Když kmetové jako THE ROLLING STONES začnou tvořit řadová alba po desetiletých intervalech, patří to tak nějak přirozeně k jejich věku, ovšem když se až moc nápadně začnou otáčet k vlastním kořenům a hrát písně svých velkých vzorů, černých bluesmanů a všech svých rozervaných předloh z mládí, může i u nich hrozit vlastně vcelku průserový výsledek, jenže něco podobného se nestalo a jejich novinka „Blue And Lonesome“, jejíž součástí jsou právě výhradně bluesové předělávky jejich černošských oblíbenců z padesátých let, ale i ze starších období minulého století, je Více

Zvláštní že zrovna novinka „Atonement“ od neohebných Newyorčanů, těch ortodoxisty vzývaných klasiků death metalu, působí vlastně ve srovnání s předchůdci jako tak trochu zateplenější dílo. Což můžete chápat jen a pouze jako klad, neboť do skladeb probleskují vstřícnější harmonie a jejich struktura se jeví jaksi pestřeji než tomu bylo u mrazivě chladných až nelidských alb jako „Majesty And Decay“ nebo „Kingdom Of Conspiracy“. Že z toho nejste moudří? Nevadí. Až sem budete chodit déle, pochopíte. Starší alba byla samozřejmě rovněž technicky zmláknutá Více

Když se američtí SANCTUARY spolu s vydavatelstvím Century Media rozhodli realizovat album, jehož součástí se stanou původní pásky skladeb, které ve většinové míře a ve svých novějších verzích vyšly coby jejich debut „Refuge Denied“ již před třiceti lety v roce 1987, nevyvolávalo to u mnohých příliš důvěry v obstojný výsledek. Ovšem celá nahrávka se nakonec zdařila a spolu s vynikajícím coverem, jehož náplní je mistrovská malba Eda Repky, platí dílo za sympatický výlet do epicentra metalových osmdesátek, do časů heroických kytar a vypjatých vokálů. Letošní ve Více

Po zdařilém albu „Wonder Days“ z roku 2015 jsou londýnští THUNDER opět připraveni šířit své hardrockové písně do světa a prostřednictvím „Rip It Up“ mají opět velkou šanci oslovit zástupy jim věrných. Tihle angličtí strejdové nikdy neplatili za kapelu, jejíž nahrávky by se řídily módními výstřelky a nějakým hudebním trendem dané doby, vždy šlo v jejich případě jen a pouze o kvalitní songy složené v nejlepší tradici poctivé rockové hudby. Jakkoliv jejich aktuálnější počiny nikdy nedokázaly navázat na úspěch prvních dvou řadovek z Více

Tvrzení, že OVERKILL stále prokazují neklesající formu a potenciál, už se stalo v poslední dekádě tradicí, jakkoliv produkce Andyho Sneapa, s přibývajícími zářezy na jeho pažbě, u mnohých budí dojem špičkově zvládané sériové výroby, kde není místa pro výraznější odlišnosti a fikanější práci s dramaturgií či atmosférou. Oni vlastně i tito škarohlídi mají pravdu, jenže ukažte mě na nějaký početnější zástup metalových kapel, které by se této originální zelené mašině vyrovnaly nebo by jí dokonce překonaly, kde tedy jsou? Ne thrash neskomírá, jen Více

Jindy velmi nepřátelskému Ritchiemu Blackmoreovi sloužilo ke cti, že ještě před tím než palubu DEEP PURPLE opustil, doporučil na svůj post vynikajícího Američana, Tommyho Bolina. V době svého brzkého skonu (+1976) platil tento pětadvacetiletý kytarista stále za zázračné dítě a působil do té doby, jak v blues-rockových kapelách ZEPHYR a JAMES GANG, tak hostoval na sólových albech nejrůznějších jazz-rockových muzikantů (např.bubeníka od MAHAVISHNU ORCHESTRA Billyho Cobhama). Souběžně se svým působením u DEEP PURPLE (1975/76) začal r Více

Jak už jsem před pár dny popisoval, koncertní záznam „Made In Japan“ z roku 1972 se zapsal, díky své čistotě, muzikantské nespoutanosti a zvukové nepřikrášlovanosti, nesmazatelným písmem do historie rockové hudby a stále patří k úplně nejlepším a nejpřirozeněji nasnímaným živákům, jaké kdy byly realizovány. Je zjevné, že z tohoto pohledu „Made In Europe“ zaostává, což vůbec neberte jako důkaz nekvality zmiňovaného následovníka. Opravdu nejde o špatné album nebo dokonce věc nehodnou poslechu, naopak, ve srovnání s mnohými současněj Více

Po odjetí domluvených koncertních štací k albu „Burn“ se management kapely rozhodl ihned muzikanty nasměrovat do studií v Mnichově, aby zde vzniklo další album. Hektičnost tehdejší práce a frekvence vydávání ve stylu - každý rok deska - z dnešního pohledu bere dech, je to obdivuhodné zejména při faktu, že každý počin působil svěže, zajímavě a měl co do činění s tou největší možnou kvalitou. V průběhu práce na albu „Stormbringer“ se však Blackmoreův zájem o DEEP PURPLE očividně snižoval, a tak se v diskografii kapely ú Více

Síla a vášeň pozitivní mytologie:INTROV roce 1974 se album Inside německé skupiny ELOY objevilo ve vysílání i v žebříčcích amerických rádií. Takový úspěch byl pro skupinu velkým povzbuzením, navzdory tomu, že příčinou nečekaného zámořského úspěchu zřejmě byla fyzická podobnost frontmana Franka Bornemanna s Ianem Andersonem a z ní plynoucí americká záměna ELOY za JETHRO TULL. Také proto se stal tento rok pro ELOY obdobím horečné činnosti. Téměř okamžitě po vydání „Floating“ začaly práce na novém albu „Power and the Passion“ a některé z kroků spojených s jeho Více

Po odchodu Iana Gillana a Rogera Glovera v létě 1973 nastal tedy čas na výběr nových spoluhráčů. Prvním se stal Glenn Hughes, zpívající baskytarista a do té doby lídr kapely TRAPEZE, který padl trojici Blackmore/ Lord/ Paice do oka okamžitě, neboť si DEEP PURPLE už nějaký čas pohrávali s myšlenkou využití ve svých skladbách vícehlasů a později byli dva muzikanti z této základní trojice rovněž otevřeni eklektičtějšímu stylovému pojetí. Vše se začalo jistým příklonem k blues, který měl šanci dlouhodobě bodovat za Atlantikem. Glenn Hu Více