jedna nám však prozatím unikala – klatovští thrasheři ASMODEUS. Kapela, která sice nikdy nepatřila mezi masově populární seskupení, ale co se týká kvality, většinu konkurence hravě předbíhala a předbíhá a vlastně každé její album je zápisem do zlatého fondu české tvrdé muziky. Existence ASMODEA, která se příští rok bude psát už třicet let, nebyla vždycky jednoduchá a kapela například musela projít nepřeberným množstvím personálních změn. Více

Asi nemá cenu připomínat, že duo THE WHITE STRIPES patřilo bez větších pochybností mezi nejúspěšnější, nejopěvovanější a nejžádanější rockové formace minulé dekády, za což mohly nejen sympatie, které si Jack a Meg u širší veřejnosti získali svou přirozeností, ale bezesporu neobyčejný skladatelský talent právě Jacka Whitea. V jejich způsobu prezentace bylo něco víc než jen jednoduchost a touha po návratu ke kořenům rock´n ´rollu, byť je jasné, že jejich  minimalisticky střižený rock, čerpající zásadním způsobem z blues a garážového pr Více

Ve své letité recenzi na Whiteův sólový debut „Blunderbuss“ jsem na webu Metalopolis napsal, kterak je pro většinu hudebních příznivců zmíněný hudebník spjat především díky působení u dua THE WHITE STRIPES, což z dnešního pohledu už nemusí být zas až tak jasné. Nicméně jedna z nejdůležitějších kapel celé retro-rockové mánie předešlé dekády měla patrně největší dopad na posluchače a to ze všech dosavadních působišť tohoto multi-instrumentalisty a znamenité postavy americké hudební scény. Jack White však postupem let obstál především sám Více

Na cestě po domácích metalových líhních začátku devadesátých let jsme dosud míjeli jednu velmi důležitou oblast, ze které vzešlo velké množství metalových, a především deathových a grindových smeček. Jasně, Ostravsko! Průmyslová oblast na pomezí Moravy a Slezska byla vždy nazývána „ocelovým srdcem republiky“ a k „těžkému kovu“ tak má už z podstaty blízko. Vzešla odtud vlastně vůbec první československá metalová deska, „Radegast“ od CITRON z roku 1987, pořádně se ale s metalem roztrhl pytel i na Ostravsku až po listopadu 1989 a postupně tu vzniklo řádné Více

Tahle kapela patří v poslední dekádě bezpochyby k největším zjevům na hudebním poli, zejména mezi kytarovkami ze Spojeného království. Už pátá řadovka sklízí doslova nadšené ohlasy jak fanoušků, tak samozřejmě kritiky a prestižní magazíny nešetří ódami. Může za to bezpochyby skladatelský talent pětice, ale také schopnost se nějakým způsobem vyvíjet a své portfolio posouvat zajímavým směrem. Za asistence producenta Paula Epwortha tak vznikla deska, která rozvíjí odkaz minulého, velmi povedeného alba „Luminous“ směrem k více radio-friendly p Více

Bláznivá pětka PRVNÍ HOŘE i nadále potvrzuje svůj skladatelský potenciál a se svým aktuálním albem „Křehký mechanismus pozemského štěstí“ dává najevo, že to se svým návratem myslí vážně. Pauza souboru rozhodně prospěla, protože materiál se mnohdy dostává ke koketérii s melodikou, jakou pětice dosud nevládla. Ještě pár let nazpátek to vypadalo všelijak, originální projev kapela rozhodně měla, ale šance na oslovení širší fanouškovské základny nebyly z největších, jenže stylově nesnadno zaškatulkovaná středočeská partička se rozhodla pokračovat a nahrála Více

V minulém dílu našeho seriálu jsme si povídali o debutu brněnských ROOT – „Zjevení“. Na jednu důležitou věc jsme ale v tom povídání zapomněli – na křest alba. I když bychom spíš možná měli říct „uvedení do života“, protože pojmy „ROOT“ a „křest“ k sobě moc nepasují :) Velkou zajímavostí tohoto – dobrá, řekněme třeba „pekelného křtu“ – byl jeho samotný kmotr, rockový nestor Petr Janda. Oblečen v bigbossovský plášť a nalíčený stejně jako Velký šéf „posvětil“ album slovy „Desko Zjevení, nezprošťuji tě tvých hříchů a uvádím tě na svět plný zla a nenávist Více

Tak už se konečně trojdílná futuristická sága Geoffa Tatea přesunula do poslední fáze a mohu tím pádem potvrdit, že ten kdo se nechytal u prvních dvou dějství, sotva nalezne nit v části závěrečné. Jestliže předchozí (střední část) „Resurrection“ bylo možné chápat jako jádro celého příběhu, ve kterém šlo o filozoficky podložené vyobrazení nového světa, do kterého právě přicházela jakási technologie, prostřednictvím které bylo možné vidět a vykládat realitu novým způsobem, je „The New Reality“ výsledným pojítkem celé skládanky odehrávající se pod Více

Rok 2011 a THE HORRORS potřetí. Na téhle kapele je sympatické, že na každém albu zní úplně odlišně od toho předchozího, přesto si pokaždé u svého díla udržuje jednolitý a sevřený ráz. Zatímco uřvaný debut „Strange House“ roztrhal britskou scénu na cáry jako mladý bohémský excentrik poslední výtisk bulvárního deníku The Sun, a většina z kritiků jej díky tomu považovala pouze za náhodný sezónní výstřelek od party emo-pozérů, byla dvojka jednoznačně umělečtějším a vážnějším albem, které nabízelo jak chladnou ponurost upozorňující na odka Více

Psal se rok 2009 a od prvních tónů druhého alba britských THE HORRORS bylo jasné, že jde o zcela mimořádnou událost. Nestává se totiž často, že by kapela, jejíž rozervaný debut se dva roky nazpět stal (snad jen kvůli image) velmi úspěšným, doslova překopala svůj zavedený skladatelský rukopis, vypustila zcela jinou „dvojku“ a ještě se pomalu stala nejuznávanější akvizicí celé britské retro-mánie předcházející dekády. A jak na to ti THE HORRORS vyzráli? Naprosto jednoduše, nahráli desku bez jakýchkoliv úhybných manévrů, ze které se musela podlamovat kol Více