Spolupráce PARADISE LOST a amerického producenta Rhyse Fulbera pokračovala i v roce 2007, kdy vzniklo další řadové album „In Requiem“. Tímto počinem kapela z anglického Halifaxu deklarovala svůj definitivní návrat k doom-metalovému stylu, jakým kdysi proslula v období svého úspěšného alba „Icon“ z roku 1993. Většina letitých fanoušků tak byla z návratu k hutnějším a na kytarové riffy orientovaným skladbám nadšená. Celkově je zřejmé, že se PARADISE LOST pozvolna a jakoby obloukem vraceli právě k tomu, co je v první půli devadesátých let nejvíce proslavilo. „In Requ Více

Když trapný vtipálek ve středních letech po asi třech minutách pohlavního styku se svou někdejší čerstvou známostí bezdůvodně ustal, odvalil se na bok a s úsměvem na tváři suše pravil: „No a tak je to stále stejně až do konce“ (doplňujíc své odhodlání nepokračovat připitomnělým uhihňáváním), sklidil bouři. V mnoha věcech je to s dlouholetým americkým projektem WEDNESDAY 13 úplně totožné. Jejich hudba se zkrátka nemění, je stále stejná od začátku každého alba až do jeho konce, působí dnes jako před deseti lety a oslovuje stále stejné typy Více

Druhdy slavná čtveřice MR.BIG stále udivuje chutí do práce, muzikantskou poctivostí a semknutým naturelem, takže dnes předkládá další, v pořadí již devátou sadu zemitého zaoceánského rocku. Letos sice přichází řada na album dřevního ražení, ve kterém je slyšet mnohem více komornějších, na blues a country orientovaných skladeb než nějakých silových hardrockových hymen, ale i tak nelze říct, že by deska postrádala energii a instrumentální pestrost. Od úvodní sekané „Open Your Eyes“ je ve všech směrech jasné, čí desce se posluchač právě věnuje, neboť až prog- Více

„Naše plavba začíná v Přístavišti. Domorodé obyvatelstvo usídlené v okolí je převážně přátelské. Živí se rybolovem a prodejem rozličných cetek turistům. Před vyplutím přináší Poly kapitánovo sdělení, že elektrická soustava lodě patrně nezvládne provoz více než jednoho kytarového aparátu. Obavy však byly záhy rozptýleny praktickou zkouškou. Je dokončena nakládka zásob pitné vody a rumu. A zatímco topiči v podpalubí hází do kotle plné lopaty tužkových baterií (naše plavidlo je poháněno asynchronním elektromotorem o výkonu 45 kW), vyplouváme!“ (z lodního Více

Musím říct, že tahle aktuální várka frankfurtského piva mne chutná, netvrdím však, že jde o nejlepší desku TANKARD od časů jejich komerčního bestselleru „The Meaning Of Life“ z roku 1990, ale vyvážený poměr přidaných ingrediencí má bezesporu svou poutavou chuť a výživnost, která navíc nahrávku nestrhává do nepatřičných míst. Tedy ani do sféry alk(e)holických kolovratů, buranské rozjuchanosti či podbízivosti, schopné za každou cenu zaujmout širší fanouškovská pole, ani si na ní Germáni, po více než třiceti letech fungování v branži, rázem nehrají na bůhví Více

Když se po mnoha letech působení na scéně podařilo Coreymu Taylorovi vystavět i ze své druhé kapely STONE SOUR (jde vlastně o jeho původní kapelu založenou už v roce 1992) nejen ve všech směrech úspěšnou, ale hlavně i zajímavou hudební instituci, automaticky znásobil tento frontman svou cenu na hudebním trhu a to ačkoliv byl veřejnosti nejprve znám prostřednictvím SLIPKNOT. Melodičtější pěvecké rejstříky mu totiž šly vždy stejně dobře jako ty brutální a svůj umělecký potenciál měl tak dlouhá léta možnost dělit mezi dvě velmi populární grupy. Ostatně právě Více

„Druhý den jsme s Polym zaspali, Black Drum nás budil se slovy „vstávejte lemry“. Opět jsme posnídali skvělou brazilskou kávu a pohroužili se do četby denního tisku. Black Drum vyslovil přání, že by chtěl vypadat jako Gustáv Husák, tuto image jsme mu však neschválili.“ (reportáž z natáčení alba „Rock´n´Freud“, sepsal Klíma)No vida, jak INSANIA při nahrávání šesté desky zaváhala – mohla mít nejoriginálnějšího bubeníka v dějinách tvrdé hudby. Naštěstí kapele různých nápadů zůstalo v kapse i tak dost, takže mohla v druhé půlce října 2006 v Haciendě (ten Více

Jestli tahle kapela nemá smůlu. Tvůrci žánrového pokladu „Loathing“ (1997) se museli vyrovnat hned s dvěma úmrtími ve vlastních řadách, jako na potvoru se jednalo o členy s našinci velmi povědomě znějícími příjmeními. V roce 2010 spáchal sebevraždu dle mnohých fandů nenahraditelný growler Joe Ptacek a před dvěma lety zemřel bubeník Ryan Stanek. Ani to ale BROKEN HOPE naději nezlomilo a po znamenité „Omen Of Disease“ jsou tu s opět nadupanou a zvířecky neurvalou nahrávkou. Pikantní fakt, že kytarista Jeremy Wagner nahrával nástroje po zesnulém Více

Současná hektická doba, ve které je navíc hudebních jistot jako šafránu, návratům vlastně vcelku přeje, bez ohledu na to, za jak dlouhou dobu se ten který volnomyšlenkář odhodlá vylézt z brlohu, aby si připomenul dobu svého divokého mládí a rebelie, a tak se k potěšení mnohých rozhoupali k činu i hispánští Texasané AT THE DRIVE IN, kapela, která na přelomu milénia definovala emotivní hardcore svým nejúspěšnějším a v pořadí třetím albem „Relationship Of Command“, po kterém však došlo mezi pěticí hudebníků k roztržce a ukončení činnosti. Více

Britští SNAKECHARMER jsou sice kapelou, která přináší na světlo ony hardrockové ingredience tak nějak se zpožděním mnoha dekád a zároveň ve stínu všeho, co se v tomto ranku už dávno od roku 1969 událo, ovšem jejich nové skladby, objevující se na jejich druhé řadovce „Second Skin“, se vykazují potřebným zaujetím a kvalitou všech šesti zkušených hudebníků, jenž tvoří sestavu. O materiálu se vlastně dá říct, že naplňuje přísná kritéria pro dnešní žánrovou špičku, protože je tahle nahrávka jak zvukově, skladatelsky, tak celkově svým řemeslným hudebním proved Více